Úvaha: Redaktorům, těm je hej? Ani náhodou, pánové! | Kapitola 5
Seznam kapitol
Před lety jsem se setkával se stesky čtenářů nad tím, že není krásnějšího a vznešenějšího zaměstnání, než je recenzent her. Celý měsíc si jen tak hrajete, občas něco napíšete a jinak jenom paříte a nebo tak něco. Pravda je jiná, pokud ovšem nepatříte mezi takzvané kmenové redaktory, kteří mají jistotu platu a doopravdy už nic sami psát nemusejí.
Skepse
Pokud v této pozici pracujete tři roky a déle, začnete cítit únavu. Všechno se opakuje: po jedné generaci grafik přichází další. Po jedné generaci procesorů se objevuje rychlejší. Počet jader roste. Po DDR6 přichází DDR7, pak DDR8 – a vy jste už unavení z toho, jak všichni jásají, že teď to bude mnohem lepší, než bylo. Protože už nejste žádní jelimani, tak víte, že nepřijde. Technologie není směřování k jednomu cíli, jakkoliv to tak v libovolném krátkém okamžiku vypadá a jakkoliv nám autoři scifi tvrdí, že cílem počítačového vývoje je Skynet a nebo singularita. Je to proces, který započal a bude stále pokračovat vpřed, dokud nedojde k nějaké brutální změně v technologii, k přechodu na úplně jiný koncept, kterému už nebudete rozumět.
Časem se to rozhodně stane. Generace našich dědů nerozuměla přechodu ze specializovaných analogových zařízení na von Neumannovy počítače a nikdy úplně přesně nepochopila, proč se tak strašně zdůrazňuje ten „operační systém“, když to je stejně dobré jenom na spouštění programů. Generace našich otců nebyla schopna pochopit systém decentralizace výpočtů a proč by se měl opustit jednoduchý, téměř geometrický koncept centrálního počítače a terminálů (i když cloud jim svým způsobem nyní dává trochu za pravdu). Moje generace je „necloudová“ a já osobně trpím téměř paranoidními obavami z toho, co se dá agregovat z dat, která o sobě lidi vkládají do systémů pomocí sociálních sítí, GPS trackingu a RFID (před deseti lety jsem pracoval na systémech extrakce informací a moje fantazie je příliš bohatá, než abych rizika dokázal potlačit). Současná generace nemá problém s cloudem a sociálními sítěmi, ale můžou pro ni znamenat problém třeba kvantové počítače.
Jakmile se dopracujete do tohoto stavu poznání, jste ve stádiu skepse. Ano, před lety jste se nadšeně vrhali po každé nové grafice, ale dnes je to pro vás pouze technologie N+1, která nahrazuje soudobou technologii N a bude sama nahrazena technologií N+2. Nevidíte důvod, proč si přebenchmarkovat celou databázi výsledků poté, co jste změnili platformu – tolik práce, tolik driverů – ale k čemu to? Přijde další generace a celé to budete dělat znovu. Obrovská hora práce, kterou ale nikdo neocení a nikdo vám ji nezaplatí.
V psychologii práce je termín „vyhoření“, který označuje stav, kdy vás práce nebaví, musíte se do ni nutit a děláte ji v podstatě proto, že nějak musíte platit nájem nebo hypotéku. „Skepse“ ještě není „vyhoření“. Práce s technologiemi vás stále baví, ale už se vám nechce stavět se kvůli ní na hlavu a přežívat druhý den na pátém RedBullu jenom proto, abyste měli tabulku výsledků kompletní.