Aivia, Naga, G700s a R.A.T. 9 – velký test herních bezdrátěnek | Kapitola 9
Seznam kapitol
Herní a bezdrátové? Jde tohle vůbec dohromady, co třeba zpoždění? Na trhu existuje několik špičkových bezdrátových myší, které patří mezi vlajkové lodě předních výrobců herního příslušenství. Čtyři vybrané myši představíme, prozkoumáme jejich možnosti a vyhodnotíme, zda si ten přívlastek „herní“ vůbec zaslouží.
Problematika akcelerace je mezi hráči velice vděčným tématem. Neustále vycházejí nové myši, které nějakým způsobem nevyhovují, pak k tomu přičteme mnohé herní tituly, které mají vlastní "driver" pro vstupní periferie a obvykle jsou tedy nějakým způsobem akcelerované nebo vyhlazované a nakonec se přidá i operační systém se svým Zvýšením přesnosti.
Jak se v tom má nováček zorientovat? Nejprve si v krátkosti shrňme, co vlastně si pod tou akcelerací představujeme, jaký je cílový stav a jaká úskalí na nás čekají. Akcelerace zde není chápána jako schopnost myši respektive senzoru snímat zrychlující se pohyb. Za akceleraci se považuje chování myši (systému, hry), kdy vzdálenost pohybu myši za všech okolností není stejná - posun 10 cm po podložce při nízké rychlosti představuje např. 1000 px na obrazovce, při rychlosti vyšší stejný pohyb vyústí například v posun o 1500 px.
Pozitiva akcelerace jsou zajímavá pro úplného počítačového nováčka - dochází k usnadnění přesného namíření na požadované místo a zároveň se může i rychle posouvat z místa na místo. Tím to ale končí. Naopak pro hráče, ale i pro uživatele, kteří neustále pracují s myší je nulová akcelerace velkou výhodou. Je totiž možné se naučit pohyby rukou naučit nazpaměť a pak nehledě jakou rychlostí pohneme myší vždy skončíme na požadovaném místě.
Jak zjistit přítomnost akcelerace? V předchozích recenzích jsem vycházel především ze známých vlastností senzorů, kde pokud víme, jaký senzor myš používá, tak známe i charakteristiky pohybu. Jak se říká - důvěřuj, ale prověřuj. Došlo tedy k navržení jednoduchého experimentu. Myš připevníme k lineárnímu vedení (či jinému přesnému mechanickému posunu) a pohybujeme po přesně definované dráze (fixní směr i vzdálenost). Následně se měří vzdálenost, kolik urazí kurzor pixelů po obrazovce při různých rychlostech pohybu.
Tento test má řadu nedostatků, nelze s ním změřit přesně jak velká je akcelerace, ale lze ji detekovat a alespoň přibližně určit její velikost. Do budoucna jsem zvažoval výrazně dokonalejší formu testu přesnosti senzorů - myš upnout do CNC portálu a provádět přesné definované pohyby a sledovat programově zda se snímá dráha přesně, případně jaké jsou odchylky. Tento postup by umožnil i detekci a měření úrovně angle snappingu či dalších neduhů myší. Šlo by pomocí něj i testovat různé druhy podložek a materiálů a jejich vliv na přesnost. Hlavním problémem je cena nějakého rozumného CNC zařízení, která se i bez obráběcího nástroje pohybuje v desítkách tisíc korun.
Komentáře naleznete na konci poslední kapitoly.
