Úvaha: Když pravidla vývoje brzdí vývoj samotný | Kapitola 2
Seznam kapitol
V moderním světě oslavujeme pokročilé vývojové metody, a zapomínáme na efektivní vývojové metody ze staré školy. Je to dáno softwarovým vývojem, který prosazuje „ne-průmyslové“ vývojové postupy. Změna je dobrá, buďme agilní, nebojme se změn, přesypávejme procesy během vývoje! Některé jsou opravdu super, ale...
...neboli „doděláme to později“
Z Murphyho zákonů je známo, že „posledních 10 % problémů se řeší 90 % vývojového času“, což vedlo vývojáře k inovativní myšlence, že se oněch posledních 10 % problémů dá vlastně řešit až ve chvíli, kdy se už produkt prodává. Koneckonců z 90% to funguje, tak co by lidé chtěli?
To, že produkt není úplně dobrý přece neznamená, že by se nedal prodávat. Sice víte, že máte nějaké problémy, ale nastávají za „zvláštních okolností“, třeba když osadíte všechny SATA porty, tak se vám přenos zpomaluje. Ale za prvé, kdo by osazoval hned všechny SATA porty, za druhé, kdo si toho všimne a za třetí, než se dostaneme do stavu, že se to provalí, tak se nám určitě podaří věc nějak zalátat ve firmware – a pokud ne, můžeme později udělat opravený řadič, který nazveme, řekněme, „Turbo“.
Marketing má řadu možností, co si počít s ne úplně funkčními výrobky. Dotyčný „ne úplně funkční“ řadič se dá osazovat do barebone systémů, dá se masivně zlevnit a prodávat coby „value“ produkt a podobně. Recyklace „ne úplně funkčních“ komponent, ať už z důvodů chyb v designu a nebo při výrobě, je historicky stará – už v Sinclairech se občas používaly várky částečně vadných pamětí, které se zapojovaly tak, „aby to nevadilo“, třídění procesorů do binů podle dosažitelných frekvencí a nebo odpojování vadných jader je běžnou věcí i dnes. To, že to „úplně nefunguje“, přece nečiní výrobek neprodejným!
Potíže máte jenom v situaci, kdy si hrajete na nekompromisní kvalitu. S chybou v původním Pentiu měli problém jenom prodejci drahých počítačů, kteří je vyměňovali, zlevněné vadné čipy mohli se slevou nakoupit výrobci domácích strojů, kteří pak nabízeli „skoro úplně funkční“ systém o poznání levněji. Většina smrtelníků nikdy nepoznala, že jejich Pentium nepočítá tak úplně dobře a byla spokojená.
Vydávání „ne úplně dodělaných produktů“ je dnes velice rozšířené hlavně u software, běžně se při dokončování produktu rovnou vyrábí „zero day patch“, tedy patch, který si stáhnete hned po první instalaci. Některé chyby se nedají opravit jednoduše a nebo jsou méně významné, takže se software dokončí a vydá, zatímco se teprve pracuje na opravách. Dnes si aplikace tahají patche tak běžně, že si toho vůbec nevšimnete – a ušetří se měsíc až dva při dokončování produktu. Celá věc je tak rozšířená, že se skoro dá říci, že prvotní vydání software do prvního většího balíku oprav je spíše taková „veřejná testovací fáze“.
Když si pročtete licenční ujednání, obvykle narazíte na poznámky v tom smyslu, že i když se výrobce snaží, tak vám za žádné ztráty dat ani jiné škody neručí, takže pěkně testuj zadarmo, uživatelská veverko!
Komentáře naleznete na konci poslední kapitoly.
