Úvaha: Když pravidla vývoje brzdí vývoj samotný | Kapitola 3
Seznam kapitol
V moderním světě oslavujeme pokročilé vývojové metody, a zapomínáme na efektivní vývojové metody ze staré školy. Je to dáno softwarovým vývojem, který prosazuje „ne-průmyslové“ vývojové postupy. Změna je dobrá, buďme agilní, nebojme se změn, přesypávejme procesy během vývoje! Některé jsou opravdu super, ale...
Někdy je situace při vývoji moc špatná, vše se zadrhává a hroutí, zatímco konkurence postupuje vpřed. Pak přichází na řadu vrcholné spisovatelské výkony marketingu a herecké etudy manažerů, kteří předstupují před dav „sice s prázdnýma rukama, ale zářícíma očima“ a vykládají o tom, jak již za rohem je připraven produkt, který otřese základy technologického světa. Někdy mají fotky, někdy jenom silná slova – ale z jejich vystoupení lze jen těžko vysoudit, kdy si dotyčný produkt koupíte, pokud si ho tedy vůbec kdy koupíte. Někdy je podobná show pouze voláním o pomoc z firmy, která se potápí, protože už nemá zdroje na to, aby produkt dokončila a nebo se jenom snaží přesvědčit zákazníky i konkurenty o tom, že stále ještě existuje a „má co říci“, když už nemá co ukázat.
V lepším případě tato show slouží jenom k pozdržení: na produktu se sice pracuje, ale ví se, že nebude dřív než za nějakou dobu, což o něm ale nebrání mluvit v tom smyslu, že je vlastně už hotový. Úkolem je přesvědčit zákazníka, aby nekoupil existující řešení, ale natěšeně čekal. S touto taktikou uspěla IBM u systému 360, ne tak úplně s ním uspěl Sinclair u modelu QL, nedávno jsme viděli záplavu virtuálních „iPad killerů“, které jsou nám slibovány asi tak rok a půl – a nově jsem se pobavil nad tím, jak Nokia oznamovala, že „už za rok“ nám spadne čelist ze super Nokwindows telefonů.
Někdy se sliby naplní, někdy z toho zůstanou jenom slova, ale neztrácejme víru, bratři, království nebeské na zemi přijde, možná ne včera, možná ne dnes, ale buď to bude zítra a nebo nastopro pozítří!
Znám řadu lidí, kteří už všechna virtuální představení považují „prostě za kecy“, ale hodně novinářů o tom ochotně píše, mimo jiné proto, že virtuální produkty bývají marketingem tlačeny nezřídka agresivněji, než produkty skutečné - a tiskovky a prohlášení se velice příjemně a jednoduše publikují. Žádná garance, že slibované výrobky někdy spatří světlo světa ale není. V některých případech se objeví v tak přepracované podobě, že se původním slibům vůbec nepodobají (to platí tím spíše, čím konkrétnější věci se o virtuálním produktu říkají), někdy se celý produkt a nebo dokonce produktová řada tiše uřízne - a někdy se vydání nedožije ani sám výrobce a zkrachuje, nebo ho někdo koupí. V řadě případů se tato taktika obrátila proti výrobcům, když si zákazníci předobjednají produkt a pak marně čekají a nebo zděšeně zírají na hodně rychle doplácaný nevyzrálý výsledek. To pak poškozuje pověst výrobce a vede i k hromadným žalobám.
Nejsmutnějším příkladem virtuálního produktu je takzvaný negativní virtuální produkt. Manažer před vás předstupuje a s výrazem experta tvrdí, že věc, kterou chcete, vlastně nechcete a vysvětluje vám, že srovnatelný výrobek nenabízí, protože je zbytečný a tím vám vlastně šetří peníze. Jsou to pověstné Ezopovy „kyselé hrozny“ převlečené do marketingové podoby. Tento kousek u tabletů v poslední době předvedl šéf vývoje Microsoftu a podobnou informaci jsme se dozvěděli i od Dellu. Ten samý kus se ovšem povedl Jobsovi ve chvíli, kdy vysvětloval, že problémy s anténou u iPhone 4 vlastně nejsou. Vždy, když slyším podobnou argumentaci, mám pocit, že vidím smutného klauna: dostal za úkol nějak vysvětlit neschopnost své firmy vyrobit dobrý konkurenční produkt a přitom nějak překroutit realitu. Negativní virtuální produkty ale nefungují!
Komentáře naleznete na konci poslední kapitoly.
