MSI GeForce RTX 2060 Ventus 6G OC: levná, ale dobrá | Kapitola 23
Seznam kapitol
Podíváme se na jednu z nejatraktivnějších karet na pomezí střední a vyšší třídy, která zaujme většinu zájemců o RTX 2060 – správně tušíte – především cenou. Řadí se k nejlevnějším modelům a přímým konkurentům pro levnou RTX 2060 Founders Edition. Nabídne dobré provozní vlastnosti a výbornou cenu, ale na nějaká omezení také narazíte.
Přetaktování jsem vzal letem světem, protože jestli je něco, v čem tato karta notně zaostává, je to právě taktování na hranice možností čipu.
U levných modelů GeForce už výrobci běžně výrazně škrtí power limit, takže i když samotný grafický čip by to nejspíš zvládal, řízení spotřeby jej podrazí a na vysoké takty vás nepustí (ale abych byl korektní, bez možnosti vyzkoušet tutéž kartu s upravenými power limity nemůžeme vyloučit, že do nejlevnějších modelů jdou horší kusy čipů, což je důvod, proč jsou u nastavení BIOSu konzervativnější).
Buď jak buď, obecně (s výjimkami) platí, že levnější modely od dražších se odlišují nejen chladičem a továrními takty, ale i tím, kam vám dovolí posunout power limit a jaké napětí vám v závislosti na tom dovolí prát do čipu při navyšování taktů.
Takty a napětí jsou vzájemně svázané a když GPU boost při určité zátěži GPU narazí na power limit, prostě shodí takt a napětí tak, aby se do něj zase vešel bez ohledu na to, jaký offset pro takty GPU nastavíte (tedy o kolik jej šoupátkem „přetaktujete“).
V následujících grafech je zaznamenané chování karty v benchmarku AvP v průběhu taktování. Připomenu, že jde o mírně nadprůměrnou zátěž GPU, takže takty ve většině her budou o pár krůčků vyšší, ale narazíte na hry a situace, kde půjdou naopak níž. A protože to není vyslovený drtič, je i možné, že zatímco v AvP čip a zejména paměti nějaké nastavení bez obtíží ustojí, v jiných hrách tomu tak být nemusí (a naopak – v některých hrách může ustát víc než v AvP). Ve zkratce – nejedná se o nastavení, o kterém lze říct, že je stoprocentně stabilní napříč širším spektrem her.
První tři průběhy jsou se standardním nastavením karty (třetí průběh zvýrazněný oranžově najdete v průměrnech). V dalších dvou průbězích v čase 400–700 s je jenom navýšený power limit nadoraz (směšných 6 % navíc). I na maximu power limit kartu škrtí i bez jakéhokoliv zvedání taktů.
V dalším (šestém) průběhu už jsem zvedal offset na takty GPU. Šestý je + 60 MHz, sedmý +90 MHz, osmý +105 MHz a devátý byl +120 MHz, ale to už karta neustála déle než pár sekund.
Na průběhu křivky taktů a napětí je vidět, že s vyššími takty (kvůli power limitu) klesá napětí na čipu. Jenže snižování napětí na čipu je to poslední, co byste chtěli při zvedání taktů vidět.
V posledním „stabilním“ průběhu (ve smyslu ustálo minutu a půl) byl tedy průměrný takt čipu 1977 MHz. To je u „netaktovatelné“ karty slušný výsledek, Ale také je vidět, že takty skáčou v obrovském rozmezí mezi celkem bezpečnými 1920 MHz a už spíše nebezpečnými 2025 MHz. A právě v těch frekvenčních špičkách s nízkým napětím je největší riziko, že to karta neustojí. A tady už bude zapotřebí laborovat s křivkou napětí/takt, abyste se tomu vyhnuli.
V posledním kroku jsem ještě zkusil paměti, na offsetu +800 MHz s offsetem GPU na +90 MHz karta test ustála, na +1200 MHz už ale ne. Stabilní hodnota bude zřejmě někde mezi efektivními 15 600 a 16 400 MHz.
Komentáře naleznete na konci poslední kapitoly.
