Headtracking: jak se rozhlížet virtuální realitě navzdory | Kapitola 7
Seznam kapitol
V herním světě máme několik jistot. Na ovládání stříleček jen těžko vymyslíme něco efektivnějšího než myš. Vysoká FPS nikdy nebudou na škodu. A budoucnost patří virtuální realitě. Jenže my zatím žijeme tak nějak… ehm… dnes. Jestli vám současné brýle pro VR nevyhovují, je jiná možnost, jak se ve hrách rozhlížet pohybem hlavy…
Jak se s tím jezdí či létá?
Ten sraz virtuálních letců kdesi na severní Moravě nebude nikdy zapomenut. Nebylo to jen kvůli tomu, že Dazz usnul ve skříni na oblečení a půl dne pak chodil s ramínkem na šaty otisknutým na obličeji. Není to ani kvůli tomu, že velký Jígr chrápal tak, že jsme nemohli spát ani o neuvěřitelné tři stěny dále. A není to ani kvůli obligátním desítkám litrů tvrdého alkoholu, které jsme tam požili. Nezapomenutelné bylo především to, že právě tam většina z nás poprvé vyzkoušela TrackIR. Zvyknout si na něj před zraky desítek dalších kluků bylo extrémní a mě tato první zkušenost jednoznačně odradila. Absolutně jsem nedokázal koordinovat pohyb očí a hlavy poněkud nezvyklým způsobem. Bylo těžké se najednou za kniplem divoce nekroutit a vůbec přestat dělat nepřístojnosti. Až o řadu let později jsem dal celé věci šanci, vylomil onen zmíněný IR filtr a postavil si Freetrack. No a znovu následovala ne úplně dobrá skutečnost, která neodpovídala mým tehdejším schopnostem při rozhlížení se „prsty po numerické klávesnici“. Utekla další voda, příchod podpory tzv. 6DOF (6 degrees of freedom – pohyb ve všech šesti osách) do mého oblíbeného Šturmoviku a já tehdy už najisto kupoval TrackIR s tím, že se to prostě musím naučit, protože na klávesnici se v šesti osách rozhlížet aspoň trošku ergonomicky nedalo.
Začátky s TIRem byly krušné. Sestřelů ubylo, ale zase jsem pocítil silnější atmosféru. On ten pocit, kdy se za stolem přikrčíte stejně, jako váš virtuální panák na monitoru a přikloníte tak svou hlavu blíže k zaměřovači, tak tenhle pocit je vážně velmi silný. Na TrackIR jsem si zvykal dlouho. Podobnou jistotu jako s prsty jsem ve výkonovém online létání začal cítit po více než roce. Přesto jsem ale investice nelitoval, protože ony pocity prostě najednou byly někde jinde. Křivky sice ještě čas od času upravuji i dnes, ale s divokým laděním prvních týdnů a měsíců se to absolutně nedá srovnat.
Po takhle dlouhé době při použití TrackIRu vůbec nevnímám, že se má reálná hlava oproti té virtuální otáčí výrazně méně. Mozek si na to prostě zvykne a je to pro vás naprosto pohodlné a hlavně přirozené. TrackIr navíc funguje perfektně, takže jej klidně jen jednou za večer po nasazení headsetu stiskem tlačítka vycentrujete a pak už se o něj vůbec nestaráte. Naprosto přirozeně budete přecházet i mezi jednotlivými podporovanými tituly a je tak jedno, z jaké éry vaše letadla pochází, nebo zda zrovna vezete v EuroTruck simulátoru náklad napříč Evropou. Stejně tak je fuk, jestli běháte v ARMA, nebo sedíte ve formuli 1. Všude vám dá TrackIR nejen náskok před ostatními, ale zaručí vám i zcela jiné vtažení do hry.
Jistě, stále je to něco jiného, než VR, jenže tady vás netrápí ani nevolnost (i když někoho občas trochu ano), ani šílená cena v kombinaci s velekrvavými HW nároky, ani dle mého názoru velmi diskutabilní zobrazovací schopnosti VR.
Proč vznikl tento článek?
Nechápejte jej jako snahu propagovat jakousi polomrtvou platformu hodící se pouze pro letecké simulátory, ale spíše jako jakési ukázání cesty pro zájemce, kterým se třeba zamlouvá myšlenka VR, ale vidí v ní stejné nedostatky, jaké cítím i já. TrackIR a především pak Opentrack/Freetrack vám doslova za pár korun poskytnou nejen silnější zážitek, ale v mnoha hrách i zajistí nemalou konkurenční výhodu. Sice se s ním budete sžívat déle, než s VR, ale domnívám se, že v současnosti se toto sžívání ještě velmi, velmi vyplatí. Protože než se VR dostane do podoby, která by se nám opravdu bez výhrad líbila, tak v potoce uteče ještě mnoho, mnoho, mnoho vody.
