Zotac GTX 1080 Mini: „zabiják“ GTX 1070 Ti v testu | Kapitola 25
Seznam kapitol
Když se v nabídkách obchodů objevily první špičkové modely GeForce GTX 1070 Ti za částky kolem čtrnácti tisíc, nedával tento model Nvidie smysl. Za stejné nebo i menší peníze se totiž daly pořídit i nejlevnější GTX 1080. Dnes jednu z těch cenově nejdostupnějších GTX 1080 s těmi nejlépe vybavenými GTX 1070 Ti porovnáme.
Taktuji pomocí MSI Afterburner App, která ovládá server a Afterburner běžící na testovací sestavě. Nastavení karty měním při spuštěné zátěži (Crysis ve 4K) a zahřáté kartě. Hodnoty z monitoringu (a wattmetru), které vidíte v druhé části tabulky, berte spíš orientačně, protože se kvůli řízení spotřeby rychle mění v celkem velkém rozmezí.
Pro taktování je k dispozici i firemní utilitka Firestorm, ale oproti Afterburneru nenabízí nic zajímavého navíc, spíše naopak. Spectra pro ovládání podsvícení je v případě této karty, což je trochu škoda – i bez RGB LED by se hodila aspoň možnost měnit režim podsvícení nebo jej vypnout.
Ale už k taktování. V základním stavu karta narážela na power limit, při zvýšení na maximum taktéž. Půjde tedy zase o klasickou přetahovanou s řízením regulace, kde zvedáte offset o víc, než se pak zvednou takty, a musíte dosáhnout stavu, kdy karta bude mít dost vysoké takty při intenzivní zátěži, ale při nízké zátěži se takt nedostane tak vysoko, že aplikace sletí.
V prvním kroku vidíte, jak se chování karty změnilo, když jsem power limit zvedl na doraz. V druhém kroku jsem (pod zátěží) postupně zvedal offset u GPU až ke 200 MHz. Karta pak v maximech běžela někde kolem 1949 MHz, takže jsem si říkal, že má pořád rezervu a přidal jsem dalších 60 MHz. Chyba. Karta to neustála, a neustála ani 240 a ani 220 MHz. Přidávat na napětí bylo v tomto stavu také spíš kontraproduktivní, čím více předáte, tím víc GPU Boost kartu kvůli vyšší spotřebě přiškrtí. Další zvedání taktů GPU jsem tedy vzdal.
S navýšením offsetu o 200 MHz v druhém kroku jsem se teda dostal někam na 1950 MHZ v Crysis, jenže při nízké zátěži už se takty dostávaly ke 2100 MHz. Při vyšším offsetu, který by čip dostal k hodnotám kolem 2 GHz, už se karta při „použití“ daného nastavení dostávala na 2138 MHZ, což ji spolehlivě a okamžitě sestřelilo. Problémy se stabilitou tak byly vlastně už při offsetu, se kterým se takt GPU v Crysis pohyboval jen mezi 1886–1949 MHz, protože po spuštění méně náročného AvP se takt dostal přes 2100 MHz a AvP kolabovalo už pár sekund po spuštění.
S offsetem 200 MHZ už tedy neprocházel benchmark AvP, při offsetu 180 MHz u taktu GPU a 460 MHz u pamětí se takt v AvP pohyboval v rozmezí 2012–2100 MHz (to už karta nějaký čas ustála, ale pořád nešlo mluvit o stabilitě, při nějakém pátém průběhu hra spadla). Kombinace offsetu 180 MHz u GPU a 500 MHz u pamětí (tzn. 11 GHz efektivně) zvedla průměrné fps v AvP z 200,5 na 221,7 MHz, což je 10,5 % výkonu k dobru.
Dál už jsem v krocích 4–9 taktoval paměti. Proč jsem to rozepsal do více kroků? Spíš pro zajímavost – když se podíváte pozorněji na takty GPU s daným nastavením pamětí, všimnete si vedlejšího efektu jejich přetaktování – s rostoucím taktem pamětí roste spotřeba karty, a s rostoucí spotřebou karty zase regulace více škrtí takty GPU. Na pamětech uděláte tři kroky dopředu, ale řízení spotřeby vás vrátí o půl kroku zpět na taktu GPU.
U pamětí jsem se taktováním dostal někam k 11,2 GHz efektivně (aniž bych prověřoval stabilitu pamětí v případě, že je zaplníte), výš už byly potíže s artefakty a stabilitou. Bezproblémové přetaktování pamětí napříč různě náročnými tituly bude níže.
Je to otrava, ale výsledek ujde
Hlavně kvůli standardní hodnotě TDP a malé 20% rezervě taktování není moc příjemné – neustále vám do něj bude kecat power limit a karta ani není schopná dosahovat nějakých stabilnějších hodnot jako nereferenční modely s posíleným napájením a s větší rezervou u TDP – o reálném taktu rozhoduje spíš spotřeba GPU v dané hře než nastavení a v závislosti na ní takty skáčou ve velkém rozmezí 1860–2100 MHz. Hledání stabilního nastavení tedy bude zdlouhavější.
Čip se bude držet někde kolem 2 GHz, ale i níže – v závislosti na tom, jak moc velkou spotřebu bude karta mít. Samotný nárůst výkonu kolem 8–12 % za trochu experimentování stojí a hodnoty běžné u špičkových továrně přetaktovaných karet se celkem snadno dostanete. Jenom to nebude na poměřování... přetaktování jako s dražšími modely karet.
Mimochodem, všimněte si, že ani po tom přetaktování nejsou teploty nějak závratně vysoké, i když jsem do nastavení regulace nevrtal – ventilátory běží na 62 % výkonu a teploty jsou hluboko pod limitem 83 °C.
Komentáře naleznete na konci poslední kapitoly.
