Úvaha: Když pravidla vývoje brzdí vývoj samotný | Kapitola 6
Seznam kapitol
V moderním světě oslavujeme pokročilé vývojové metody, a zapomínáme na efektivní vývojové metody ze staré školy. Je to dáno softwarovým vývojem, který prosazuje „ne-průmyslové“ vývojové postupy. Změna je dobrá, buďme agilní, nebojme se změn, přesypávejme procesy během vývoje! Některé jsou opravdu super, ale...
Velmi efektivní metodou, která upravuje a vylepšuje výrobní pipeline, je oddělení návrhu konceptů od vlastní výroby. Volně řečeno nemáte jeden vývojový tým, pracující na jedné pokročilé mikroarchitektuře procesoru, ale podobných týmů si udržujete více s tím, že si pro výrobu vyberete ten nejlepší koncept. V případě, že máte hodně peněz, si můžete dovolit živit vývojové týmy o 5 až 15 lidech a nechat je pracovat na produktech, které nikdy nespatří světlo světa jenom proto, že „chcete být připraveni na všechny alternativy.“ Tyto týmy tvoří R&D (Research and Development), mají volnější režim a to, co po nich jako manažer chcete, je hlavně to, aby kultivovali různé nápady, které by se v budoucnosti mohly hodit.
Někdy vám podobné oddělené týmy mohou doslova zachránit kůži – poté, co se ukázalo, že architektura Pentia 4 byl omyl, není tak výkonná, má moc velkou spotřebu a zkrátka není tak perspektivní, mohl Intel sáhnout po Centrino architektuře, která byla vyvíjena z Pentia 3 hlavně pro notebooky. Právě ta se stala základem Core rodiny procesorů. Zkrátka a dobře, je výhodné mít více vývojových týmů, které spolu soutěží – i kdyby se na konci jejich návrh neujal, stále můžete v jejich práci najít dost dobrých nápadů, abyste obohatili design jiné skupiny.
V eliminační fázi návrhy posoudíte, vyberete vítěze a ten se vyrábí. Výhodou tohoto postupu je diverzifikace rizika: Jednotlivé vývojové týmy sice postupují riziko, že jejich návrh skončí fiaskem, ale toto rizko je „levné“, tedy firmu stojí mnohem méně, než kdyby se špatný design dostal do výroby. Problém je naopak v tom, že eliminační proces může nedopatřením odstranit i velmi zajímavé koncepty, které mohly uspět, protože o jejich schválení nebo neschválení rozhoduje relativně malá komise. V některých případech o eliminačním procesu víme, jako kupříkladu u pokročilých „multitouch“ konceptů myší od Microsoftu nebo jejich zdvojeného tabletu, které se prostě nematerializovaly do výrobků. Jinde probíhá eliminace tajně – jako u Applu – takže se sotva kdy dozvíme, co tam vlastně vymysleli a zavrhli.