Úvaha: Historie nás učí, ale výrobci ji často nevnímají | Kapitola 2
Seznam kapitol
Nedávno se mě jeden známý zeptal, co si myslím o novém iPadu druhé generace. Řekl jsem, že to je drobné evoluční vylepšení, což je to úplně nejlepší, co mohlo přijít. Žádné „všechno je jinak“ – jenom série změn, která zachovává původní dobré vlastnosti a přidává k nim něco navíc. Apple dokázal udělat dobrý upgrade.
Drobný evoluční upgrade iPadu 2 tedy chválím. V jasném protikladu k tomuto velmi povedenému upgradu jsou různá fiaska, která se povedla i docela konzervativním a inteligentním firmám. Jedna z věcí, která mě dodnes nepřestává fascinovat, je to, jak se IBM po vynikajícím IBM X31 a X32 povedlo navrhnout model X41.
Teoreticky mělo jít o nástupce ultrakompaktní řady, v praxi šlo v mnoha směrech o krok zpět. Typ X41 byl navržen jako štíhlejší a o něco málo menší než X31, rozdíl byl ale poměrně nevýznamný – obrazovka měla stejné rozměry a dokonce i stejné rozlišení. V rámci miniaturizace byl standardní 2,5“ ATA harddisk na 5200 (či 7200) otáčkách nahrazen diskem o 1,8“ na 4200 otáčkách
Počítač byl proto výrazně pomalejší a navíc ho šlo o poznání hůř upgradovat – a to pochopitelně na mnohem menší možnou kapacitu. Stroj byl v praxi pozorovatelně pomalejší – i použité procesory byly taktované méně, než u X32 (1,5 GHz oproti 1,8 GHz). Baterie byla rovněž zmenšena, takže výdrž počítače v základním provedení klesla z více než 5 hodin modelu X31 na méně než 3 hodiny a abyste s ním mohli rozumně pracovat, museli jste si koupit rozšířenou baterku, která dost nepříjemně vyčuhovala. Firewire port zmizel bez náhrady. Ve finále byl uživatelům jako „upgrade“ nabízen stroj pomalejší, s výrazně horší výdrží na baterie, hůř rozšířitelný a s dost otřesným diskem. Skutečně použitelný nástupce řady X3x přišel až v typu X61, který přinesl DDR2 paměti, dualcore procesor a SATA harddisky.
Takový upgrade už smysl dává, X41 byl jenom paskvil. Když si uvědomím, že šlo o stroj v cenové hladině kolem padesáti tisíc a se zcela jiným příslušenstvím, než měla řada X31 / X32, tak si jenom říkám, zda si z nás dělali tehdy legraci. A to rozhodně nejde o jediný příklad strašného „upgradu“, kterým byli zákazníci v dějinách obšťastněni!
Špatné hardwarové upgrady mají velice dlouhou tradici a jsou s námi v podstatě od doby, kdy se začaly prodávat počítače určené širší klientele. Prakticky vždy se našli manažeři, kteří vyrukovali s nějakým zdánlivě logickým vylepšením a nebo úpravou stávajícího hardware. Obvykle proto, aby zachytili nějaký módní trend a nebo aby počítač zjednodušili a zlevnili pro kupující. V tomto směru nebyla jejich motivace špatná, jenom to „nějak nevyšlo“, protože přehlédli nějaký dost zásadní faktor, kupříkladu softwarovou kompatibilitu.