Extrémní overclocking - GeForce 7800GT
V dnešním článku se podíváme na grafickou kartu GeForce 7800GT, která se nám za posledních pár měsíců přesunula z high-endového segmentu do cenově příznivějšího mainstreamu. K jakým výkonům se dá po úpravě napájení tato grafická karta přinutit se podíváme v dnešním návodu. Samozřejmá bude i úprava chlazení, jelikož standardní chladič GeForce 7800GT by při těchto pokusech jen stěží obstál.
Grafické karty GeForce 7800GT od společnosti NVIDIA založené na čipu G70 jsou určeny svým výkonem a především cenou do kategorie nižší highend, tzn. pro dražší část trhu. Jádro karty obsahuje 20 pixel pipelines a 7 vertex pipelines. Samotná karta i s popisem architektury jádra byla dostatečně probrána v jednom z minulých článků a tak se omezím pouze na následující výčet specifikací...
Specifikace
- kódové značení jádra: G70
- výrobní proces: 110nm TSMC
- paměťová sběrnice: 256-bitů
- kapacita paměti: 256MB
- takt jádra: 400MHz
- takt pamětí: 500MHz
- pixel pipelines: 20
- TMU na pipelnine: 1
- vertex pipelines: 8
- Pixel shader verze: 3.0
- Vertex shader verze: 3.0
- DirectX verze: 9.0
Frekvence jádra
Od dob uvedení páté generace GeForce společnost NVIDIA používá u mainstreamových a highend karet rozdílné taky pro jednotlivé režimy zobrazení. V praxi to znamená, že pro 2D režim běží jádro na nižších taktech a napětí a při přechodu do 3D režimu se skokově zvedá frekvence i napětí jádra.
Jak je uvedeno v předchozích specifikacích, tak referenční takt grafického jádra karty 7800GT je nastaven na hodnotu 400MHz. Téměř okamžitě po uvedení do prodeje se však ukázalo, že samotné jádro u grafických karet GeForce 7800GTX a 7800GT je rozděleno na tři části, které mají v biosu karty nastavené různé hodnoty frekvencí pro 3D režim.
Pokud pominu frekvence jádra v 2D módu, kdy všechny části jádra tikají na stejné frekvenci 275MHz, tak pro 3D mód je vše úplně jinak. Jádro je rozděleno na tři oblastí podle typu výpočtu na: geometrickou oblast (vertex pipelines), shader oblast (pixel shaders) a ROP oblast. Takt v 3D je pak dán základním taktem 400MHz (tzv. root clock), kdy frekvence geometrické části je dána právě základní frekvencí + navíc přičtenou hodnotou Geometrick Delta Clock (dále jen GDC). Hodnota GDC je dána nastavením na biosu karty a pro 7800GT je to konkrétně 40MHz.
Další dvě oblasti jádra (shader a ROP) běží na frekvenci také odvozené od základní frekvence, ale tyto frekvence jsou kvantovány. Konkrétně jde o celočíselné násobky hodnoty 27. Pro snažší pochopení uvedu příklady:
Základní takt 3D: 400MHz, GDC = 40MHz
Geometrická oblast: 400 + 40 =
~
440MHzShader oblast: 400 / 27 = 14,814 => 15, potom 15 x 27 = 405MHz
ROP oblast: 400 / 27 = 14,814 => 15, potom 15 x 27 = 405MHz
Základní takt 3D: 480MHz, GDC = 30MHz
Geometrická oblast: 480 + 30 =
~
510MHzShader oblast: 480 / 27 = 17,778 => 18, potom 17 x 27 = 486MHz
ROP oblast: 480 / 27 = 17,778 => 18, potom 17 x 27 = 486MHz
Pozn. Na trhu je možné se setkat i s kartami 7800GT, které mají standardně nastaveny stejné frekvence pro všechny tři oblasti jádra (GDC=0). Takže pokud Vaše grafická karta 7800GT používá stejné frekvence pro všechny tři oblasti jádra, tak následující kapitolu s klidem přeskočte.
Optimální nastavení jednotlivých frekvencí jádra
K nalezení optimálních frekvencí jednotlivých oblastí jádra je nutné nejdříve znát maximální stabilní takty všech tří oblastí resp. dvou, protože shader a ROP oblast běží na stejném taktu. Stabilní maxima jednotlivých oblastí se zjistí jednoduše tak, že v biosu karty budeme postupně měnit GDC od hodnoty 0MHz do přibližně 60MHz (nebo výš).
Pro hodnotu GDC=0MHz bude mít geometrická oblast stejnou frekvenci jako základní takt a zbylé dvě oblasti jádra (shader a ROP) poběží na téže frekvenci, tzn. že nebudou kvantovány. Tímto nastavením (GDC=0MHz) zjistíme maximální stabilní frekvence shader a ROP oblastí jádra.
Obdobným způsobem najdeme i maximum geometrické oblasti jádra. Budeme vycházet ze zjištěných maximálních frekvencí shader a ROP oblastí, kde při pevném základním taktu volbou vhodného GDC budeme navyšovat výslednou frekvenci geometrické oblasti.
Pro úpravu biosu musíme nejdříve zálohovat stávající bios z grafické karty a na něm následně provádět požadovanou úpravu. Pro zálohu použijeme program nvflash.exe verze 5.13, který spouštíme z DOSu. Záloha biosu se provádí s parametrem -b (backup), kdy pak celý příkaz do řádky má tvar: nvflash -b zaloha.rom (zaloha.rom je název původního biosu).
K nahrání upraveného biosu zpět do grafické karty použijeme opět nvflash.exe, kdy se do příkazové řádky napíše pouze: nvflash uprava.rom (uprava.rom je název upraveného biosu). Pokud se vyskytnou problémy při flashování typu, že karta odmítne upravený bios, tak použijeme parametry -5 a -6, kdy je pak celé znění: nvflash -5 -6 uprava.rom
Samotnou úpravu GDC v biosu grafické karty je nejsnazší provádět v programu NiBiTor, ve kterém po načtení biosu hodnotu GDC jednoduše přepíšeme...
Porovnání přínosu změny GDC provedeme pomocí benchmarku 3DMark05, kdy proti sobě postavíme výsledek přetaktované karty pouze pomocí změny základní frekvence (klasické přetaktování jádra grafické karty) a přetaktování změnou základní frekvence a GDC. Testovaná karta MSI 7800GT dosáhla (bez jakýchkoli úprav chlazení a napájení) maximální základní frekvence 460MHz. Při této frekvenci běžela geometrická oblast na 500MHz (460+40) a zbývající dvě části jádra (shader a ROP) na frekvenci 459MHz (17x27).
Následnou úpravou GDC na hodnotu 0MHz bylo zjištěno, že shader a ROP oblasti jádra jsou schopny bez problémů běžet na frekvenci 486MHz (18x27). Poté při zvedání GDC o krok 5MHz byla testována geometrická oblast jádra. Ta se logicky zastavila na předchozím "stropu" 500MHz s výsledným GDC=20MHz při zvýšeném základním taktu 480MHz.
Nárůst frekvence u shader a ROP oblastí jádra o 27MHz se projevil ve skóre benchmarku 3DMark05, kdy při taktech 500/459/495MHz a GDC=40MHz byl výsledek 7890 bodů. Po úpravě na frekvence 500/486/486MHz a GDC=20MHz dosáhla karta výsledku 8030 bodů. Nárůst tedy je 140 bodů při pouhé změně jediné hodnoty v biosu.