Úvaha: Jste připraveni na cestu do oblak? | Kapitola 5

Představte si lidi, kteří například transportují balíčky do servisu. Všichni mají browsovadla a tak, jak zásilka prochází procesem, se neustále updatuje její stav na serveru, takže všichni poslíčci, opraváři, manažeři, ale koneckonců i zákazník ví, kde zásilka je a co se s ní děje. Na všechno stačí webové rozhraní a autentifikace. Tím, že odpadají různé synchronizace přenosných zařízení oproti serveru, odpadají také problémy, které přinášejí. Správa systému je jednodušší, samozřejmě ale klesá robustnost: pokud vypadne síť a nebo server, je všechno v trapu.

U kritických provozů prostě budete mít záložní server a připojení, to se dá obstarat snadno. Co když se ale potřebujete připojovat na server „někde daleko“ a operátorovi spojení zkolabuje „někde po cestě“? Nevím, jestli jste zažili, jaká je legrace, když vám uprostřed dne zkolabuje v práci na hodinu spojení, takže nemůžete v podstatě dělat nic (já ano). Je to veliká švanda – a to nemluvím o drobnostech, jako že vám na dva dny vypadne domácí připojení, protože operátorovi někdo ukradl anténu a on není schopen provést opravu obratem.

Před lety, kdy byl internet drahý a nabízely ho všelijaké podivné kompanie, byly tři až čtyři celodenní výpadky měsíčně běžné. (To mě, mimochodem, naučilo mít vždy dvě různá připojení, i když vás to stojí měsíčně nějaké peníze navíc, zaplať Bůh, že už to není za dva litry měsíčně!) Pokud jste ve velkém městě, můžete si na do cílové oblasti a nebo alespoň do internetové kavárny dojet, prostě si připravíte materiály, nahrajete na flashdisk a svištíte busem či jiným vehiklem.

Co ale budete dělat, když jste někde mimo civilizaci a net neběží? Máte-li problém s připojením, pak s browsovadlem a Google Docs, na kterém máte rozpracovanou zprávu, máte kvadrát problém. Potíž není v tom, že síla tohoto protiargumentu klesá s tím, jak se šíří vysokorychlostní internet. Problém je v tom, že tento typ služby není robustní, při nehodě / výpadku / požáru / terorismu / kybernetickém zločinu / anarchismu hrozí, že dojde k odpojení obrovského množství lidí od všech služeb í.

Útok na datová centra je tím lákavější, čím větší objem informací je na nich koncentrován. Vaše data jsou zálohována přesně tak, jak je zálohuje váš poskytovatel služeb, což mezi nimi bude dělat velké rozdíly: Je značný rozdíl mezi velkou firmou, která má datová centra v mnoha zemích, která se zálohují mezi sebou navzájem a malou firmou, která má všechno koncentrované v jediné lokalitě. Tento koncept dává navíc velice nezdravou kontrolu nad vaším soukromím do rukou toho, kdo spravuje servery. V případě, že správa je in-house a servery si administruje společnost, která je využívá, není žádný rozdíl mezi původním konceptem terminálů a browsovadly.

Je to totéž: Zařízení nemůžete používat k soukromým účelům, nic na ně nenainstalujete, internetový provoz „ven“ může být velice snadno úplně zakázán atd., atd., ... Samé výhody pro firmu a pro správce. Vám to vadit nemusí, pokud máte povoleny smartphony a datový tarif, soukromé a firemní je bezpečně odděleno. Jako IT pracovník nebo majitel firmy bych byl rozhodně pro takové řešení. Pokud browsovadlo vynesete mimo firmu, nic v něm není. Pokud je mimo dosah sítě, nemůžete se ani připojit. Firma může velice přesně definovat, k jakým aplikacím se dostanete „zevnitř“ a jaké povolí „zvenčí“. Prostě paráda.