Čtyři elitní gamepady v testu: Když chcete víc | Kapitola 5
Seznam kapitol
A tím víc se nemyslí jen vysolit víc peněz. Samozřejmě, levné to nebude, ale právě proto byste za těžký mamon měli dostat maximální komfort, hromadu funkcí, promakaný design a podobně. Se špičkovým gamepadem se hraje prostě lépe, kvalitněji a nebolí ruce z mučivé ergonomie. A jen s gamepadem se můžete pohodlně vyvalit na gauč.
Samotný aparát je v základu stejný, jako standardní Xbox One gamepad. Velice podobná je i substance, ze které je vybastlen. Většina je tvořena zdrsněným plastem, ale spodek rukojetí je potažen gumou pro festovní grip. Když jsem Wolverina posadil na váhu, ukázalo se, že je docela štíhlý, s 273 gramy to není žádná jitrnice . Konstrukčně se z mého pohledu nedá vytknout nic. Odpor, který kladou páčky a všechna tlačítka, je veskrze přátelský a neunaví.
První, čeho si asi všimnete, je nová spodní řada s dalšími buttony. Ty slouží k okamžitému přemapování tlačítek, změně profilů, ztlumení mikrofonu a ovládání hlasitosti (v případě připojení headsetu). Jsou palcem snadno dosažitelné a nijak nenarušují ergonomii. Další ovládání přibylo i na spodní a zadní straně. Na podvozku nejsou tentokrát pádla, ale čtveřice klasických tlačítek, totéž na zádorysu. Jestli umím počítat, znamená to celkem deset extra spínačů, tlačítek a knoflíků. Jiná věc, opět identická s Microsoftem, je přepínač triggerů, který zkracuje dráhu na polovic. Tipoval bych, že Microsoft načmáral nějakou šablonu, jak má vypadat špičkový gamepad a ostatní výrobci se toho mají držet, pokud chtějí nějaké licence, úplatky nebo tak.
Podle šablony jsou uzpůsobeny i vyměnitelné páčky a D-Pad, jelikož sedí na místě díky magnetům a výměna je snadná. Pouze byl snížen počet dílů, které se dají ztratit, na polovinu. Ačkoli se mi to zdálo nemožné, citlivost páček je ještě vyšší, než u modelu z předchozí kapitoly. Reagují i na minimální dotyk, doslova stačí víc funět a pohyb je zaznamenán.
Velice mě překvapilo, že tlačítka vpravo (XYBA) nejsou obyčejná membránová, ale jsou podpořeny mikrospínači (nebo jak to nazvat). Při stisku se tak ozve libové cvaknutí, nikoli záchodové plop. Je to o dost příjemnější a pocitově lepší, než u konkurence. Nevýhoda je, že XYBA při vibracích občas chrastí. Mimochodem, cvakají i dvě extra tlačítka vedle triggerů. U těch se ale občas ozve zvuk, jako když vyskočí péro z propisky. To je patrně jediné zaváhání rosomáka, ale v zásadě však jde jen o nicotné postřehy z hraní, které nijak nesnižují kvalitu nebo funkci ovladače.
Pro kompletní uzpůsobení a vyladění je potřeba stáhnout program Razer Synapse. V něm si navolíte a upravíte cokoli od citlivosti páček, přes sílu vibrací až po mód RGB podsvícení. Otravné je, že program je pouze přes celou obrazovku a nedá se ovládat třeba myší. Poslouchá jedině gamepad.
Tak a konečně, jak se mi s Razer Wolverine hrálo. Stručně řečeno ještě lépe než s Xbox One Elite. S tímhle gamepadem se dá vozidlo řídit až s chirurgickou přesností. Řazení na mikrospínačích je pocitově lepší než na obvyklých blátivých vandrácích (XYBA). Spodní tlačítka nijak nenarušují úchop, u Elite jsem nepoužívaná pádla po čase vyhodil. Triggery kladou kamarádský odpor a tak se dá frčet na plný kotel bez otlačeného prstu.
Až na drobné zaváhání s občasným chrastěním tlačítek máme opět co do činění s promakaným ovladačem. Ergonomie, zpracování, funkčnost, komplexní programové nastavení, RGB podsvícení, vibrace že by vám vytřepaly morek z kostí, vyměnitelné prvky a samozřejmě tlustá, vypasená a pěkně mastná cenovka.
Komentáře naleznete na konci poslední kapitoly.
