Úvod do zvuku – první díl megatestu karet Asus Xonar | Kapitola 3
Seznam kapitol
Zvukové karty ASUS Xonar již zaujaly v oblasti ozvučení své pevné místo a to právem, jelikož jsou prostě dobré. Uživatelé to vědí, mají je rádi, a tak jsme se podívali podrobně rovnou na všechny jejich modely. Celkem devět karet tvoří současnou nabídku interních zvukovek ASUS, přičemž některé jsou v PCI a jiné v modernějším PCI-E provedení.
Výsledky testů měření programem RightMark Audio Analyzer vydaly masivní množství údajů a grafů, které o lecčems vypovídají, ale zároveň jich je opravdu takové množství, že nelze každý údaj komentovat zvlášť. Není v mých silách, abych komentoval každý údaj na více, než 250ti stranách (!).
Myslel jsem si, že RMAA testy půjdou jako po másle a nebude s nimi sebemenší problém. Ostatně, už jsem je mnohokrát dělal. To jsem ale netušil, jak moc se na nich zaseknu a že se objeví problém, který nebudu moci v zájmu svého záchvatu perfekcionismu eliminovat. Jde o to, že hodnoty Noise level a Dynamic range nejsou úplně takové, jaké by být měly. Jsou o něco horší. Je to způsobeno nějakým záhadným mírným rušením někde v mém testovacím řetězci, nebo v elektroinstalaci. Nicméně zkoušel jsem vše – testování přes jinou zvukovou kartu, odzkoušením testování na několika jiných počítačích s naprosto odlišnými komponenty, zapojení elektrického filtru, mnohonásobnou reinstalaci Windows, výměnu kabelů, připojení přes jinou fázi, kontrolu cívek, hodin v elektroměru – nic nemělo vliv, problém se nepodařilo lokalizovat.
I tak jsou ovšem naměřené hodnoty velmi dobré a lze z nich čerpat. Při tomto více než týdenním martyriu jsem alespoň dokonale vyladil nastavení testovacího řetězce a získal několik dB k dobru. Vím, že je problém drobného rázu a ve výsledku nehraje žádnou zásadní roli, ale ještě dlouho mi to bude vrtat hlavou. Chtěl jsem mít vše perfektní, dokonalé, ale jakási vyšší moc nechtěla. Každopádně hodnoty šumu sice nejsou ideální, ale přesto jsou výborné a na to, že jde o nefiltrovaný šum, jsou krásné. Ostatně, když si je převedete do dB A, vypadají ještě lépe.
Kde vězíš, EAX?
V podstatě jediným vážným rivalem v oblasti multimediálních, či spíše herních zvukových karet, je pro pro firmu Asus společnost Creative. Lépe by se to mělo říct obráceně, jelikož Creative dlouhou dobu usilovně a úspěšně pracoval na eliminaci jakékoliv konkurence a Asus je za mnoho let jediná společnost, která vůbec Creative zvukovkám dokáže konkurovat. A jako konkurenci opravdu neberu takový Auzentech, stavějící své karty na X-Fi čipech. Xonary samozřejmě Creative čipy nepoužívají, což je výhoda i nevýhoda zároveň. Ta nevýhoda spočívá v absenci plnohodnotné podpory technologie EAX, jíž ke smůle (nejen) Asusu využívá velké množství her. EAX stojí především na DSP čipu, který odlehčuje procesoru tím, že mixuje herní zvuky a počítá zvukové efekty na ně aplikované skrz hardwarový DSP procesor. Konkurenční zvukové čipy sice již řadu let podporují EAX ve verzi 2.0, jenže ta je velice zastaralá (datuje se do dob SoundBlaster Live!) a zvládá mixovat pouze 32 zvuků naráz se vzorkovací frekvencí a bitovou hloubkou maximálně v CD kvalitě. EAX 5.0 naproti tomu zvládá až 128 kanálů v moderní HD kvalitě, pokročilé simulace materiálů, plynulé přechody efektů a tak podobně. A to je pro konkurenci značný problém.
Asus si byl dobře vědom, že absence EAX nepůsobí dobře a odrazuje potenciální zákazníky. Museli EAX 5.0 zprovoznit na svých kartách stůj co stůj. S kartou Xonar DX tak Asus poprvé přišel s oznámením, že podporuje EAX ve verzi 5.0. Podpory je dosaženo kombinací 2. verze technologie DS3D GX s novými modely čipů Oxygen HD od C-Media. Engine DS3D GS funguje ve Windows XP na softwarové bázi, přičemž v XP je stále ve výhodě EAX, které funguje na bázi hardwarové. V praxi ale DS3D v SW režimu ubírá z prostředků CPU jen zanedbatelnou část a ve hrách jsou tyto rozdíly patrné jen v poklesu FPS zhruba o 1 až 3 snímky za vteřinu.
Co se poslechové stránky týče, tak hráč není příliš schopen rozpoznat rozdíl mezi emulovaným EAX 5.0 HD v podání Asusu a hardwarovým v podání Creative. Navíc po příchodu Windows Vista s kompletně novou Universal Audio Architekturou se mnohé ve fungování driverů změnilo, přičemž ty už neběží v samotném jádře operačního systému (protože běh v této vrstvě často s pádem driveru zvukovky zapříčinil i zhroucení celého systému, což se Microsoftu nelíbilo), ale mimo něj a podporují externí API jiných výrobců. Microsoft tímto udělal čáru přes rozpočet Creative, jehož EAX právě běželo jako rozšíření DirectSound 3D, což s příchodem Windows Vista UAD skončilo. A u Windows 7 je tato architektura totožná jako ve Vistách. Creative tedy musel vyvinout nadstavbu Alchemy, která – a to je velká ironie - funguje podobně, jako musí pracovat Asus DS3D GX už od samého začátku. Tím pádem už originální EAX na Creative zvukovkách pod Windows Vista či 7 v dnešní době není tak velká výhoda, jakou byla ještě před pár lety.
Nespornou výhodou Oxygen HD čipu použitého ve zvukových kartách řady Xonar je oproti X-Fi dlouhodobě lepší podpora hardwarového kódování prostorového DTS a Dolby Digital audia. Tím pádem karty Xonar byly a jsou výhodnější zejména v oblasti digitálního prostorového zvuku. EAX totiž s prostorovým zvukem nemá příliš co do činění, čili zde Creativu nepomůže. A tak všude tam, kde je třeba přehrát hotové digitální audio, Xonar méně zatěžuje procesor. Jakmile je ale třeba mixování efektů v reálném čase, což je případ her, je ve výhodě Creative se svým EAX. Ve výsledku je to ale tak, že Xonar s DS3D GX 2.5 dokáže emulovat EAX 5.0 téměř k nerozeznání, přičemž rozdíly ve FPS jsou v řádu jednotek snímků ve prospěch pravého EAX. Dlužno dodat, že například v reprodukci hudby je všeobecně lepší Xonar než X-Fi. Mnoho lidí, kteří měli možnost dostat se k masivnímu přímému poslechovému srovnání Xonar a X-Fi karet potvrzovalo, že Xonary hrají hudbu ve většině případů detailněji, přirozeněji a příjemněji než X-Fi.
Tak to bychom měli k tématu Asus vs. Creative asi vše podstatné a dál se v tomto článku Creative věnovat nebudeme. Čeká na nás přeci plejáda zajímavých Xonar karet, tak se na ně už hezky postupně pojďme podívat.
Komentáře naleznete na konci poslední kapitoly.
