Megatest 13 grafik do čtyř tisíc — GeForce | Kapitola 2
Seznam kapitol
Při výběru nové grafické karty člověk nechce udělat chybu. Platí to i v případě, že musíte šetřit a kupujete některý z levnějších modelů. V segmentu grafických karet do čtyř tisíc korun včetně DPH je dnes doslova obrovský výběr a rozhodnout se není lehké. Stačí vám pouze podpora DirectX 10 anebo je lepší DirectX 10.1? Nebo rovnou DirectX 11? A jak jsou na tom jednotlivé modely výkonnostně?
NVIDIA GeForce G 210 v referenčním provedení
Nejprve si představíme modely společnosti NVIDIA a začneme od těch nejlevnějších a nejméně výkonných modelů až po ty nejvýkonnější a nejdražší (v cenové relaci do čtyř tisíc). Nejlevnější kartou společnosti NVIDIA je v současnosti model GeForce (G) 210. Výpočetní čip této karty v cenové relaci okolo tisíce korun tvoří maličké jádro GT218 vyráběné 40nm výrobním procesem, které má plochu pouhých 57 mm2. Toto jádro však není ořezanou zmenšeninou jádra GT200(b) známého z karet GeForce GTX 260/275/280/285. GT218 vychází ze staršího jádra G92, kterému výrobce ubral většinu výpočetní kapacity, zmenšil výrobní proces a přidal podporu DirectX 10.1. Ořezání je v případě GeForce G 210 opravdu radikální, jádro má pouhých 16 unifikovaných shaderů a paměťové sběrnici zůstalo pouhých 64 bitů, čemuž DDR2 paměti s velmi malou propustností rozhodně nepomohou. Karta je proto díky možnosti akcelerovat video a přenášet zvuk přes určena zejména do multimediálních PC, ve kterých majitelé nechtějí mít integrovaný čip Intel GMA (byť i ten už dnes akceleraci videa zvládá vcelku obstojně).
Do testu se nám dostal model od společnosti MSI. Protože jde o velmi levnou grafickou kartu jejíž cena se v obchodech pohybuje okolo tisíce korun, dostanete kartu jen v maličké krabičce a příslušenství čítá jen malý manuál a CD s ovladači a utilitou pro případné přetaktování.
Samotná karta je po vybalení velmi malá a to jak na délku (pouze minimálně přesahuje délku PCI Express ×16 slotu), tak na výšku. PCB totiž splňuje požadavky pro nízkoprofilovou kartu a je vcelku škoda, že v příslušenství karty není low profile záslepka v ceně několika desítek korun.
Co se týče výstupů na monitory, není vcelku moc co řešit. MSI osadilo trojici v podobě digitálního DVI, HDMI včetně podpory přenosu zvuku a pak také starý analogový konektor. Podobně je na tom chlazení. Maličké jádro chladí hliníkový pasiv, který je nabarvený tak, aby vypadal jako měď. V této kategorii je pasivní chlazení rozhodně to nejlepší možné, kartu se spotřebou v jednotkách wattů spolehlivě uchladí téměř kdekoliv. Nenechte se ale zmást pouze jednoslotovou záslepkou, pasiv je poměrně vysoký a i vedlejší slot musí být prázdný.
Po sundání chladiče se ukáže celé PCB, které je malé a jednoduché, aby měla celá karta co možná nejnižší výrobní náklady. Všimněte si, že na kartě není žádný konektor pro přídavné napájení, byl by zde zcela zbytečný.
Na další dvojici fotek je v detailu maličké jádro GT218 a paměťový čip DDR2. Ohledně jádra jsem již mnohé prozradil výše, takže jen v krátkosti. Jde o nejmenší jádro ze současné produkce společnosti NVIDIA a vyrobeno je 40nm procesem. Aktivních má pouze 16 unifikovaých shaderů, které navíc běží na poměrně nízké frekvenci 1402 MHz. Na rozdíl od výkonnějších GeForce GTX však jádra G21x podporují DirectX 10. Co se týče paměti DDR2, velmi mne zaujalo logo ATI na ní, bohužel se mi k tomu ale nepodařilo zjisti nic podrobnějšího. Bude vám proto muset stačit informace, že čtveřice DDR2 čipů na kartě má celkovou kapacitu 512 MB a při frekvenci 800 MHz efektivně mají společně s 64bitovou sběrnicí propustnost mizerných 8 GB/s.
Nakonec přidávám praktický screenshot z programu GPU-Z, kde si všechny parametry můžete prohlédnout ještě jednou.
Komentáře naleznete na konci poslední kapitoly.
