Úvaha: Když pravidla vývoje brzdí vývoj samotný | Kapitola 7
Seznam kapitol
V moderním světě oslavujeme pokročilé vývojové metody, a zapomínáme na efektivní vývojové metody ze staré školy. Je to dáno softwarovým vývojem, který prosazuje „ne-průmyslové“ vývojové postupy. Změna je dobrá, buďme agilní, nebojme se změn, přesypávejme procesy během vývoje! Některé jsou opravdu super, ale...
Jednou ze strategií čínské masové výroby je kopírování, ale v případě, že si koupíte kopii, máte něco, co může být stejně dobré jako originál, popřípadě je to krapet horší, protože se používají méně kvalitní komponenty. Docela radikální to ale začne být v případě, že se do redukce designu pustí sami. Redukce návrhu až na kost, případně „pod kost“, je svérázným rysem čínské designové školy. Čínský výrobce si neláme moc hlavu s tím, zda jsou jeho výrobky toxické a zda se dají snadno vyrábět strojově, protože mu je sletují „tak nějak“ libovolně negramotní pracovníci. Jak jsem zjistil, dost často si neláme hlavu ani se specifikacemi a místo toho, aby jejich výrobky byly navržené jako bezpečné, raději předpokládají, že je připojujete k něčemu fungujícímu zcela podle specifikací, díky čemuž si můžou sami zjednodušit návrh. Možná to souvisí s hrou mikádo, která rovněž pochází z Číny. Z hromady tyčinek ubíráte jednu po druhé tak, aby se ostatní nepohnuly – a to tak dlouho, dokud jich nezůstane tak málo, že se celá hromada sesype.
Nedávno se mi stalo, že jsem si koupil USB lampičku, ta chvíli jela a potom náhle jet přestala. Protože řešit reklamaci u něčeho za tři dolary nemá smysl, vzal jsem šroubovák a šel se podívat, co se pokazilo. A pak jsem uviděl příčinu problému: LEDky byly zapojeny paralelně a mimo ně bylo v lampičce už jenom tlačítko a konektor. Naprosto nic, co by zajišťovalo ochranu před přepětím a nebo nějaká regulace proudu – na desce s diodami sice bylo místo pro odpor, ale žádný odpor tam nebyl. A pak mi došlo, že USB zdroj, ke kterému jsem lampičku připojil, byl od iPadu (5V/2A). Čínský design předpokládal, že použijete standardní USB port (5V/500mA), pak by se LEDky neupekly tak rychle. Plná specifikace USB předpokládala, že zařízení vyjednává s hubem o tom, kolik proudu chce. Hub může rozdělovat proud efektivně a je to celé bezpečné. Pokud se nedohodnou, podle této koncepce hub prostě žádnou energii nedává.
Snaha zjednodušit a zlevnit výrobu u gadgetů vedla k tomu, že se systém zjednodušil: Pokud se hub se zařízením nedohodne, prostě mu dá maximum. To se ale dnes může lišit: od USB nabíječek pro telefony s méně než 500 mA, přes standardní port s 500 mA, řadu univerzálních zdrojů o 1 A až po iPad s jeho 2 A. Čínská lampička ovšem neobsahovala vůbec žádné ochranné mechanismy, a tak jsem diody upekl, o čemž svědčil odporný štiplavý puch. Právně vzato je to moje chyba, protože se na návodu nikde nepsalo nic o tom, že by se měla připojit k něčemu jinému než je počítačový USB port (a tam by to chvíli vydrželo), ale katastrofa byla víceméně nevyhnutelná. A to je největší problém podobného návrhu: dokud to neselže, nevíte, co je vlastně ošizené – a většina smrtelníků nikdy ani nepřijde na to, že jim zařízení pošlo právě proto, že bylo ošizené někde, kde by to nepředpokládali.
Komentáře naleznete na konci poslední kapitoly.
