Hlavní stránka Hardware Grafické karty Nejste z USA? Stejně nám plaťte! Je tady už digitální daň?
Nejste z USA? Stejně nám plaťte! Je tady už digitální daň?
autor: Michal Rybka , publikováno 13.3.2021
Nejste z USA? Stejně nám plaťte! Je tady už digitální daň?

Tento týden YouTube zdvořile vysvětlil těm tvůrcům, kteří nejsou z USA, že by měli odevzdat svoje daňové údaje, protože budou platit daň ze všech příjmů, které budou mít od uživatelů z USA. Anebo budou platit daň z celosvětových příjmů, pokud nezašlou data. Máme tu digitální daň?


Ale asi nejzajímavější tezi přinesl (zřejmě Ind) Dhruv Verma: „Co se stane, až ostatních 200 zemí začne podobně zdaňovat taky?“

No ano, to je správná otázka: Co se stane, až se i ostatní země rozhodnou ukousnout si trochu z digitálu? Austrálie chce něco podobného, ale není úplně samé: Oni chtějí poplatky za obsah a za odkazy, ale co kdyby k tomu přidali požadavek, že chtějí svůj podíl z reklam, na které se dívají jejich obyvatelé? Jsou to přece jejich obyvatelé, že ano? Tráví před YouTubem čas a koukají na reklamy, to je skoro jako kdyby pracovali. A 30 %? To je přece pořádný kus!

Nejste z USA? Stejně nám plaťte! Je tady už digitální daň? 

Státy trpí neodolatelným nutkáním vzít si podíl z čehokoliv, co vidí. Jsou daně, které i krvežíznivý Řím považoval za nemravné – namátkou například daň dědickou, vicesima hereditarium, čili daň z mrtvých. Její podoba se měnila, její výše obvykle činila 5 % a byla většinou uvalena jen na majetky získané závětí, a to nad určitou mez, přesto byla považována za značně nemravnou.

Každý řekne: Stát přece potřebuje peníze! Problém je v tom, že právě starý Řím je příkladem, že když to na jedné straně přeženete s daněmi a na druhé straně s rozdáváním zdarma, tak začnete ekonomicky stagnovat. Svobodná společnost by měla, teoreticky, nabídnout prostor pro soutěž a motivovat nové hráče, aby vstupovali do hry a soutěžili se starými, což stimuluje technickou a ekonomickou evoluci.

Pokud lidem dáváte věci zdarma, zvyknou si na to a začnou přicházet další lidé, kteří taky chtějí něco zdarma, což začne celý systém přetěžovat. Docela zajímavou studii o tom, jak se tento cyklus rozjel, aby na něm ve finále Řím dojel, přinesl Cato Institut. Popisuje, jak se Řím dostal do situace, kdy mu stále rostly nároky na obranu, ale vysoké zdanění dusilo ekonomiku a doslova svazovalo lidi s jejich pozemky, protože farmáři vydělávali na daně a na svoje přežití. Stát na to reagoval ražením více drachem, což vedlo k inflaci.

Čím více se zvedaly daně, tím více se bohatí vyhýbali placení daní, zatímco ti chudí byli trestáni výběrčími, nerovnost ve společnosti rostla. „Vyšší a vyšší daně nepřinesly vyšší daňové výnosy, protože se jim bohatí poplatníci dokázali vyhnout, zatímco střední třída – a její schopnost platit daně – byla smetena ze světa. Ačkoliv byl pád Západořímské říše velkou dějinnou událostí, většině Římanů přinesl úlevu.“

Ne, není to pěkné čtení. A ano, bavíme se o pozdním Římu, což je to období, o kterém reformátoři našeho vzdělávání říkají, že pro mládež není až tak podstatné. Kdo nezná historii, bude ji opakovat.

Zatím je z čeho brát. Zatím jsou tu země nedobyté, statky nezdaněné – digitální statky. Zcela v římském duchu velký technologický korporát přesune daňovou povinnost malé tvůrce, ti se uskrovní a budou pracovat pilněji za méně. Zatím to – zvláště pro české tvůrce – nevypadá jako velký problém, ostatně máme tu Kočárníkem podepsanou smlouvu o zabránění dvojího zdanění z roku 1993.



 
Komentáře naleznete na konci poslední kapitoly.
84 čtenářů navrhlo autorovi prémii: 37.2Kč Prémie tohoto článku jsou již uzavřené, děkujeme za váš zájem.
Tento web používá k poskytování služeb soubory cookie.