Ultra HD televize jako monitor – strasti a slasti | Kapitola 4
Seznam kapitol
Dnešní článek vám přiblíží, jak se dá fungovat s běžnou UHD televizí namísto obvyklého monitoru k PC. Mohlo by se zdát, že stačí koupit libovolné plátno, zapojit kabely a konzumovat ten skvělý obraz, nejlépe obohacený o HDR. Jak se však ukázalo, není to úplně ideální. V televizích se skrývá vyjma velkého bratra i několik zákeřností.
4:4:4 nebo 4:2:2? A co to vlastně je?
V první řadě je potřeba objasnit, kde se vlastně tato divná čísla nastavují a proč. Experimenty a jiné nebezpečné pokusy můžete provádět v ovládacím panelu grafické karty a zároveň v možnostech zvolené bedny.
TV a monitory používají odlišnou metodu zobrazení barev. Monitory typicky jedou na klasické distribuční schéma RGB (červená-zelená-modrá), kdežto televize používají formát YCbCr, kde je oddělena do jednotlivých pásem jas a barva. A právě u formátu YCbCr jde nastavit šířka barevného pásma.
Jednoduše řečeno jde o to, kolik barev se na TV protlačí a kolik zobrazí. Princip fungování využívá toho, že oko se dá lehce oblafnout a i když je potom barev míň, člověk nepostřehne žádný rozdíl. Leda by seděl jeden centimetr od obrazovky a měl oči jestřába. Tato nekalá praktika se nazývá Chroma subsampling a používá se proto, aby se omezil datový veletok obrazu. Plná barevná nálož YCbCr 4:4:4 je totiž docela náročná na přenos a pro běžný (nikoli 4K) Bluray film by byla potřeba kapacita kolem 90–100 GB. Ořezáním barev (informace o jasu zůstává stejná) se drasticky zlepší prostupnost a zmenší nároky na kapacitu. Stupeň ořezání se rozlišuje na poměry 4:4:4, 4:2:2 a 4:2:0. První údaj je nedotčený obraz v plné síle. Druhý je už postižen poloviční ztrátou barev a třetí nebožák je ze tří čtvrtin zcela vypleněn. Alespoň na papíře, protože v reálu (film, hra, fotografie) se těžko rozdíl pozná a všechny Bluray filmy jsou například právě v rozsahu 4:2:0, ačkoli nesou čtvrtinu barevné informace oproti originálu.
Pokud bychom TV používali prostě jen jako TV, bohatě stačí rozsah 4:2:0. Naopak na PC, zejména na textu, je snadno poznat, že barvy dělají v tomto omezeném režimu jakousi neplechu. Naproti tomu u her už na tom podobně jako u filmů tolik nezáleží a těžko rozdíl zaznamenáte. V našem (mém) případě se osvědčilo nastavení grafiky na barvy 4:2:2 a na TV nastaveno 4:4:4/4:2:2. Pokud jsem nastavil v ovládacím panelu rozsah 4:4:4, objevily se artefakty jako ze ztráty barev.
Přičítám to tomu, že TV sice signál v plném rozsahu přijme, ale nedokáže ho korektně zpracovat. Poloviční 4:2:2 se zdálo v pořádku, dokud jsem nepořídil několik fotek. Pak vyšlo najevo, že barvy nejsou úplně stoprocentní, ale to je při rozlišení 4K zjistitelné na vzdálenost kolem deseti centimetrů pečlivým zkoumáním. Při běžném užívání z obvyklé vzdálenosti se vše zdá dobré, bez chyb.
Zvláštní bylo, že při tomto nastavení 4:2:2 se mi začal notebook záhadně a náhodně na pár milisekund zasekávat. Nakonec jsem zjistil, že problém způsobovala HW akcelerace Opery. Jak spolu souvisí rozsah barev, TV, HW akcelerace internetového prohlížeče a lagy, na to už jsem krátký. Spokojil jsem se s tím, že vypnutím se problém vyřešil.
Výsledek laborování je vcelku jednoznačný, při použití televize místo monitoru je vhodné, neřkuli nutné, používat neořezaný barevný formát YCbCr. V případě problémů s barvami je na místě vyzkoušet kombinace, které dovolí PC a TV bezchybně spolupracovat. Barevnou hloubku je potřeba nastavit na 10 bitů. Dynamický rozsah pravděpodobně zůstane jedině omezený, dynamický je možný pouze v RGB barvách.
Komentáře naleznete na konci poslední kapitoly.
