Úvaha: Redaktorům, těm je hej? Ani náhodou, pánové! | Kapitola 8
Seznam kapitol
Před lety jsem se setkával se stesky čtenářů nad tím, že není krásnějšího a vznešenějšího zaměstnání, než je recenzent her. Celý měsíc si jen tak hrajete, občas něco napíšete a jinak jenom paříte a nebo tak něco. Pravda je jiná, pokud ovšem nepatříte mezi takzvané kmenové redaktory, kteří mají jistotu platu a doopravdy už nic sami psát nemusejí.
Zapůjčování věcí na recenze je zábavná věc, zvláště když uvážíte nevalnou autorskou odměnu ve srovnání s poměrně valnou cenou zapůjčovaných zařízení. Představa firmy či agentury, která vám věc zapůjčuje, je asi taková, že vrácené balení bude vypadat zcela netknutě. To je problém, protože podle Murphyho zákona se věc, kterou z krabice vybalíte, už nedá žádným topologickým způsobem zabalit zpět tak, aby se tam vešla. Po vyjmutí prostě nějak nabobtná, nasaje do sebe vzduch, asi jako když se líhnou z vajíček mouchy.
Občas se stane, že vám nějaká komponenta při testování zmizí a vy ji ne a ne najít. Při rozbalování věcí doma či v testlabu narůstá entropie a při nárůstu entropie dochází ke zrychlování pohybu komponent vlivem Brownova pohybu. Čím více balení rozbalíte, tím kratší dobu vám vybalené komponenty zůstanou na jednom místě, až se prostě překročí jakási mez a nějaká věc zmizí. Při zpětném balení pak nastává problém, protože dotyčnou věc nelze nalézt. Některé firmy snáší ztrátu komponenty relativně dobře, protože mají stejně recenzní kus a u něj se počítá, že buď dojde během testování k jeho poškození, nebo se to nakonec prodá s nějakou slevou. Dokud neztratíte nějakou kritickou komponentu, jsou se přes to odpovědní pracovníci ochotni přenést.
Někdy se ale přes to ochotni přenést nejsou a hrozí, že nyní si to celé musíte zaplatit. Případně přikročí k ovlivňování v tom duchu, že pokud jim ten díl nevrátíte, mohou si oni psát do svých reklamních materiálů, že máte v médiu takový brajgl, že jste jim něco ztratili. Celé je to tak trapné, že v minulosti majetnější média věci nezapůjčovala, ale kupovala je a pak je přes bazary zase prodávala. V procesu pak věc ztratila třetinu až polovinu nákupní ceny. Informace, co se do kterého bazaru kdy ponese, pak samozřejmě patřila v redakci mezi strategické. Sleva je sleva, přátelé!
Je-li ztráta věci trapná, bývá její opětovné nalezení často ještě trapnější. Ozve se vám zástupce firmy X a ptá se, proč jste k jejich notebooku přibalili také manuály od notebooku Y. A nebo k vám přijde přítelkyně s tím, že vám chce vrátit tu počítačovou učebnici (= dlouho hledaný manuál). A nebo objevíte, že z manuálu se stala omalovánka pro děti.
Děti jsou vůbec kapitola sama pro sebe. Jednoduše řečeno, NEJSOU kompatibilní s testováním zapůjčeného hardware a to alespoň do doby, než pochopí, že pokud prokopnou zapůjčený luxusní monitor, budou se na Vánoce dívat následující tři roky pouze ve výlohách.
Komentáře naleznete na konci poslední kapitoly.
