Úvaha: Historie nás učí, ale výrobci ji často nevnímají | Kapitola 6
Seznam kapitol
Nedávno se mě jeden známý zeptal, co si myslím o novém iPadu druhé generace. Řekl jsem, že to je drobné evoluční vylepšení, což je to úplně nejlepší, co mohlo přijít. Žádné „všechno je jinak“ – jenom série změn, která zachovává původní dobré vlastnosti a přidává k nim něco navíc. Apple dokázal udělat dobrý upgrade.
Dále máme tedy následující problémy:
4. Bezvýznamné změny ohrožují software
Tento problém se dnes, v době, kdy software dělí od hardware poměrně sofistikovaný systém ovladačů, moc neprojevuje. Objevuje se spíš naopak v „nevyužitých schopnostech hardware“ – akcelerátory přinášejí funkce, které nelze efektivně využít a než se tyto funkce prosadí, už výkonově nestačí (jak se stalo například u řady akcelerátorů Nvidia FX). Je to uživatelsky podstatně příjemnější situace, ale problém s hardwarovými změnami, které nic pořádného nepřináší, stále zůstává.
5. Prosazování drahých standardů
Amiga 600, přestože byla navržena jako „levný“ domácí stroj, ve skutečnosti přinášela tehdy ultramoderní a ultradrahé standardy PCMCIA a disky 2,5“. Tohle rozhodnutí bylo podle mého názoru skutečně extrémně divné. Ostatně většina domácích „modů“ Amig 600HD a Amig 1200 spočívala v připojení podstatně dostupnějších, rychlejších a větších disků 3,5“, které nebyly zas až o tolik rozměrnější (viděl jsem mody, kdy 3,5“ disk byl umístěn uvnitř Amigy, jenom její šasi bylo roztaženo a zvětšeno asi o 2 cm). V dnešní době mě kupodivu nenapadá nikdo, kdo by vyloženě tlačil nákladné technologie, snad s výjimkou Apple a jejich drahých „neupgradovatelných SSD disků“ v iPadech. Realisticky vzato ale v praxi stačí nejzákladnější (a nejlevnější) model, obsah se pohodlně dostreamuje, takže to není až tak velký průšvih.
6. Prosazování nejmodernějších standardů
Mimo to, že nové standardy jsou cenově nedostupné, jsou taky nevyzrálé. Osazení neuzavřeného standardu je docela risk, může to fungovat, ale taky nemusí (draft-N wifiny), u první generace zařízení navíc hrozí, že se vyloupne nějaký problém, o kterém se nevědělo (doplnění TRIM funkce u SSD disků, aby se zabránilo degradaci rychlosti zápisu). Není to nic nového: Co je nové, bude problematické. Sázet podobné technologie do strojů, které se mají masově prodávat a měly by být především spolehlivé, je kapku šílené.
7. Inovace musí být inovací
Když „legacy“ upgrade, tak menší a levnější, bez zatahování „inovací“. Amiga 600 měla nahradit Amigu 500, ale cenově ji vlastně nikdy nevytlačila. Ano, má smysl udělat „updatovanou“ verzi zastarávajícího stroje, ale jenom v případě, že cílem je jeho zjednodušení, zlevnění a zvýšení spolehlivosti a snížení spotřeby. Podívejte se na to, jak Sony updatovalo PlayStationy: všechny „novější“ updaty jsou menší, mají menší počet rozšiřujících konektorů a funkcionalita z nich mizí. Cílem je ořezat náklady na kost a nechat co největší masu uživatelů, ať si zahraje nějaké ze „současných pecek“, které jsou na trhu.
Zpočátku jsou konzole složitější, nabízí víc funkcí „pro kutily“, protože ti se pobaví experimentováním, i když není zásoba her bohatá. V takové situaci má také smysl emulovat starší tituly. Po několika letech je to už jedno; jediné, co je podstatné, je ohryzání výrobních nákladů a nasměrování hráčů k herním titulům současné generace. Stroj musí být kompatibilní s nimi, velmi staré věci jsou už nepodstatné.
Komentáře naleznete na konci poslední kapitoly.
