LCD ostřejší než CRT – jak na dokonalý herní monitor | Kapitola 3
Seznam kapitol
Není to tak dávno, co jsme zde rozebrali fenomén taktování LCD panelů. Na kvalitních panelech (IPS a PLS) bylo možné dosáhnout vysoké plynulosti až 120 hertzů. Pořád však pohyblivý obraz nebyl tak ostrý jako na obrazovkách CRT. Technologie Lightboost to však od základů změnila – ukážeme si, jak ji využít pro co nejostřejší zobrazení.
Doposud jsme žili v domnění, že LCD na rozdíl od CRT nebliká. To ale není zdaleka pravda u všech LCD. V dnešní době se prakticky setkáváme jen s LED podsvícením. To funguje tak, že v monitoru je několik milimetrů tlustá vrstva plexiskla, na jejíž stranu je přiložen pásek LED. Na samotném plexi jsou pak v různém rozestupu vytvořeny prohlubně, které způsobí rovnoměrný odraz světla směrem k pozorovateli.
Jednou ze základních vlastností LCD je možnost měnit jas (brightness). To je u LED technologicky nejsnazší pomocí PWM (Pulse Width Modulation) podsvícení. Zde už by mělo čtenářům s přehledem v oblasti elektro být jasné, kam mířím. PWM nedělá nic jiného, než že zapíná a vypíná zařízení tak, aby dosáhlo požadovaného výkonu. Ten je určen poměrem doby zapnutí vůči jednomu cyklu. Pokud budeme používat PWM s nastavením na 100% výkon, tak nevzniká problém, zařízení (LED) je pořád pod napětím. Pokud však dojde k požadavku na nižší než 100% výkon, tak PWM bude pravidelně zařízení vypínat a zapínat. Tyto cykly jsou pochopitelně velmi rychlé. Některé LCD mají PWM podsvícení 180 Hz, jiné 360 nebo 420 Hz.
Naznačení vztahu mezi šířkou pulzů (PWM) a napětím V
Takže přece jenom to LCD bliká, nebliká ale stejně jak CRT. Frekvence jsou výrazně vyšší. Zde se zase dostáváme do situace, kdy někdo řekne, že je spokojený s 50 Hz, jiný člověk se 200 Hz atd. Problém je, že každý z nás je jinak citlivý na tento efekt. Dále je také rozdíl mezi tím, co vědomě pozorujeme a co vnímáme podvědomě (jsou známé případy citlivějších jedinců, kteří mají problémy se 180 Hz podsvícenými LCD).
Aspektů ovlivňujících vnímání blikání je celá řada, nejde jenom o frekvenci, ale i o intenzitu změn, snímající oblast oka, osvětlení okolí atd. Existuje řada studií, které se zabývají touto problematikou. Jejich výsledky se značně liší, ale společné mají to, že průměrný člověk vnímá blikání až do 300 Hz. Zde záleží samozřejmě na zmíněných aspektech. Například v kině je nám promítán film s frekvencí 72 Hz a asi málokomu to nepřijde spojité.
Dost teoretizování, nejlepší je si zkusit, co budeme považovat za blikající a co ne. Existuje jednoduše realizovatelný test nazývající se phantom array. Jedná se o nepřímý test, odhalí blikání i v případě, že na první pohled není patrné. Lze jej provádět několika způsoby, nejjednodušší je pomocí rychle se pohybujícího objektu (například mávání rukou) v osvětlení zdrojem, který testujeme na přítomnost blikání. Pokud zdroj vyzařuje světlo spojitě (klasická žárovka), tak rychlý pohyb budeme vnímat jako lehce rozmazaný, což je v pořádku. Pokud však bude zdroj vyzařovat pulzy a nebude dosažena dostatečně vysoká frekvence, budeme místo rozmazaného objektu sledovat několik oddělených obrazů objektu. S nižší frekvencí se tento efekt stává velmi patrným.
Demonstrace testu phantom array pod osvětlením blikajícím na 120Hz. Jsou patrné jednotlivé momenty osvětlení metru během jeho pohybu
Tento jednoduchý test si můžete snadno vyzkoušet ve večerních hodinách na veřejném osvětlení. To se na první pohled jeví jako výkonnější žárovka, ale ve skutečnosti je to vysokotlaká sodíková výbojka, která nesvítí spojitě, ale bliká. Phantom array test můžete také prakticky použít při výběru úsporných osvětlovacích prvků k detekci rušivého blikání.
Komentáře naleznete na konci poslední kapitoly.
