GeForce GTS 250 a Radeon HD 4850 — stačí ješte? | Kapitola 2
Seznam kapitol
V prvním díle jsme se podívali na rok starý high-end, který – dle očekávání – prakticky vůbec nezestárnul. Dnes prověříme nižší třídu starších karet GeForce GTS 250 a Radeon HD 4850. Jsou opravdu za zenitem, jak nám tvrdí výrobci? Obě karty jsme vyzkoušeli v šestnácti moderních hrách a přinášíme dobré zprávy pro vaše peněženky.
První testovanou kartou byla nVidia GeForce GTS 250 v provedení s 512 MB paměti. nVidia kartu uvedla na trh v březnu 2009 a ve své době šlo o povedený produkt s cenovkou okolo čtyř tisíc s daní. GeForce GTS 250 je postavena na jádře G92b, jehož první verzi G92 nVidia představila už v říjnu 2007 coby legendární GeForce 8800 GT. Po ní přišel plnohodnotný model GeForce 8800 GTS 512 a protože společnost potřebovala uvést na trh celou novou řadu, téměř beze změn na jádře G92 postavila „novou“ generaci GeForce 9 včetně nejvýkonnější jednočipové karty GeForce 9800 GTX+ a duálního modelu 9800 GX2.
V červnu 2008 přichází první highendové modely z nové řady GeForce GTX 200, na kterých společnost postaví vrchol své nabídky. Gigantické jádro GT200 však není vhodné do levnějších karet a nVidia tak řeší otázku, co nabídnout ve střední třídě. Odpovědí se nakonec stává právě GeForce GTS 250, která nese ono starší jádro G92 v plných specifikacích a jde již o třetí řadu karet s tímto jádrem. nVidia jej však mezitím začala vyrábět novějším 55nm výrobním procesem s označením G92b (místo stávajícího 65nm) a aby tak karta jinak do značné míry shodná s GeForce 9800 GTX+ nedostala nálepku jednoduše přeznačeného produktu (jako třeba v současnosti Radeony HD 6700), připravila pro ni nVidia alespoň nový krátký plošný spoj jen s jedním šestipinovým napájecím konektorem a také kvalitnější chlazení. Novinkou je také provedení s tehdy vysokou kapacitou paměti 1 GB. Ostatními parametry se však GeForce GTS 250 od staršího modelu 9800 GTX+ neliší.
Pokud se podíváme na parametry, nemá se GeForce GTS 250 ani v dnešní době za co stydět. Jádro G92b vyráběné 55nm procesem (GPU-Z jej nedokáže detekovat) nabízí sice jen 128 unifikovaných shaderů, kompenzuje to však jejich vyšší frekvencí 1836 MHz. 16 ROP jednotek dnes mají karty nižší střední třídy a dostatečná je také paměťová propustnost. Ačkoliv je karta osazena 512 MB paměti GDDR3 s frekvencí jen 2,2 GHz, díky 256bitové sběrnici má celý systém propustnost dostatečných 70,5 GB/s.
Co se týče podpory technologií, nabízí GeForce GTS 250 maximálně DirectX 10 (bez podpory rozšíření 10.1), což ale vzhledem k malému rozšíření her podporujících DirectX 11 nepovažuji za velké mínus. Jinak karta podporuje všechny vlastní technologie společnosti nVidia jako je PhysX, CUDA nebo 3D Vision (všechny jsou ale spíše technologickou zajímavostí, u karty podobného typu je nevyužijete).
Ve srovnání s dnešními modely je výkon GeForce GTS 250 s 512 MB paměti přibližně mezi GeForce GT 440 a GTS 450 s tím, že výkon je spíš blíže výkonnější GTS 450, která „dvěstěpadesátku“ překonává v průměru jen okolo deseti procent (všimněte si rozdílu ve značení dvě generace). Už to je jasným důkazem, že GeForce GTS 250 ještě rozhodně není za zenitem a odpovídají tomu i bazarové ceny, které se v současnosti pohybují okolo tisíce korun.
Komentáře naleznete na konci poslední kapitoly.
