Blíží se soumrak samostatných zvukových karet? | Kapitola 2
Seznam kapitol
Podle dění na scéně zvukových karet to vypadá na soumrak zvukovek. Kvalita integrovaných zvukových karet většině uživatelů stačí a přicházejí on-board karty, které uspokojí i náročnější posluchače. Pro ty ostatní tu zůstane HighEnd s odpovídajícími cenami v malých sériích. P.S. v tomto testu jsou zastoupené zvukové karty od 600 do 6000Kč.
P.S. Tato kapitola je určena pro ty z Vás, kteří chtějí poznat i fyziologické aspekty lidského sluchu. Ostatní mohou přejít přímo na další kapitolu.
Ač se to možná nezdá a často je to předmětem sporů, je lidský sluch o několik řádů citlivějším smyslovým orgánem než třeba hmat, nebo čich s chutí. Například oko má nejvyšší citlivost na vlnovou délku kolem 550 nm, kdy vjem zaznamenáme při současném dopadu aspoň 5 fotonů této vlnové délky na světlocitlivou tyčinku. Ucho je natolik citlivé, že bychom hypoteticky měli slyšet i nárazy molekul vzduchu na bubínek - bílý šum. Naštěstí dochází na úrovni mozku k filtraci podnětů a tak přirozené pozadí (šum při absolutním tichu) neslyšíme.
Po nárazu molekul vzduchu na bubínek dojde k přenosu a zesílení vibrací sluchovými kůstkami do tekutiny vnitřního ucha. Hlemýžď (Cochlea) je zatočený zužující se kanálek, ve kterém je tzv. bazilární membrána jejíž tloušťka a napětí se mění . Z membrány vyrůstají vláskové buňky (Cortiho ústrojí), jež jsou rozechvívány stojatým vlněním a tvoří vzruch (elektrický), který pak putuje do mozku. To, že vnímáme různě různé frekvence je dáno právě stojatým vlněním, které jen v určité části hlemýždě podráždí vláskové buňky a dojde ke vzniku vzruchu. Vláskových buněk je asi jen 20 000.
Vystavováním ucha nadměrnému hluku pak dochází k nenávratnému poničení těchto buněk (stejně jako třeba buňky mozku se neobnovují) a i proto se nám stárnutím sluch stále zhoršuje (nebo nadměrným hlukem). Nejvyšší frekvence 16-17kHz slyšíme jen v dětství a pubertě, pak se práh sluchu pro tyto frekvence snižuje.
Nejvyšší citlivost má ucho pro frekvence od 1 do 5kHz (dle různých pramenů jen do 3,5kHz) Je to dáno adaptací na lidský hlas a je určena i anatomickým uzpůsobením zevního a středního ucha. Ve středním uchu dochází k útlumu vysokých a nízkých frekvencí (je to definováno velikostí a spojením nitroušních kůstek (kladívko, kovadlinka a třmínek)). Stejně jako oko je různě citlivé na světlo různých barev, tak u ucha máme tzv. „Equal loudnes contour“. Je to křivka na které vnímáme různé frekvence jako stejně hlasité. Další definicí z oboru akustiky je Weber-Fechnerův psychofyzikální zákon, kdy subjektivně vnímaná hlasitost roste při geometrickém nárůstu intenzity přibližně lineárně.