Headtracking: jak se rozhlížet virtuální realitě navzdory | Kapitola 2

Omezené použití, dobré výsledky

Nerudovská otázka zní: Kam s ním? Jak již naznačily předcházející odstavce, nabízí se použití v závodních hrách a to prakticky ve všech. Podívat se do zrcátka je snad jen věcí nějakého drobného vylepšení ergonomie, ale moci se podívat do zatáčky přesně tam, kam potřebujete, to je obrovské plus.

Další platformou, kvůli které ostatně HT primárně vznikal, byly letecké simulátory. Pro pilota letícího na čemkoliv před příchodem radaru jsou oči a jeho husí krk tou nejlepší obrannou i útočnou zbraní. Zkušený virtuální (i reálný) pilot se rozhlíží neustále. Vpravo, vlevo, za sebe, nad sebe a samozřejmě i vpřed. S letadlem nelétá úplně rovně, ale umně manévruje tak, aby vykryl i slepé úhly za a pod svým strojem.

Za druhé světové války bylo zcela normální mít před sebou tlustá pancéřová skla a za hlavou ocelové pancéřové pláty. Sklo (třeba i 5 cm tlusté) bylo zasazené v mohutných rámech, které si s jeho hmotou musely poradit a zároveň zajistit, aby nedošlo k jeho zhroucení v případě zásahu nepřátelským granátem. No a nebylo by fajn, kdybyste se mohli mimo toto tlusté rámování jednoduchým pohybem hlavy vyklonit a ten šílený slepý úhel, který vám tvoří, tak eliminovat? Nebo ta deska za vaší hlavou, s jen drobnou mezerou úplně u okraje kokpitu? Co takhle jednoduše posunout svou hlavu tak, abyste tou mezerou aspoň něco viděli?

A co taková ARMA? Věřím, že bez výjimky každý z nás, kdo v ní trávil nemalou část svého života, měl procvičené prsty pravé ruky. Ty (zvláště při zběsilém úprku kamkoliv) rozehrávaly na numerické klávesnici svou hru a umožnily vám dívat se vedle a za sebe. A opět znovu to samé…co jen hýbat hlavou a pravačku nechat na myšce a tedy i na spoušti?