Sapphire R9 Fury v testu: Ten chladič nemá chybu! | Kapitola 2
Seznam kapitol
Po testu Strix R9 Fury od Asusu se podíváme na druhý model R9 Fury, který u nás můžete pořídit – konkurenční kartu od Sapphire s chladičem Tri-X. Cože je na něm tak skvělého? Bez náznaku potíží se vypořádá s nemalou spotřebou vysoko taktovaného GPU Fiji a po stránce hlučnosti trumfne většinu highendových karet.
Kryt chladiče je ze silného černého plastu a je zdobený kovovými prvky. Už zepředu si můžete všimnout, že za zadním ventilátorem je vidět bílé pozadí, a zespodu už nebudete na pochybách, v čem řešení Sapphire minimálně prozatím unikátní. Třetinu z objemu karty zabírá vlastně jen a pouze přesahující chladič.
Ventilátory mají průměr rotoru 8,5 cm (brát to jako obvykle s rámečkem, můžeme mluvit o 9cm ventilátorech). Mají klasické jednoduché lopatky bez jakýchkoliv spojlerů, plůtků, „wingletů“, zoubků a roztodivných zakřivení, což už je v současnosti pomalu unikát. A také mají dvojité kuličkové ložisko pro delší životnost.
Na to, že u highendových grafik pasiv přečnívá kousek za plošný spoj, jsme už zvyklí. Obvykle je to ale jen o pár centimetrů prodloužený pasiv, který bývá tak centimetr nad plošným spojem. V tomto případě je žebrování prodloužené až na úroveň PCB, což nezanedbatelně zvýší celkovou plochu žebrování a zjevně to chlazení velmi prospívá.
Hlavně vedle Strix R9 Fury vynikne odlišné pojetí chlazení – zatímco Asus plošný spoj klasicky prodloužil na „běžnou highendovou délku“ a zespodu jej překryl kovovým backplate (takže ventilátor fouká proti plošnému spoji), Sapphire výhodu krátkého PCB dokonale zužitkoval.
Zespodu pak pasiv chrání kovová mřížka, která je prodloužením rozvaděče tepla, samotný plošný spoj pak kryje kovový backplate.
U podobně koncipovaného chlazení sice není radno hned pod chladič dávat další velkou kartu, ale nějaké malé kartičky (např. síťovka s poloviční výškou) lze osadit bez rizika, že byste grafiku udusili. Proto zamrzí, že se karta nevejde do prostoru dvou slotů, je asi o půl centimetru vyšší. U klasických desek vám to asi moc vadit nebude, u micro ATX ale přijdete osazením této karty už o tři ze čtyř slotů.
Chladič je doslova prošpikovaný hromadou heatpipe – uprostřed sedí široká 10mm, vedle ní jsou dvě 8mm a při okrajích čtyři 6mm. Ty širší odvádějí teplo do většího zadního bloku žebrování. Pasiv je vážně obrovský a vyplňuje téměř každou skulinku pod krytem.
Na konci pasivu je hezky vidět použití všech tří obvyklých průměrů.
Konektorová výbava je stejná jako u referenční R9 Fury X, tedy tři DisplayPorty a jeden konektor HDMI. Důvod je nasnadě – větší větrací otvor v záslepce. Vzhledem k příčně orientovanému žebrování by Sapphire udělal líp, kdyby místo perforace osadil nějaké další konektory, karta od Asusu měla v tomto místě konektor DVI (a to u karty od Asusu paradoxně perforace svůj účel plnila).
U Sapphire musíte pro připojení přes konektor DVI využít přiloženou redukci do DisplayPortu.
Napájení je posílené z kombinace 8+8 pinů na dvojici osmipionvých konektorů. Jsou orientované zámky směrem dolů, což v tomto případě není na škodu, protože vám nad konektory nepřekážejí heatpipe ani kryt chladiče a západky jsou tak bez problémů přístupné. Nad konektory je řada LED signalizujících zatížení karty. U referenční Fury X bylo možné pomocí dvou DIP switchů nalevo od konektorů měnit barvu LED, u karty od Sapphire svítily modře (což odpovídá nastavení switchů, ale přepínat jsem je nezkoušel).
Směrem k záslepce, poblíž místa, kde kdysi bývaly konektory pro CrossFire, je DIP switch pro přepínání BIOSů. Mělo by se jím přepínat mezi standardním BIOSem a BIOSem s vyšším limitem pro PowerTune (ten by měl být v druhé poloze), já jsem testoval s tímto nastavením. Ani při něm jsem nenarážel na limit spotřeby ani při přetaktování a karta si držela maximální stabilní takty.
Komentáře naleznete na konci poslední kapitoly.
