Logitech Z-5500 – pořádný zvuk do obýváku | Kapitola 4
Seznam kapitol
Nejvýkonnější reproduktory společnosti Logitech se honosí certifikací THX a vlastním dekodérem pro standardy Dolby Digital, DTS a DTS 96KHz/24-bit. Celkový výkon je taky ohromující, 505W RMS by mělo pořádně nadzvednout všechny sousedy. Vyplatí se za takovou sílu připlatit a dostanete opravdu, co čekáte?
Když už tu tedy máme test dalších reproduktorů, zahrnu zase poslechový subjektivní test testovacího audio CD, které již asi většina čtenářů zná.
S poslechem hudby jsem začal na mém testovacím CD. Když to mám popsat subjektivně, zdálo se mi, že čím je větší hlasitost, tím to lépe hraje (čitelněji, možná, ale na druhou stranu vyšší hlasitost se u mě rovná tomu, že to tak nejsem schopen poslouchat dlouho). To nemusí být nutně špatně, ale v tomto případě, při připojení přes analog, to špatně bohužel je. Dobré reproduktory by měly hrát dobře i na minimální hlasitost a to bohužel není příliš případ Logitech 5500. Není to úplně nějaká katastrofa, jen je asi nutno zopakovat, že při nižších hlasitostech přehrávání nevynikají 5500 příliš dobrou kvalitou – subwoofer nevýrazně brblá a co se týče výšek nebo středů, dokázal bych si představit znatelně lepší výsledek.
U poslechu hudby se ale celkově nemůžu vyjádřit přesně. Jde o to, že reproduktory mají mraky nastavení, efektů a druhů připojení. A většinou je v jednotlivých nastaveních a zejména efektech docela rozdíl, ač ne vždy se mi povedlo ho postřehnout na správném zdroji. Je možné, že dlouhodobější uživatel tohoto setu si ho vyladí ke své spokojenosti. Avšak stále jde o set, který je vhodnější na filmy a hry, než na přehrávání hudby. Většinou to je ale u podobných 5.1 setů za ceny do 10 tisíc stejné - pomalý subwoofer, nedobrá čitelnost zvuku, divné/kovové/zastřené a podobné výšky, středy. Skoro vždy jsem pouze nucen tohle zopakovat. Zde je sice, jak už jsem napsal, více rozdílů a více možností nastavení, ale právě kvůli tomu to nelze shrnout do jednoho hodnocení. A hodnotit projev reproduktorů v jednotlivých módech a s jednotlivými efekty, na to nemám tak dobré uši a změny nejsou vždy velké, takže i kdybych rozbor nějak sepsal, bylo by to k ničemu a nudné k uzoufání.
Jen pro zajímavost zde umístím graf z měření, jak jsem minule avizoval. Graf je pořád poznamenán nic moc akustikou, ale posledně si nikdo nestěžoval (spíše naopak) a mimoto, je to graf z akustických podmínek, jaké má asi doma většina normálních lidí. Tak si říkám, jestli to nakonec není k dobru věci. Jde ale o to, z jakého úhlu se to vezme. Testovat reálnou charakteristiku jednoho kusu reprobeden v mrtvé komoře může být jistě hodně lákavé, ale takto vám to doma stejně znít nikdy nebude. Tak se na ty grafy, nyní premiérově umístěné v našem praktickém testu reproboxů, podíváme.
První graf byl hlavně dělaný jen na zkoušku, nijak moc vážně, abych zjistil, jak velký bude rozdíl, až další graf bude proveden s větším důrazem na detail a akurátní nastavení techniky . Ale i ten druhý dopadnul skoro stejně, tudíž se ukazuje, že sice různé polohy mikrofonu a různá nastavení beden a měřícího programu hrají svou úlohu, ale pro ilustrační graf až ne tak podstatnou. Barvy představují různá měření z různých směrů. Žlutá linka je snímaný samostatný subwoofer (zde se zapnutým centrálním reproduktorem). Záměrně jsem nechal graf členitější, aby byly vidět i odrazy v místnosti. První graf byl snímán v rozmezí 2 Hz až 2kHz
Druhý graf jsem již nastavil trochu jinak. Především rozsah kopíruje ve výškách papírové parametry reprobeden a dosahuje až k 20kHz. Subwoofer sice má papírově dobře znít od 33Hz, ale já to bral, stejně jako předchozí graf, od 2Hz a tak již od 10Hz byl projev subwooferu měřitelný. I zde je žlutá čára zaměřena více na basy ze subu, ale zde je naproti předchozímu grafu vyhlazená. Mohu říci, že měření již od 10Hz možná postrádá smysl, nicméně je z grafu docela dost dobře vidět náběh basů a to, že skutečně na těch 30Hz začínají. I pod touto hodnotou ovšem basy slyšíte, jen nepočítejte s tím, že budou kvalitní, jde akorát spíš o brumlání a brblání. Ale zde jsem si ověřil měřením, že výrobce s udávaným rozsahem basů nelže.
Znovu pro jistotu zopakuji, že grafy jsou pouze orientační a obsahují i akustiku místnosti.
Hry a filmy - surround dojem
Správné surround reproduktory by měly být také správně umístěné, to vzpomínám vždycky a tak se tím už moc zabývat nebudu. Nicméně je dobré poznamenat něco k umístění co se týče omezení konstrukce. Jednotlivé satelity je možné umístit buď na stůl, nebo přišroubovat na stěnu. Potíž ale nastane ve chvíli, kdy je budete chtít dát na nějakou poličku, tedy ne úplně na stůl a ne úplně nahoru na stěnu. Problém je v tom, že satelity mají pevně daný sklon - buď míří mírně nahoru a při přišroubování na stěnu potom naopak mírně dolů (základna se otočí). Když je tedy postavíte někam na poličku, budou mířit nahoru a ne na vaši hlavu. A to není příliš dobré, absenci nějaké regulace náklonu příliš nechápu. Nevadí, jdeme dál.
Uchycení na zeď není variabilní
Musím bohužel v celkem kritickém tónu ještě u surroundu zůstat. Co se týče filmů a her, znějí na této sestavě jistě lépe, než na ní zní hudba. Hluboké basy obstojně dokreslují filmovou i herní atmosféru. Většina filmových i herních soundtracků je hodně podobného ražení - orchestrální dramatická, případně atmosferická hudba, kde se zhusta vyskytují mohutné bubny koto, taiko a tak podobně. Nemám příliš výhrady k projevu takovéto hudby, jako domácí kino nebo herní sestava to ujde Problém je někde jinde. Možná si toho začnete nejvíce všímat u hraní her, u filmů to zase tak zprvu postřehnutelné není. A sice jde o zadní reproduktory. Já mám ve zvyku je u podobných sestav nastavovat na vyšší hlasitost, aby byl prostor dobře pokrytý, já slyšel palbu dozad a přední reproduktory zcela nepřehlušovaly ty zadní. To se zde bohužel stává. Odděleně lze regulovat pouze subwoofer a centrální reproduktor, pro prední a zadní satelity je tu pouze jakási funkce surround. Ať jsem se snažil, jak jsem chtěl, uspokojivou hlasitost jsem z těch zadních nedostal. Podle informací na internetových diskuzích a po konzultacích s několika majiteli to vypadá, že zadní repro má separátní a slabší zesilovač. Problémy s nízkou hlasitostí by na to poukazovaly. Já zkrátka před tímto neduhem varuji, na mě tohle skoro dělalo dojem, že poslouchám 2.1 set.
U filmů s 5.1 stopou centrální reproduktor korektně reprodukuje hlasy - je silnější, než ostatní satelity a tak se se dialogy v tom dunění a vřavě neztrácí. Také jsem si zkoušel hrát s ProLogic II funkcí a tam, kde je nahrávka s korektním kódováním (nezprasená převodem do MP3), to nezní vůbec špatně. Sice to na plnohodnotný zvuk v 5.1 nemá, ale surround efekt to udělá obstojný.
Celkově mám sice z poslechu filmů a hraní her lepší dojem, než z hudby. Ale varuji nad těmi zadními reproduktory, já prostě vidím potřebu zadních hlasitých repro jako nutnost. Problém se špatnou lokalizací zvuku ze zadu můžou mít třeba "5.1" sluchátka, ale ne 5.1 reproduktory.
Digital vs. analog
Protože se reprosoustava honosí přídomkem digital, je jasné, že tento způsob připojení jsem nemohl nevyzkoušet. Předně, když se kouknete do předchozích tabulek, zjistíte, že digitálně sice lze posílat až 5.1 kanálů, ale pouze, pokud přehráváte zdroj, která má DTS 5.1 či Dolby Digital 5.1. To pochopitelně funguje jenom u filmů, protože jenom minimum zvukových karet v počítači dokáže sama zakódovat prostorový zvuk do některého z podporovaných standardů. Na hry tak musíte mít ve většině případů bohužel stále klasické analogové zapojení.
Kvalita digitálního a analogového připojení se samozřejmě liší. Tak především, pokud máte špatnou integrovanou zvukovku, ale s digitálním výstupem, je digitální připojení lepší volba, dostanete slyšitelně lepší zvuk. Já tohle na své integrované zkoušel a skutečně, přes digitál byl zvuk citelně prokreslenější a zejména výšky zněly lépe.
Sice se k reprosoustavě nedodává ani optický a ani S/PDIF kabel, ale co se druhého jmenovaného týče, stačí někde doma najít kabel cinch-to-cinch, můžete použít i takový ten klasický, kde jsou dva cinche (červený a bílý) a použít pro připojení jen jeden z nich. Tak jsem to řešil i já, protože jsem zrovna nemohl jednožílový cinch najít. Ideální jsou ty se žlutou koncovkou, na kompozitní video, protože mají správnou impedanci pro použití se S/PDIF a také jsou většinou lépe stíněné.
Komentáře naleznete na konci poslední kapitoly.
