Historie společností vyrábějících 3D čipy - díl I. : 3Dfx | Kapitola 3
Seznam kapitol
V dnešní době dominují trhu s grafickými kartami dva výrobci, a protože je tato situace čím dál monotónnější, může se zdát, jako by tomu nikdy nebylo jinak. A přece. Zkusme se tedy na okamžik vrátit o deset let zpátky, zhruba do roku 1995, kdy se začínaly objevovat první karty pro hráčský trh, které podporovaly 3D akceleraci.
Voodoo 2
Na trh totiž přišla novinka - Voodoo 2. Sama o sobě nabízela 2x až 3x vyšší výkon, než původní Voodoo Graphics, takže pokusy o vylepšení původního řešení se staly bezpředmětnými. Standardní čipset již obsahoval dvě texturovací jednotky, čímž bylo možné realizovat multitexturing v jednom taktu. Krom toho nesla každá karta i SLI konektor, takže SLI i multitexturing (který mělo 3Dfx patentovaný) se přeneslo z profesionální sféry do hráčského hi-endu.
Ačkoli to nebylo na první pohled znát, proběhly i změny uvnitř čipů. Byl implementován vylepšený triangle setup engine, který ulehčoval systémové sběrnici a pomalejším procesorům, další výraznější změnou byl vylepšené paměťové rozhraní texturovacích jednotek umožňující pracovat až s 16MB na TMU. I výrobní postup byl vylepšen - díky 350nm procesu bylo možné dosáhnout 90MHz (3Dfx oficiálně specifikovalo 95MHz - mnoho výrobců ve svých ovladačích nabídlo OC táhlo končící právě touto hodnotou).
Přestože pro mnohé nebyla Voodoo 2 tak revoluční, jako Voodoo Graphics, nesla s sebou několik velkých předností, díky kterým si jí stále výrazné procento uživatelů nechává v PCI kvůli akceleraci starých glidovek. Je to především kompatibilita (VG si nerozumí s některými novějšími motherboardy), rozlišení (800*600 místo 640*480; 1024*768+ v SLI), výkon (SLI dostačuje na všechny hry podporující Glide) a společně s VG i absolutní nezávislost na primární grafické kartě a permanentní TV-out (na modelech vybavených TV výstupem)
Banshee
Nedlouho po vydání Voodoo 2 přišla na řadu Banshee. Tato karta měla být alternativou pro ty, kteří nemají mnoho peněz na rozhazování, ale chtějí si zahrát všechny hry. OEM trhů se ale nijak výrazně nedotkla a spíš, než že nebyla úspěšná by bylo vhodnější označit tuto kartu jako nepochopenou. 3Dfx prodávalo hardware nejvyšší výkonnostní třídy a najednou si dovolilo přijít s kartou, která je dokonce v leckerých hrách pomalejší, než starší Voodoo 2 a přitom není nijak výrazně levnější!
Pro nadšence byla Banshee jednoznačným zklamáním, pro OEM trhy zas byla příliš drahá. Z určitého pohledu by se dalo říct, že tehdy existoval pouze low-end (cena) a hi-end (výkon) a cokoli mezi tím nemělo šanci. pravdou je, že Banshee nabízela z kombinovaných karet nejlepší poměr cena/výkon a k tomu i (na svou dobu) velice slušné ovladače (což u low-end výrobců vůbec nebylo pravidlo - viz tehdejší pověst driverů ATi). Ale tyto aspekty se staly hodnotícím prvkem recenzí až mnohem později... Banshee nebyla příliš úspěšná, ale nebyla pro 3Dfx takovou pohromou, jak se často tvrdí. Více než 60 výrobců nabízelo celkem přes 100 různých modelů, což se u karty té doby (jejíž variabilita co se týče taktů i výstupů byla naprosto minimální) příliš často nevidí.
Komentáře naleznete na konci poslední kapitoly.
