Virtuální svět je tu pro nás. 3D brýle jsou jen vstupenkou! | Kapitola 2
Seznam kapitol
Na konci 90. let jsem měl možnost vyzkoušet si na výstavě jedny z prvních komerčně prodávaných virtuálních brýlí. Nevěnoval jsem jim mnoho času, bylo tam moc lidí a brýle byly od davů už dost špinavé a mastné. Proč taky: Bylo přece jasné, že nejpozději do půl roku bude virtuální realita všude. Pak si je budu moci zkoušet až do aleluja! Naivní, což?
Prvním opravdu kvalitním a masově prodávaným produktem měly být brýle Forte VFX1 Virtual Reality Headgear z roku 1995. Přišly na nemalých 695 USD, ale byly na míle daleko od víceméně nefunkčních levných brýlí, které často představovaly jenom LCD obrazovky v rámečku. VFX1 byly určené pro PC, měly vlastní řadič / vyhodnocovač pohybu, dvě LCD obrazovčičky o 263x230 bodů v 256 barvách (každá s individuálně seříditelnou optikou), detekci pohybu hlavy, zabudovaná stereo sluchátka, mikrofon a podporu pro ovladač Cyberpuck, který nahrazoval rukavici. Výbornou retrorecenzi VFX1 od Silicon Classics můžete vidět na YouTube.
Helma VFX1 byla zdaleka nejpokročilejší, i když poněkud mastná. A taky se muselo laborovat s nastavením her, protože přišla na konci éry DOSu, kde jste měli dost často problém byť jen rozchodit zvukovku anebo grafiku ve vyšším rozlišení. Jenomže jsme si tehdy říkali, že „se to vsákne“ a že už brzy budeme mít hry, ve kterých se všechno nastaví samo – to víte, ty nastupující DirectX, které slibovaly hotové zázraky.
Rané virtuální technologie jsou v historickém videu opravdu přehypované. Jejich propagátoři tvrdili, že změní způsob, jak se budeme dívat na počítače, na realitu, na trénink a tak dále, v praxi se z nich stal ale okrajový produkt. Částečně kvůli vysoké ceně, která je obhajovala hlavně u trenažérů, částečně kvůli omezené herní podpoře. Tyhle faktory se navzájem podporují: Když máte málo uživatelů, není důvod zařízení podporovat, což motivuje k jejich zakoupení ještě méně lidí. Výsledkem byla situace, kdy virtuální technologie z hraní v podstatě vymizely.
Nuže, máme rok 2014, příští rok by se měl začít prodávat Oculus Rift a nastává tedy okamžik pro opakování hype. Zatímco jiní ztratili ve virtuální realitu víru, nebo si pořídili rodinu a nemají na modernizační tažení energii anebo mezitím dokonce stihli umřít, já víru nikdy neztratil. Stále si myslím, že virtuální realita je super a v tom mě utvrdilo i vyzkoušení herních dem na vývojářském Oculus Riftu druhé generace!
Zdroj obrázku: zde
Tento Oculus je prodáván vývojářům a testerům, nicméně se dostal i do rukou herních redaktorů, recenzentů, letsplayerů a youtuberů, takže tentokrát vás zásobím spoustou odkazů na videa. Oculus Rift DK2 (druhá generace) si všichni víceméně chválí, určování polohy hlavy je přesné, obrazovky nabízí FullHD rozlišení a je vůbec vychytanější. Nutno podotknout, že se ukazuje, že FullHD rozlišení ještě stále nestačí, obraz vidíte jakoby přes mřížku na mouchy, ale to by se dalo řešit tím, že by se místo generického LCD panelu použil panel s proměnlivým DPI. Tento koncept, který má jemnější rozlišení ve středu obrazovky proti okrajům, přitom není nijak nový, vážně se diskutuje od 80. let. Jeho výhodou je, že ušetří polovinu elementů a tedy i renderovacího výkonu, nevýhodou je, že na tenhle typ renderování nejsme úplně připraveni (nicméně soudkovitost obrazu Oculus Riftu ukazuje, že by to neměl být zásadní problém).
Komentáře naleznete na konci poslední kapitoly.
