Historie společností vyrábějících 3D čipy - díl I. : 3Dfx | Kapitola 2
Seznam kapitol
V dnešní době dominují trhu s grafickými kartami dva výrobci, a protože je tato situace čím dál monotónnější, může se zdát, jako by tomu nikdy nebylo jinak. A přece. Zkusme se tedy na okamžik vrátit o deset let zpátky, zhruba do roku 1995, kdy se začínaly objevovat první karty pro hráčský trh, které podporovaly 3D akceleraci.
Společnost byla založena v roce 1994 a byla realizací vize Scotta Sellerse, inženýra, který společně s (dnes již legendou) Garym Tarolli a dalšími dvěma inženýry navrhli a 6. listopadu 1995 na výstavě COMDEX představili revoluční 3D čipset Voodoo Graphics. Na první pohled se zdálo divné, že jde o čipset - ostatní výrobci slučovali 2D i 3D do jednoho čipu, 3D akcelerátory v podobě samostatného čipu byly výjimečné. 3Dfx mělo ale i samotný 3D čipset rozdělený. Důvod je prostý: Technologie výroby. V roce 1995 znamenal 1 milion tranzistorů na grafický čip vyráběný 500nm technologií nepředstavitelné sousto. A to i po stránce chlazení. Vyčlenění texturovací jednotky do samotného čipu vedlo ke zvýšení efektivity výrobního procesu a zlepšení chlazení (kvůli tomu byl dokonce do čipů implementován interní heatspreader, což sice zvýšilo výrobní cenu čipů, ale snížilo náklady na výrobu karty - nebyl třeba žádný chladič).
Dnes většina uživatelů zná Voodoo Graphics jako kartu Diamond Monster 3D a ačkoli se kolem této karty vedou téměř legendy, nenese prakticky žádný prim (pokud vynecháme samotný fakt, že byla nejznámější). Karta od Diamondu nebyla ani první Voodoo 1 pro hráčský trh, ani nejvýkonnější kartou s tímto čipsetem.
Skutečně první kartou s čipsetem Voodoo byla tzv. 3Dfx Obsidian - profi karta, která nejenže umožňovala rozšíření o druhou texturovací jednotku (s vlastní pamětí), ale také propojení dvou karet do SLI režimu *.
První kartou určenou pro hráčský trh byla Righteous 3D společnosti Orchid. Tato karta byla zajímavá hned v několika směrech. Orchid ohlásil její výrobu již při první prezentaci na COMDEXu a první revize karty obsahovala dvě mechanická relé, která cvakala při každém přepnutí do 3D režimu (za wav děkuji http://www.thedodgegarage.com/). Bohužel se zjistilo, že určité množství použitých pamětí nebylo na nominální frekvenci úplně stabilní, takže Orchid ve svých ovladačích musel mírně snížit taktovací frekvenci karet (což je důvod, proč oproti později vydaným konkurenčním kartám vycházel v recenzích jako pomalejší). Pamětníci možná budou vědět, že tato první Voodoo stála při uvedení $299 (poměrně dost), ale během následujících měsíců její cena výrazně klesla.
* SLI si mnozí spojují až s Voodoo 2, ale faktem je že bylo podporováno u všech karet 3Dfx (krom Rush a Banshee). SLI pro série Obsidian ale z většiny spadlo na bedra společnosti Quantum 3D, jakési dceři 3Dfx, která převzala veškerou činnost související s profesionálním grafickým trhem. Úzká spolupráce tak byla samozřejmostí (společnost Quantum 3D stále existuje, více se můžete dočíst v další části článku).
Krom toho, že první Voodoo čipset podporoval SLI, mohl být, jak jsem již naznačil, osazen více texturovacími jednotkami - konkrétně až třemi. Ani 4MB paměti známé z Diamond Monster 3D nejsou maximem. Primární čip (FBI) mohl být osazen až 4MB a každá texturovací jednotka mohla nést až 8MB paměti s vlastní sběrnicí. Pokud by bylo zapotřebí, mohlo 3Dfx v roce 1995 vydat megakombo s třemi TMU, 28MB paměti o celkové šířce paměťové sběrnice 256 bitů (případně ještě v SLI). Přes to všechno jsme se podobného monstra nedočkali (už 12MB profi karty byly nechutně drahé). Několik společností sice vydalo Voodoo se 6MB; Skywell dokonce plánoval i 8MB verzi na vyšších taktech vybavenou aktivním chlazením, ale ani té už jsme se nedočkali.
Komentáře naleznete na konci poslední kapitoly.
