Taktujeme ASUS STRIX Radeon R9 390X DC3OC | Kapitola 5
Seznam kapitol
S Radeony řad 390 a 390X už se známe víc než dobře. A stejně tak jsme se seznámili s novou generací chladičů Direct CU od Asusu. Nebudu se tedy zaobírat plnou recenzí karty, ale jako nadšenec jsem se pustil do domácího přetaktování tohoto monstra a podělím se s vámi o to, jak to šlo a co to udělalo s výkonem.
Po vymontování několika šroubků jsem se dostal k samotnému PCB karty a jádro se odkrylo v plné své kráse. Mohl jsem zhodnotit osazení a také původní pastu a její obtisk. Kartu napájí jeden osmipin a jeden šestipin. Obtisk na heatpipe je rovnoměrný, nicméně na můj vkus je tam příliš pasty. Ne vždy více znamená lépe. Dobře si všimněte, že dvě krajní hetapipe neslouží jako odvod tepla přímo od jádra. Neznamená to, že by tam byly zbytečně, protože se nedotýkají jádra, slouží k odvodu tepla z vnitřních heatpipe a základny.
Původní pasta zakrývala nejen samotný povrch jádra, ale také jeho blízké okolí. K odstranění jsem použil papírový ubrousek a technický líh.
Pohled na rozložení paměťových čipů okolo grafického jádra. Těch je celkem 16 a dohromady tvoří 8 GB celkové kapacity. Můžeme vidět a přečíst, že se jedná o paměťové čipy SK Hynix.
Konkrétně se jedná o model H5GC4H24AJR. Informace níže v obrázku. Existuje i software, kde můžeme upravit jejich časování.
Pokud se podíváme ještě jednou na detail chladiče, vidíme, že hliníkový pasiv má výčnělek pro chlazení VRM části napájení. Konkrétně tedy jejich mosfetů. Mezi hliníkovou ploškou a mosfety je teplovodivá guma. U méně žravých karet by to bylo jisté a vždy dostatečné řešení. Zde bych však uvítal možnost buď přímého kontaktu anebo alespoň zavést měděnou heatpipe do celého komplexu.
Nezbývalo, než zkusit jen jendoduchý trik – zvýšit přítlak. A to nakonec trochu pomohlo, šrouby jsem přitáhl zcela nadoraz a zdálo se, že se teploty v praxi o pár stupňů zlepšily...
Detailnější pohled na napájecí část, zde vidíme řídící mosfety, cívky a za nimi kondenzátory. Tato část napájení je osmifázové, dvě fáze se starají o paměti a zbylé o grafické jádro.
Než jsem kartu dal do původního stavu, nanesl jsem ještě vrstvičku kvalitní pasty Gelid Extreme. Teploty grafického jádra klesly o 4 °C.
Ty však rozhodně nebyly limitem samotného taktování grafické karty, problémy dělaly teploty MOSFETů. Samotné napájení karty je sice naddimenzované, jak je u Asusu zvykem, ale pokud se dostanete až na teploty okolo 105 °C, zapne se ochrana okruhu. Intenzivnějším přitáhnutím šroubků v inkriminované části jsem dosáhl (zdá se) u VRM obvodů také nižší teploty v záteži. Být tam však měděná heatpipe s přímým kontaktem, možná by karta dovolovala taktovat na jádře nad 1200 MHz stabilně.
Komentáře naleznete na konci poslední kapitoly.
