Test pěti laserových multifunkčních tiskáren (MFC) | Kapitola 2
Seznam kapitol
Laserové tiskárny se svými pořizovacími náklady začaly vyrovnávat těm inkoustovým, a tak stále častěji míří kromě velkých firem i do malých kanceláří a do domácností. A protože kromě tisku každý jistě upotřebí i schopnosti kopírování a skenování, jsou hitem trhu multifunkční zařízení. Pět z nich v ceně do 12 000 Kč jsme podrobili srovnávacímu testu.
Všechna multifunkční zařízení jsme podrobili několika dílčím testům, kterým jsme přiřkli rozdílnou bodovou váhu. Celkové hodnocení pak bylo spočítáno jako vážený průměr hodnocení jednotlivých subtestů. Bodová škála byla přitom taková, že nejlepší výsledek by hodnocen desíti body, nejhorší hodnocení bylo rovné nule.
V tabulkách nenajdete hodnocení ceny – ta se totiž může v průběhu času měnit, a tak rozhodnutí o výhodnosti či nevýhodnosti nákupu daného zařízení necháváme plně na vás. Pouze tam, kde je poměr ceny a výkonu obzvláště příznivý či naopak nepříznivý tuto skutečnost neopomeneme komentovat.
| parametr | váha při hodnocení |
| kvalita tisku | 25 % |
| kvalita skenování | 10 % |
| ovládání | 13 % |
| rychlost | 25 % |
| výbava | 12 % |
| provozní náklady | 15 % |
| celkem | 100% |
Kvalita tisku (25 %)
Na všech tiskárnách jsme při standardním nastavení ovladače vytiskli stejný zkušební obrazec, který si ostatně můžete prohlédnout níže (tiskárny jej vytiskly pochopitelně černobíle).
Digitální předloha
Obrazec obsahuje celou řadu dílčích testů. Například obrázek vlevo nahoře byl podán pouze v odstínech šedé. Tiskárny by zde neměly vynechat jediný detail - pohled na historickou Třebíč by tak neměl ztratit nic ze své tónové hloubky (bez "schodových" přechodů).
Písmo v normální i inverzní podobě doložilo schopnost tisku malých čitelných písem, tuto vlastnost ocení zejména notoričtí výrobci školních taháků. A opravdu, s trochou snahy (i když pohodlněji za pomocí lupy), se dá v některých případech přečíst i písmo o velikosti 2 body!
Vedle vpravo jsou pak barevné škály různých barev, jednak plynulé, jednak odstupňované po 10 %. V ideálním případ měl být tisk škál rovnoměrný a všechna odstupňovaná pole měla být rozlišena. Dále jsou v obrazci různě silné (či spíše tenké) čáry, dokládající, kde končí schopnosti rozlišení tiskového zařízení.
Kvalita skenování (10%)
Stejný zkušební obrazec, vytisknutý na fotopapír na kvalitní inkoustové tiskárně, prověřil také schopnosti skeneru. Kupodivu všichni výrobci testovaných přístrojů použili levnější a méně kvalitní CIS technologii. K otestování sloužili opět barevné škály, se speciálními záměry jsme však na obrazec umístili i další prvky. Portrét měl prověřit podání pleťových barev, červená sluchátka zase podání mnohdy problematické červené. Obrázek hradu skýtal množství tmavých odstínů, které mají snahu se ve skeneru slévat a obrázek s ruinou kláštera byl zase proveden záměrně v nízkém rozlišení.
Protože testovací obrazec byl přece jen vytištěn „obyčejnou“ inkoustovkou a dalo se čekat, že skenery rozpoznají jednotlivé kapičky inkoustu, testovali jsme i na fotografii. I tady jsme se zaměřili na podání ostrosti detailů, pleťové a jiné problematické barvy.
Ovládání (13 %)
Zajímala nás složitost instalace a také to, zda je instalátor a ovladač v češtině. Dále jsme hodnotili schopnost uložení tiskových parametrů, možnosti indikace stavu toneru v tiskárně (tady jsme byli nepříjemně zklamáni) a schopnost nastavit v ovladači či přímo na zařízení režim úspory nákladů.
Rychlost (25 %)
Měřili jsme rychlost tisku jedné normostrany textu, vytištění testovacího obrazce, dále kopírování testovacího obrazce a skenování referenční fotografie. Čas jsme počítali od odklepnutí dialogu tiskového ovladače, je v něm tedy obsažen i čas, který spotřeboval počítač pro zpracování tisku. Měřili jsme však vždy na stejné počítačové sestavě (AMD Athlon 64 3000+ s 1 GB RAM).
Výbava (12 %)
Jednotlivá zařízení měla rozličnou výbavu, a proto jsme k jejímu hodnocení přistoupili v rámci tohoto subtestu. Pro plný počet bodů muselo mít zařízení vestavěný fax, automatický podavač dokumentů a přihrádku pro duplexní tisk. Dále nesměl chybět program pro rozpoznání textu (OCR). Zajímala nás také schopnost připojení – za obstarožní LPT získalo zařízení pouhý jediný bod k dobru, mnohem více jsme kvitovali rychlé USB 2.0 oproti staršímu USB 1.1.
Provozní náklady (15 %)
Výrobci udávají tiskové náklady zpravidla pro stránku s pětiprocentním vykrytím černou barvou. Abychom tuto informaci ověřili, tiskli jsme s novým tonerem vždy černý obdélník, který pokryl 95 % plochy stránky. Tisk pokračoval až do úplného vyčerpání toneru (alespoň polovina stránky musela být pokryta), poté jsme výsledek přepočetli na udávaných 5 % vykrytí. Takto jsme však mohli ověřit pouze náklady na toner, pokud je třeba kupovat i další spotřební materiál, stanovili jsme jeho cenu na jednu kopii výpočtem podle skutečné ceny komponenty a její výrobcem udávané životnosti.
Komentáře naleznete na konci poslední kapitoly.
