Historie grafik v noteboocích: pixel shaders a IGP
i Zdroj: PCTuning.cz
Hardware Článek Historie grafik v noteboocích: pixel shaders a IGP

Historie grafik v noteboocích: pixel shaders a IGP | Kapitola 4

Jiří Zima

Jiří Zima

31. 12. 2014 03:00 5

Seznam kapitol

1. Pixel shadery nastupují 2. Pixel Shader poprvé mobilně 3. Shader Model 2.0 a odlišný přístup ATI a NVIDIE 4. Trident CyberBlade (2001) 5. Jádro S3 Savage/IX ještě jednou (2001), SiS 630 6. První krůčky Intelu s 830MG (2001) a srovnání výkonu

Nedávno jsme se věnovali začátku rivality mezi společnostmi ATI a NVIDIA. 3D už měl každý čip a od herních se oddělily profesionální varianty pro 3D/CAD nasazení. Dnes se podíváme na první grafické čipy s pixel shadery a na část historie se podíváme znovu z opačného konce spektra – integrovaných grafik.

Reklama

Trident CyberBlade (2001)

Dnes už není jednoduché zjistit, kdo byl se sdílenými grafikami integrovanými v čipové sadě vlastně první, nicméně podle všechno jsem došel k názoru, že to byl Trident, od kterého si jádro licencovali výrobci čipových sad VIA a ALi (podobně jako se to dělá dnes u procesorů ARM). Šlo o Trident CyberBlade (i1) párovaný zejména s procesory Celeron s taktem 500-700 MHz.

Toto jádro už naštěstí nevycházelo z první generace 3D akcelerátorů, která se objevovala od roku 1998 a ve variantě integrované do jednoho čipu přežívala až do poloviny roku 2000. Ta už byla tak slabá, že by v roce 2001 za 3D akcelerátor nešla vůbec označit. Zde se již vycházelo z novějšího 64bitového jádra Blade 3D, které bylo do desktopových počítačů nabídnuto jako AGP karta o dva roky dříve a umělo 32b barevnou hloubku pro 3D akceleraci i některé další potřebné technologie (více kombinací průhledností). Navíc konečně podporovalo i rozhraní OpenGL. Bohužel pouze jedna pixel pipeline a hrubý výkon na 40 % výkonu desktopové NvidiaRiva TNT dávají tušit, že ani kdysi to nebyl žádný trhač asfaltu.

Historie grafik v noteboocích: pixel shaders a IGP
i Zdroj: PCTuning.cz

Mobilní jádro má o něco nižší hrubý výkon kvůli snížení taktů, nicméně technologicky je ve 3D identické. Integrovaná varianta opět hlásí, že má 8 MB paměti. Tentokrát ovšem ne vlastních. Po zapnutí si notebook celých 8 MB vyhradí ze systémové paměti pouze pro grafické jádro, které tuto paměť adresuje jako svou. Pro operační systém se pak hlavní paměť tváří o daných 8 MB menší.

Takové řešení nepřináší žádné technologické problémy a u jiných platforem se používalo už od 8bitových mikroprocesorů. Jediným nedostatkem je nižší výkon, neboť o přístup do paměti se grafika dělí se všemi dalšími komponentami, které ji používají. Vzhledem k tomu, že zde šlo ještě o single-channel SDR paměti s taktem 66 MHz, nebylo výkonu nazbyt ani pro nízká rozlišení. Výsledek? Výkon ve 3D mírně pod úrovní ATI Rage LT Pro (resp. ATI Mobility M1; rok 1998) a poloviční proti S3 Savage/IX/MX (rok 1999). Není divu, že obě dále přežívaly v noteboocích jako nižší třída dedikovaných čipů. V té době oblíbený Quake III nebyl příliš hratelný ani v 640 × 480 a 16b barvách. Hráči moderních 3D her si u takového notebooku pravděpodobně museli trhat vlasy.

Nešlo pouze o výkon ve 3D. Nedostatek výkonu sdílené grafiky byl místy znát i při vykreslování ve 2D (například přesouvání oken v OS) v rozlišení 1024 × 768. V režimu rozšířené plochy bylo vše ještě výraznější a připojování monitoru s rozlišením 1280 × 1024 už byla poslední hranice, kam bylo ještě možné zajít. Zpomalení se netýkalo jen grafického jádra. Kdykoli se něco překreslovalo, snižovala se propustnost paměti pro ostatní zařízení, což vedlo k nižšímu výkonu i mimo grafické aplikace.

V začátcích bylo využití integrovaných grafik omezené výhradně na notebooky nižší třídy. Malé profesionální notebooky naopak měly vždy dedikované řešení, protože integrované bylo vnímáno jako něco podřadného. Hlavním cílem zatím nebylo snižování spotřeby jako spíše snížení ceny, což se povedlo. Primitivní 3D jádro nemělo mnoho tranzistorů a jeho přidání do čipové sady znamenalo ušetření jak za samostatné pouzdro, tak za základní desku, která mohla být menší a jednodušší. Typický notebook s integrovanou grafikou měl nakonec většinou displej 14-15“, 64 MB RAM, 10GB disk, vážil klidně přes tři kila a na disku měl předinstalovaný Windows Millenium (prostě low-end).

Předchozí
Další
Reklama
Reklama

Komentáře naleznete na konci poslední kapitoly.

Reklama
Reklama