Úvaha: Když pravidla vývoje brzdí vývoj samotný | Kapitola 4
Seznam kapitol
V moderním světě oslavujeme pokročilé vývojové metody, a zapomínáme na efektivní vývojové metody ze staré školy. Je to dáno softwarovým vývojem, který prosazuje „ne-průmyslové“ vývojové postupy. Změna je dobrá, buďme agilní, nebojme se změn, přesypávejme procesy během vývoje! Některé jsou opravdu super, ale...
Produktový cyklus je myšlenkově čistý, ale výrobní pipeline jde o krok dál. Jednotlivé části týmu nejsou v rámci produktového cyklu stejnoměrně vytížené – designéři jsou vytíženi na začátku, technologové uprostřed, dělníci a marketingoví pracovníci na konci. Pipeline, neboli výrobní linka, proto funguje tak, že zatímco se vyrábí a prodává produkt N, připravuje se výroba produktu N+1 a navrhuje se produkt N+2.
Tato strategie má řadu výhod a nevýhod. Mezi pozitiva patří zkrácení produktového cyklu (z hlediska zákazníka), plánování produktů dopředu (neboli sestavování roadmap) a jistá transparence. Říkáte zákazníkům, co si koupí dnes, příští rok, rok poté a jak se to asi bude vyvíjet. Je to nirvána pro klasické technology a plánovače, kteří sestavují harmonogramy upgradů ve velkých firmách. Roadmapy nabízí jistou stabilitu, můžete plánovat nákupy, počítat na kolik to přijde, jak se zvýší vaše kapacity a tvořit prezentace pro šéfy, kteří s předstihem alokují peníze. Šéfové v podstatě neradi alokují peníze „jen tak“, pravděpodobnost přidělení peněz zvýšíte, když jim předložíte „plány a rozpočty“, byť vycucané z prstu. A roadmapy vašich dodavatelů vytváří dojem, že nejsou až tak vycucané z prstu, všechno působí jaksi předvídatelněji.
Problém je v tom, že roadmapy neinformují jenom vaše zákazníky, ale také vaše konkurenty, kteří potom můžou plánovat, jak vám vypálí rybník. Tento výrobní postup má poměrně velkou setrvačnost a není tak flexibilní, jako uzavřený produktový cyklus – změny jsou tím dražší, na čím víc současně realizovaných etap se vám podaří proces rozdělit. Jakákoliv změna vám proces „přetrhne“ úplně stejně, jako když se vám v moderním procesoru do rozpracovaných instrukcí připlete neočekávaný skok.
Konkurent vyrobí něco radikálního, inovativního – a najednou všechno, co se plánovalo a rozpracovávalo, je zastaralé. Jde o tak zvanou disruptivní technologii, technologii, která skokem mění pravidla hry. Čím je váš proces rigidnější, tím hůř se změně přizpůsobujete a velmi snadno upadnete do většího chaosu, než když máte klasický produktový cyklus. Roadmapy pro zákazníky neplatí, plány pro výrobu je třeba přepracovat a vývojové oddělení mezitím jenom zoufale studuje, co se to vlastně stalo a jak se výrobky změnily dříve, než se vůbec můžou pustit do navrhování.
Dalším problémem je fakt, že prostým vytvořením vývojového a výrobního souběhu nezabráníte průšvihům. Pokud se zadrhne vývoj, zadrhne se celý stroj – jen si vzpomeňte na protahování vývoje Windows Vista a opakované vyřazování naslibovaných vlastností. Změny v roadmapách, týkající se jak obsahu, tak termínů, velmi zneklidňují odběratele. Pokud jste roadmapu změnili dvakrát, kde je záruka, že ji nezměníte potřetí? Nikde. Čím více změn, tím menší důvěra. Odběratelé se tedy uchylují k plánu „B“, což obvykle znamená udržování stávajících technologií – a to může vysvětlovat, proč došlo k velmi pomalému a opatrnému přijetí Windows Vista a komerční společnosti se rozhodly dočasně setrvat u Windows XP.
Samozřejmě, zpomalení ve vývoji znamená, že komplikujete život těm, kteří na vás závisí, jako jsou třeba vývojáři software. Pokud jim nedáte dost času na adaptaci (a při zpožďování ve vašich vlastních plánech se obvykle šetří čas právě na úkor téhle fáze), nejsou jejich aplikace připravené, čímž opět poškozujete sami sebe.
Aby váš ekosystém fungoval dobře, musíte plány dodržovat. Čím lépe je dodržujete, tím jste předvídatelnější a představujete pro konkurenci jednodušší cíl. Ve finále to dopadá tak, že některé společnosti mají tajné roadmapy, jako kupříkladu Apple – dodržují rychlý výrobní rytmus, to znamená, že mají vývoj rozfázovaný, ale neoznamují ho, takže můžete jenom hádat, kdy se co objeví.
Komentáře naleznete na konci poslední kapitoly.
