Vzpomínka na VGA aneb čest padlým hrdinům | Kapitola 6

Ze současné situace nemám radost. Líbily se mi prosté časy, kdy jste věděli, že se prostě připojíte k projektoru anebo k monitoru, protože vše podporovalo VGA. Samozřejmě, potíže byly, protože obrazovky i projektory podporovaly jen některá rozlišení a některé snímkové kmitočty, ale to byl problém nastavení, ne problém hardwaru. (Překvapivě – analogová VGA s námi existuje dodnes. Standard WHUXGA dovoluje rozlišení až 7680 × 4800 bodů!)

Dnes musíte vědět kam jdete a k čemu se budete připojovat. Pokud dojdete na prezentaci a zjistíte, že váš notebook má jen DisplayPort a oni mají projektor jen s HDMI, máte problém. Pravda, nejste na tom jako u Apple, kde nezřídka potřebujete dongly na jejich proprietární porty – pěkně mastné dongly, zvláště když uvážíme, kolikrát je reálně použijete.

Co teď? Jedna možnost je přejít na bezdrátový přenos obrazu, což je řešení – pro ty nenáročné aplikace, jako jsou prezentace. Na miroring obrazu z mobilu to stačí, i když jsou tu problémy s kompresí, s lagem, se stabilitou. Apple AirPlay, Google Cast a Miracast spolu soutěží, což není optimální. Chtělo by to nějaký univerzální standard, ale víte, jak to chodí.

Další řešení je zůstat u HDMI. HDMI je univerzální, najdete to prakticky všude, a i když jsou s tím problémy, většinou jsou vyřešené. Komu se chce pořád vyměňovat kabely za jiné? HDMI je dnes to, čím byla VGA kdysi. Samozřejmě, najdeme evangelisty, které rozčiluje fakt, že nemají novou hračku a firmy, které nám nabízí to, co už máme znova – ale většina lidí chce věci propojit a nechat to být.

Třetí možností – a to možná možností opravdu zajímavou – je přechod na USB-C. Samostatný DisplayPort mi přijde jako morbidní vtip, přináší minimum výhod oproti HDMI.

(Adam Vágner: „Ne, tady se do toho musím vložit. Jako morbidní vtip mi připadá spíš používání HDMI na PC. Jediná výhoda, která mě napadá, je, že má, na rozdíl od DisplayPortu, konektory bez zámků, kvůli nimž bývá občas problém kabel z DisplayPortu vyrvat.

Jinak je HDMI dlouhodobě za DisplayPortem pozadu minimálně o jednu generaci. V době, kdy na monitorech umělo HDMI rozlišení 4K na 30 Hz, už zvládal DisplayPort díky propustnosti 26 Gb/s 4K na 60 Hz (mimochodem, 4K na 60 Hz přes HDMI ještě neumí ani IGP u nejnovějších procesorů Intelu).

Dnes zase zařízení s HDMI neumí 4K s HDR bez chroma subsamplingu, protože HDMI 2.0 rozlišení 4K při 10 bitech na kanál bez komprese nezvládá. S DisplayPortem 1.4 funguje HDR bez problémů. A nejspíš jen kvůli tomu, že je HDMI 2.0 všude, zamrzly monitory a televizory se 4K na 60 Hz.

Už DisplayPort 1.4 má ve standardu adaptivní v-sync, který funguje na GeForce i Radeonech, zatímco u HDMI 2.0 je stále jen proprietární FreeSync a standardizovaná verze je až u rozšíření pod HDMI 2.1. Tento standard byl schválený už před třemi lety, ale pořád se mu moc nechce ani do televizorů a u monitorů zatím, až na několik modelů, prakticky neexistuje.

U grafických karet je dlouhodobě problematické připojit přes HDMI tři a více monitorů... A kapitola sama pro sebe jsou kabely, na 4K při 60 Hz je u HDMI problém už s třímetrovými kabely, o pětimetrových nemluvě, zatímco u DisplayPortu bez problémů fungují i na pět metrů levné kabely za tři stovky.

Kdyby výrobci monitorů a televizorů DisplayPortem tolik nešetřili, HDMI bych klidně oželel.)

USB-C je naproti tomu univerzální, použijete ho na cokoliv: Na nabíjení, pro myš, pro disk, na připojení dokiny, externí grafiky, monitoru. USB-C video vychází z toho, že všechna data jsou univerzální – a je vlastně jedno, jestli to jsou data z externí klávesnice anebo data pro displej.

USB-C je velmi zajímavá alternativa: je malé, nedá se zastrčit blbě – ale má problémy s kabeláží, protože podobně jako u HDMI si zde kabely nejsou navzájem rovné. Ale máme ho na počítačích, v laptopech, v mobilech: Co je, sakra, za problém, aby to měly i displeje a televize? USB-C je maličké a lze ho udělat i přístupné například zepředu.

Pokud jde o mě, moje volba je jasná: Kéž se USB-C video stane tím, čím pro nás byla VGA!