Aby vás zaměřovač poslouchal: Vybíráme správnou herní myš | Kapitola 3
Seznam kapitol
Hele mámo, už je to tu zas, zase ňákej rádce, ale ve skutečnosti je to reklama jak poleno. To je hrůza. Já bych všechny ty rádce zakázal! Máš pravdu táto, zase budou chytráci radit, jak si vybrat ty jejich nesmysly, přitom domovnice Růžena povídala, že nejlepší tamty myši mají v sámošce na rohu. Že je tam kupuje už dlouho a moc jí chutnaj. Mámo? Nepleteš si to nějak?
Senzor
Většina myší používá optický senzor. Ačkoli se před lety zdálo, že laser převezme vedení a optiky skončí na smeťáku, nestalo se tak. Zprvu měly lasery jasnou výhodu ve vyšším rozlišení a přesnosti, plus vám při náhodném zvednutí nesvítil do ksichtu červený maják, ale optiky bodovaly svou spolehlivostí a časem se přesností na laserové kolegy dotáhly. Snímání povrchu moderních optických senzorů je řešeno i pomocí infračerveného světla a tak už lze myš vesele drbat na břiše i bez stroboskopických efektů. Nyní jsou obě technologie v podstatě rovnocenné, takže je dle mého šumák, která bude v myši sloužit. Laser má patrně největší výhodu v tom, že funguje na každém povrchu, i na skle. V top modelech Rivalů, jako je 650 nebo 710, slouží s úspěchem optika od PixArtu.
Podstatnější je, jaké dokáže senzor vypotit rozlišení, zrychlení, jakou má predikci, jak dokáže snášet rychlé pohyby, než se utrhne, stabilita frekvence a další ptákoviny. Změřit se toho dá hodně, ale u herní myši by měl být snímač vyladěný tak, abychom dokázali trefit bleší řiť na sto metrů. Nechceme proto například, aby senzor předvídal a jakkoli se vměšoval do směru pohybu. I změna směru o tři molekuly musí být přesná a ne, že si senzor řekne – aha, jedem skoro v rovině X, tak já to na ní budu trochu držet – neexistuje, nepřipadá v úvahu. S tím úzce souvisí i jiter, neboli senzor si skáče jak březí klokan s tříselnou kýlou všude kolem. Chcete udělat šikmou čáru, ale místo ní načmáráte něco, co připomíná výstup seismografu. Tyto dvě věci zcela zdemolují jakékoli snažení prosadit se v online turnaji.
Naproti tomu zrychlení, které snímač zvládne, než se kurzor utrhne, už dnes dosahuje takových hodnot, že je tento parametr dle mého nepodstatný. Je hezké, že hlodavčí senzor dokáže fičet třeba 10m/s, ale k čemu? Fyzicky je tato hodnota skoro nedosažitelná, pokud tedy pařan nemá nějaké augmentace nebo nechlastá zaklínačské elixíry. Nižší naměřené hodnoty nutně neznamenají horší myš. Ovšem celé je to provázené s nastavením citlivosti.
A co akcelerace? Tu si nechte do auta, na motocykl nebo na střevní chřipku (tam je velice výrazná). Jinak řečeno, pokud má myš podporu (třeba v softwaru) akcelerace, znamená to, že čím rychleji myš honíte po podložce, tím větší vzdálenost urazí kurzor na monitoru. Problém je v tom, že jen málokdy dosáhnete přesně identických pohybů a gest. Proto je lepší se akceleraci vyhnout.
Rozlišení, neboli CPI, nebo taky DPI (dots/counts per inch), je dle mého až příliš vytěžovaný údaj. Výrobci se předhání v obřích hodnotách CPI, ale mnohatisícové hodnoty stejně nikdo nepoužívá, protože nad 5000 kurzor ustřelí jak Sojuz a miniaturní pohyb myši se rovná několik AU (astronomických jednotek). Není radno tedy vybrat myš podle toho, že zmákne 2 200 000 SHU. Počkat, to je zas jednotka pálivosti papričky Carolina Reaper. Nějak se mi to motá, to víte, sleduji zároveň borce, který si říká Johnny Scoville na kanálu Chase the Heat, kde pojídá ty nejpálivější papričky a jiné dobroty, které lidstvo vynalezlo (a jsou poživatelné, žádný Antrax a tak). Mimochodem, je to borec, většinu lidí by jeho pokusy asi zabily, milovníkům chilli jeho kanál doporučuji. Ale zpět k tématu.
Výběr herní myši by se měl opírat o více či méně povedené testy, kdy se redaktoři různými způsoby snaží zjistit a otestovat, jak se která krysa profiluje, jak si senzor vede a zda je v chapadle udržitelná bez chirurgických zásahů. Orientovat se pouze podle firemních a úderných hesel se nevyplatí, stejně jako koupit nejlevnější křáp, byť úžasně podsvícený a s futuristickou geometrií pro kyborgy.
Optický senzor myši Rival 650 poctivě otestoval již dříve kolega Urbánek a kromě malého jitteru při vyšší citlivosti neměl výhrady. Navíc je duální, čili primární snímač Truemove3 se stará o pohyb (dokonce jedna ku jedné) a druhý zjišťuje, zda se myš nevznáší na podložce.
To jsou ty situace, kdy dojedete na konec podložky a honem ji musíte zvednout a přesunout doprostřed bez toho, abyste se točili na místě jak pes za ocasem. S duálem bude pařan přesně tam, kde skončil i během myší levitace.
Komentáře naleznete na konci poslední kapitoly.
