Highendové joysticky: Thrustmaster HOTAS Warthog | Kapitola 4
Seznam kapitol
Tak jsem si koupil joystick. Ne ne ne, tohle vášnivý letec nedělá několikrát do roka, ani jednou za rok či za dva. Dobře zvolený knipl může svému majiteli vydržet pět i deset let, dobře zvolený knipl se stane pilotovou prodlouženou rukou, jeho nedílnou součástí. A stane se i hromosvodem vzteku ve chvíli, kdy se nedaří.
Ergonomie
Zvyknout si na novou páku je trošku výzva. Rozhodně to není práce na jeden dva nebo tři večery. Osahat si tlačítka i rozsah tak, abyste jej využívali skutečně zcela bez problémů, abyste si nelámali prsty a nemačkali do prázdna, na to potřebujete alespoň týden – a každý večer poctivě létat a bojovat. Vaše skvělá manželka či přítelkyně vám jistě podobně poctivý trénink vaší pravačky promine :). U nás doma je to ale trošku jiné. Pokud bych s každým testovaným kouskem měl odlétat sedm večerů já, tak mi za ty tři týdny manželka doporučí pořídit si místo joysticku něco jiného. Například hezký šperk, květinu, nebo nějakou další „zaseúplněstejnou“ kabelku.
Prase je opravdu velké a vysoké. Poměrně často jej lidé umisťují na různé playseaty nebo na držáky pod stoly. Na běžném kancelářském stole, který k létání ale používá většina z nás, je páka přeci jen už poněkud vysoko. Mít o chlup vyšší židli a monitor na pivotu je vhodné, ale každý máme úchop jiný a za příjemné považujeme něco trošku jiného. Ruce na páku i na plynovku sednou jako ulité. Je vidět, že Američané svým pilotům chtějí poskytnout pohodlí a solidní ergonomii. Vzhledem k poněkud enormnímu množství kloboučků je ale na kniplu obtížné na všechny dosáhnout. Vrchní je dosažitelný hůře, stejně jako červená tlačítka nahoře a vpravo. Trošku těžko se mi přehazoval prst i mezi malíčkovými tlačítky vpředu dole, ale to je určitě o zvyku. Jako zbytečně silné hodnotím podsvícení na plynové páce. Lze jej sice regulovat pomocí softwaru T.A.R.G.E.T., ale i nejslabší svit v tmavší místnosti působí stále poněkud rušivě. Naštěstí je lze vypnout zcela. Škoda, že Thrustmaster neumožnil regulaci plnohodnotným sliderem jako třeba konkurenční Saitek.
Přestože mnou testovaný kousek měl již nějaký ten pátek odlétaný, jeho střed byl stále absolutně pevný bez jakékoliv vůle. Pohyb páky na první pohledu působí celkem příjemně a vyrovnaně, dokud…
Navrch huj, vespod fuj? Aneb jak se s ním létá.
Bylo by velmi nespravedlivé používat na adresu Warthogu nějaká ostrá slova, když dlouhé roky představoval etalon pro všechny ostatní. Jenže jeho vnitřnosti se z dnešního pohledu jako ideální rozhodně nejeví. Bohaté použití plastů naznačuje, že tady se šetří na ne úplně správném místě. Celá mechanika je řešena pomocí jediné pružiny. V zásadě proti tomu nic nemám, jenže si představte, že páku máte vychýlenou třeba trochu vpravo. A teď chcete potlačit. Začnete-li vychylovat páku vpřed, tak vám vzroste i protisíla doleva. To se ve skutečném letadle samozřejmě neděje – prvky, které působí proti vašemu pohybu jsou zcela oddělené.
Že je to hloupost, kterou za chvíli budete ignorovat, protože si na ni zvyknete? Snad ano, snad ne. Další mínus Warthoga představuje přeci jen náchylnost k opotřebení a nutnost údržby. Čas od času tak musíte páku rozmontovat a natřít styčné plochy mechanizmu nějakým vhodným olejem či tukem, jinak drobounké plastové úlomky (spíše by bylo vhodné napsat oděrky) zvyšují tření a pohyb páky není tak čistý, jak by snad mohl být. Tření v páce je vyšší, než které dnes dokáže nabídnout konkurence. V kombinaci s relativně tuhým pružením nás to stojí určitou citlivost. Pokud máme páku vychýlenou někam a chceme ji posunout o 3 mm vpravo, tak je velmi těžké se nepohnout o 5 mm. Ve výsledku se tak přistihnete, že rukou spíše trháte z polohy do polohy, než abyste jemně a plynule přecházeli a rukou tak reagovali na pohyb vašeho ocelového ptáka.
U druhoválečných letadel mi také chybělo nějaké dobře umístěné „tlačítko číslo 2“. Sice máme k dispozici kvanta kloboučků (jeden dokonce i „stisknutelný“), ale prostor, kam si ergonomicky namapovat střelbu z Motor-kanone mého Bf 109, tam žádný není. Ale tohle lze těžko vytýkat replice „Á desítky“, která podobnou nenažranost nepotřebuje.
Komentáře naleznete na konci poslední kapitoly.
