Úplný průvodce plochými panely - technika a seřizování
Seznam kapitol
Po zveřejnění článku o monitorech přichází na řadu podrobnější popis technologii související s plochými LCD panely - tímto článkem budeme mít tedy základy zobrazovacích technologii hotové. Článek se zabývá základními problémy souvisejícími s obrazem plochých panelů jako jsou pozorovací úhly, doba odezvy, obnovovací frekvence, analogové a digitální vstupy nebo počet zobrazených barev. Doufám, že se mi podaří rozptýlit i některá zažitá schémata a klišé.
Co je ploché, to je milé... - tak by se dal charakterizovat dlouhodobý trend v zobrazovacích zařízeních pro PC. Monitory totiž, i přes jejich intenzivní rozvoj zaměřený na ergonomii a vyšší kvalitu zobrazení, stále zůstávají velkými, obrněnými a nemotornými "elektronovými děly" (ač je v některých oblastech, zejména kvůli lepšímu podání barev LCD panely jen tak nevytlačí).
Není tomu tak dávno, kdy proto, aby jste ze svého stolu odstranili mnohokilogramovou "CRT krabici" jste museli zaplatit přes 40 000Kč. Dnes se situace pomalu mění a nahrazení klasického (CRT, Catode Ray Tube) monitoru kvalitním LCD panelem s aktivní maticí stojí jen zlomek dřívější částky. Díky tomu se situace dokonce pomalu obrací - dnes už i u nás prodeje panelů překračují prodej klasických monitorů.
Vzhledem k tomu, že ploché panely nemají pouze výhody ale přinášejí i své specifické problémy, podíváme se na základní princip fungování panelů - pak nám některé vlastnosti panelů budou mnohem zřejmější.
LCD panel - části a jejich funkce
Technologii plochých panelů je celá řada (LCD, LED, plazmové, polysilikonové...) - zde se však zaměříme na nejčastěji používané "spotřební" LCD panely se zadním osvětlením (back light) s aktivní maticí (active matrix).
Základní princip LCD panelů je, přes neustálé zdokonalování použitých technologii, v zásadě stejný:
Podsvětlení panelu (back light - nejčastěji plochá nízkotlaká výbojka), které se nalézá za panelem, emituje světlo, které na vstupu prochází lineárním polarizačním filtrem (zde s vertikální polarizací). Pak následují dvě desky / elektrody z vodivého skla, mezi nimiž se nachází tekuté krystaly (liquid crystal - odtud obecný název těchto displejů - LCD). Tekuté krystaly - pokud nejsou v elektrickém poli - ve svém přirozeném zkrouceném stavu "otáčí" procházející světlo o cca 90 stupňů. To pak hladce prochází, obdobně natočeným druhým polarizačním filtrem (zde s horizontální polarizaci). Celá soustava se chová jako otevřený "světelný ventil".
Pokud na interní elektrody přivedeme napětí (přesněji řečeno vyvoláme mezi nimi elektrické pole), způsobíme, že se molekuly tekutých krystalů "narovnají" a přestanou natáčet procházející světlo. Polarizace výstupního filtru je však na původní paprsek kolmá - "nenatočené" světlo jim neprojde. Celý "světelný ventil" je takto elektricky uzavřený a tento bod se tedy jeví jako "černý".
Poznámka: Všichni, jež jste si hráli z LCD displejem - například hodinek či autorádia - vědí, že otočením druhého polarizačního filtru dosáhneme "negace" světelného ventilu. V této situaci je LCD displej "v klidu" nepropustný (černý) a tam kde je přivedeno elektrické pole (např. číslice) je průhledný. Princip však zůstává stejný...
Komentáře naleznete na konci poslední kapitoly.
