Test Sapphire R7 360 NITRO: vstupenka do herního světa | Kapitola 2
Seznam kapitol
U testů highendových komponent si pravidelně stěžujete, že chcete i hardware pro normální lidi. Snad vás tedy potěšíme testem z opačné strany nabídky – Radeon R7 360 je nejslabším a nejlevnějším modelem z nové třístovkové řady Radeonů. Podíváme se na model z cenově nejvýhodnějších – R7 360 Nitro od Sapphire.
Karta má standardní dvouslotový chladič. Má tu nejjednodušší konstrukci – pasiv tvoří masivní hliníkový blok s paprskovitě uspořádaným žebrováním a shora jej ofukuje (kvalitní) axiální ventilátor. Ten podporuje PWM regulaci i monitoring otáček, což u karet z této cenové kategorie nebývá samozřejmostí.
Kryt chladiče je z masivního černého plastu s povrchem imitujícím kartáčovaný hliník dozdobeném kovovými plíšky s potiskem, výsledek rozhodně neurazí, působí efektně a elegantně.
Zadní karta nemá v poslední době populární backplate, což.... ničemu nevadí.
Zboku je hezky vidět pasiv a vůbec konstrukce chladiče.
Na záslepce je jen základní kombinace konektorů, tedy dual-link DVI-I, HDMI a DisplayPort. Ale stačí i na trojici monitorů anebo připojení monitoru ve 4K přes DisplayPort.
Pro přídavné napájení je tu jeden šestipin otočený o 180 ° zámkem nahoru (ale v jeho okolí stejně nic nepřekáží, takže to nebylo vysloveně nutné).
A dál už se budeme věnovat tomu, jak je na tom karta s výkonem a jaké jsou její provozní vlastnosti.
Kartu jsem testoval na hotfixu ovladačů Crimson 15.11, v AvP jsem se ale musel uchýlit ke starším Catalyst, protože nastavení s aktivním MSAA 4× padalo ihned po spuštění testu.
A ještě jednu drobnost musím zmínit – výsledky v rozlišení 2560 × 1440 jsou tu tentokrát opravdu jen do počtu, protože je mám změřené, nemusím snad připomínat, že by se asi jen málokdo soudný pokoušel pořizovat tuto grafiku na hraní k pořád ještě relativně drahým monitorům s rozlišením 2560 × 1440 bodů.