4× Radeon RX 570: OC, undervolting a hlučnost na videu | Kapitola 3
Seznam kapitol
Dnes se na čtveřici modelů RX 570, které jsme měli v testu minulý týden, podíváme trochu netradičně. Zkusíme, jak dobře jdou přetaktovat, jak se jejich vlastnosti změní při podvoltování GPU a na videu si porovnáme jejich hlučnost. Budete mít možnost přesvědčit se na vlastní uši, jak na tom jejich chladiče jsou.
Na tomto místě musím napravit jeden nemalý dluh, který mám v popisu testovací metodiky grafických karet. Není v ní totiž ani zmínka o tom, jakým způsobem se dopracovávám k hodnotám naměřené hlučnosti. Vodítkem mohou být grafy s průběhem provozních vlastností, které najdete v každé recenzi.
Při nich je grafická karta osazená uvnitř testovaí sestavy osazené ve skříni Fractal Design Arc XL. Skříň má všechny pozice osazené 140mm nebo 135mm ventilátory. Vvzduch nasávají dva čelní a jeden spodní ventilátor a ven jej vyfukuje trojice ventilátorů v horní stěně a jeden na zadní stěně skříně.
Ventilátory jsou zapojené na regulační panel Zalman a mají výkon snížený na 700–800 ot./min. Skříň je tedy větraná tak, že v ní lze bez potíží uchladit i výkonnější multi-GPU, ale nedá se říct, že by v ní byl nějak moc velký průvan.
Ve skříni testuji proto, že jsem měl u některých grafických karet pocit, že výrobci hřeší na to, že většina recenzentů testuje volně na stole.
V této konfiguraci testovací sestavy je ale systémové chlazení často hlučnější než samotná grafická karta. Dřív to platilo především pro režim bez zátěže, dnes už se to stává i u karet v zátěži. Kdybych v tomto stavu měřil hlučnost, změřím spíš hluk systémových ventilátorů a chladiče procesoru než hlučnost grafické karty.
Při testování volně na stole odpadá hlučnost systémových ventilátorů. A stejně tak neřešíte hlučnost zdroje. Občas ale narazíte na recenze, ve kterých se autorovi zjevně daří spíš než grafickou kartu měřit hlučnost chladiče procesoru nebo ventilátor ve zdroji. Abych něco podobného nevyváděl také, dal jsem dohromady druhou sestavu čistě pro měření hlučnosti. Její první iteraci jste možná už viděli kdysi na Extrahardware.
Bez motorků a bez větráků
„Skříň“ je spíchnutá na koleně ze zbytků jedné mrtvé skříně pro desky formátů ATX a pár hliníkových profilů. Kdysi jsem ji skládal s tím, že měla ještě aktivně chlazený zdroj, proto je schovaný až za základní deskou a orientovaný ventilátorem směrem dozadu. Dnes už bych si s tím možná dal i víc práce, není to zrovna hezké, zato je to maximálně kompaktní a funkční, takže nebyl důvod stavět něco jiného.
Na rozdíl od běžných „testovacích stolic“ položených na stole umožňuje měřit i hlučnost karty v poloze, v níž ji najdete ve většině počítačů (ono se totiž u některých ventilátorů občas stává, že v této poloze drnčí a bzučí trochu jinak).
Na PC Tuningu dostala sestava pro měření hlučnosti lepší desku, procesor, nový chladič a nový zdroj – pasivně chlazený Seasonic Platinum Fanless 520 W, který nám zapůjčila společnost Partis a. s. coby distributor zdrojů Seasonic v ČR.
O chlazení procesoru Core i7-3770K se stará pasivní chladič Zalman FX70. Právě kvůli možnosti pasivního chlazení zůstal procesor nepřetaktovaný. Tichý 800otáčkový ventilátor Noctua, který vidíte na fotkách výše, je na chladiči spíše pro strýčka příhodu, zatím jsem jej ale nepotřeboval pouštět.
Misto klasického disku je pochopitelně SSD, celá sestava je naprosto nehlučná a grafická karta je v okamžiku měření (a nahrávání) jediným zdrojem hluku.
Jeden výsledek ze dvou sestav
K tomu, abych změřil hlučnost karty „za provozu“ izolovaně od ostatních komponent, využívám záznamy z monitoringu grafické karty. Tyto výsledky najdete ve fotmě grafů v recenzích v kapitolách věnovaných testu provozních vlastností. V nich si zjistím výkon a otáčky ventilátorů grafické karty, které jsem naměřil v uzavřené testovací sestavě pod zátěží, a (v rámci možností) stejné hodnoty nastavím i na testovací sestavě na měření hlučností.
Hlučnost pak měřím hlukoměrem umístěným zboku zhruba ve vzdálenosti 20 cm od grafické karty o něco níže, než je samotná karta. Ano, je blíže, než by bylo dobré, ale u nejtišších grafických karet už se i tak dostává hlučnost pod 30 dBA a to je méně, než je měřicí rozsah hlukoměru. Hlukoměry vyšší třídy schopné naměřit i hodnoty kolem 25 dBA už se prodávají za částky jdoucí do desítek tisíc korun.
K přesnosti hlukoměru (CME DT-8852) se vážě i druhá „drobnost“ – udávaná přesnost měření je ±1,4 dB a při dané vzdálenosti záleží opravdu na každém centimetru. Proto se někdy mírně rozchází hodnoty, které najdete v grafech a hodnoty naměřené dodatečně při opakovaném měření, rozdíl je obvykle v řádu desetin dBA.
Co je na videu?
U každé z karet najdete tři videa. První je nahrávka hlučnosti ventilátorů v celém jejich pracovním rozsahu od minimálních až po maximální nastavitelné otáčky.
Dále je záznam hlučnosti karty při běžné zátěži v Aliens vs Predator. Testuje se ale jen tak volně na stole, takže výsledky mohou být mírně odlišné od hodnot naměřených uvnitř sestavy.
A konečně je na videu ještě třetí stav, kde jsou ventilátory stažené na minimální otáčky, aby bylo slyšet hlučnost cívek. A v případě testovaných karet je znát jen velmi slabé cvrlikání na pozadí, které skoro zaniká v okolním šumu a je slyšet, až když pořádně oroštujete hlasitost. Vězte, že na žravějších kartách byste ale cívky nepřeslechli.
No nic, pojďme na to.
Komentáře naleznete na konci poslední kapitoly.
