Test pěti 3TB a 4TB pevných disků: jak si vedou současné HDD | Kapitola 13
Seznam kapitol
V dnešním testu si prověříme čtveřici modelů klasických pevných disků Toshiba a jednoho disku Western Digital v cenově zajímavých variantách s kapacitou 3 – 4 TB. Tím doplníme naše portfolio již dříve testovaných 3,5" disků v pozici datového úložiště počítačové sestavy po boku systémového SSD.
Kopírování složky se soubory
Nevýhodou syntetických testů je to, že jejich výstupní hodnoty v bodech, sekundách a megabytech nám neumožní si udělat jasnou představu o reálném výkonu disku. Algoritmus průběhu testu je nám obvykle utajen. Stěží dokážeme posoudit, jak dlouho budeme například v reálném provozu kopírovat objemný videosoubor. Proto je vhodné si disky proklepnout také v testech praktických. Asi nejčastější úlohou, kterou u datového disku budeme provádět, je kopírování souborů a složek.
Pro účely testování jsem použil jednu ze složek z mé rozsáhlé knihovny 3D objektů do modelovacích aplikací. Složka o celkové velikosti 15,2 GB obsahuje celkem 4 434 ks různě velkých souborů. Jedná se o zip soubory velikosti v jednotkách až desítkách MB, doplněné vždy několika doprovodnými obrázky o velikosti desítek kB.
Složku jsem kopíroval nejprve ze SSD disku na jednotlivé oddíly testovaného disku (M, N a O). Poté jsem otestoval kopírování složky z oddílu M testovaného disku do oddílů N a O. Jen připomenu, že oddíl M se nachází v nejrychlejším sektoru v první polovině diskových ploten od vnějšího okraje, oddíl N ve druhé polovině a oddíl O je v nejpomalejším sektoru na samém vnitřním okraji ploten. Každé jednotlivé kopírování jsem prováděl vždy 3× a do výsledného hodnocení jsem použil průměrnou hodnotu ze všech tří měření. Mezi každým měřením proběhlo rychlé formátování cílového oddílu a restart počítače.
Výsledek každé disciplíny jsem zpracoval do dvou grafů, kde v prvním je zobrazeno srovnání podle výsledného času a v tom druhém je zobrazeno srovnání průměrných přenosových rychlostí dosažených při kopírování. Na celkovém hodnocení se test kopírování z SSD na HDD podílí vahou 15 % a test kopírování z HDD na HDD se také podílí vahou 15 %. Po najetí kurzorem myši nad obrázek grafu se zobrazí procentuální porovnání výsledků všech disků, kde hodnota 100 % náleží dříve testovanému 5TB disku Toshiba X300.
Výsledky kopírování z SSD na testované disky nejsou ovlivněny rychlosti čtení dat, které je z SSD mnohem rychlejší, než je reálná rychlost zápisu na HDD. Jedná se tedy čistě o praktický test rychlosti sekvenčního zápisu. Při kopírování do prostoru vnějšího okraje testovaného disku (oddíl M) logicky dominují disky s vyššími otáčkami ploten a současně se pozitivně projevuje vyšší kapacita cache, větší kapacita a počet ploten. Naopak v této disciplíně prakticky nezáleží na délce přístupové doby dané rychlostí pohybu záznamových hlav. Právě tímto handicapem trpí disky Seagate Desktop HDD, které jinak na vnějším okraji ploten dosahují dříve bezkonkurenční rychlosti přenosu dat a v testu zápisu na okraj ploten vždy dominovaly.
Většinu parametrů přispívajících k vyššímu výkonu v této disciplíně naplňují dnes testované disky Toshiba MG a N300. Není proto žádným překvapením, že prvně jmenovaný se dostal se zřetelným náskokem do čela výsledkové listiny. Nízkootáčkové disky Toshiba S300 a V300 podaly také očekávaný výkon na úrovni nejlepších disků své kategorie. Překvapením je nadprůměrný výkon disku WD Blue, který výrazně odskočil a dotahuje se na rychlé modely WD Black. Je třeba připomenout, že výsledky aktuálně testovaných disků mohou být lehce zvýhodněny upgradem operačního systému testovací sestavy.
Při kopírování do střední části ploten, na začátek jejich druhé poloviny (oddíl N), se začíná projevovat konkrétní míra propadu výkonu každého z disků vyjádřená křivkou zobrazenou v HD Tune. I zde se na výkonu pozitivně projevují vyšší otáčky ploten, jejich kapacita a počet, stejně jako kapacita cache. Všechny aktuálně testované disky vykázaly v benchmarku HD Tune poměrně pozvolný pokles rychlosti zápisu ve směru ke středu ploten a výsledky praktického testu rychlosti zápisu v polovině ploten tomu odpovídají.
Disky Toshiba MG a N300 si jednoznačně upevňují vedení a stejně se chovají nízkootáčkové disky ve své kategorii, v čele s WD Blue.
Na tomto místě ještě připomenu, že za slabším výsledkem dříve testovaného vysokootáčkového disku Toshiba P300 stojí zřejmě konstrukce disku s jedinou záznamovou plotnou, kdy celkový rozsah zápisu dat zasahuje více ke středu plotny. Naopak nadstandardní výsledek vykázal dříve testovaný 2TB model WD Green, jenž těžil z výhody použití tří ploten s vyšší kapacitou, která nebyla využívána v celém rozsahu. Záznamové hlavy neměly vůbec přístup do nejpomalejší sekce ploten na vnitřním okraji. Tento benefit se nejvíce projevil v následující disciplíně při zápisu do oddílu O.
V případě kopírování do oblasti nejblíže středu ploten (oddíl O) tradičně vítězí disky, které používají plotny s vyšší kapacitou, jež není zcela využívána. Jejich hlavy totiž nezajíždějí k úplnému vnitřnímu okraji ploten s nejnižší obvodovou rychlostí. Tento efekt pomohl v předchozím testu tříplotnovému 2TB disku WD Green zcela smazat deficit v rychlosti otáčení a umístit se před většinou vysokootáčkových disků. Ze stejného efektu těžil 3TB WD Black, který má 4 plotny s kapacitou 800 GB, takže nepoužívá 200 GB prostoru u vnitřního okraje ploten, kde je rychlost přenosu nejnižší.
Podobně se v této disciplíně nyní projevil disk WD Blue, který dosáhl rychlosti zápisu, jíž jsem zprvu nemohl uvěřit, ale opakované měření případnou chybu vyloučilo. Právě tato disciplína potvrdila mé podezření, že testovaný disk byl osazen plotnami s vyšší kapacitou, než předpokládaných 1000 GB. Je možné, že výrobce pro určitou sérii 3TB disků použil plotny s kapacitou 1200 GB, jež běžně osazuje do 6TB modelů Blue a Purple. Disk tak zřejmě nepoužívá 200 GB prostoru u vnitřního okraje ploten, z čehož profituje prakticky ve všech disciplínách. Určitou indicií této teorie je také relativně vysoká minimální rychlost zápisu v HD Tune.
Ostatní aktuálně testované disky dopadly již v souladu s předpoklady. Další dvě vedoucí příčky zaujaly vysokorychlostní modely Toshiba N300 a MG. Také úsporné modely V300 a S300 výrazně překonaly dříve testované disky stejné kategorie. Svou roli zde zřejmě sehrála novější verze Windows bez ohledu na to, že v nastavení chování disků jsem využití mezipaměti zakázal.
U testu rychlosti kopírování z oddílu M na vnějším okraji ploten do oddílu N ve středu ploten, vstupuje do hry rychlost čtení z testovaného disku a navíc délka přístupové doby. Z vyrovnaného výkonu ve čtení a zápisu a hlavně z velmi nízké přístupové doby zde tradičně těží disky WD Black a také Toshiba X300 s dvojnásobnou kapacitou cache.
Z nově testovaných disků podle předpokladů vítězí Toshiba N300. Překvapením je nevysvětlitelný propad konstrukčně shodného modelu MG, který se umístil v hloubi pole mezi nízkootáčkovými disky V300 a S300. Nadprůměrným výsledkem se opět může chlubit disk WD Blue.
V poslední disciplíně této kapitoly jsou hlavními limitujícími faktory rychlost přesunu záznamových hlav a rychlost zápisu do oddílu O na vnitřním okraji plotem (obvodová rychlost zápisu). Aktuálně testované disky zaznamenaly obdobné výsledky, jako v předchozí disciplíně, jen se vzájemné rozdíly prohloubily.
WD Blue zde opět dokazuje, že je skutečně osazen plotnami s kapacitou 1200 GB. Jedině tak mohl dosáhnout tak skvělého výsledku (společně s podobně konstruovaným 2TB WD Green), jímž předběhl špičkový model N300. Naopak Toshiba MG potvrzuje, že jeho firmware má skutečný problém s přesunem dat na plotnách mezi vzdálenějšími sektory.
Je třeba dodat, že ke scénáři, který byl simulován v poslední disciplíně kopírováním mezi oddíly M a O, v praxi dojde jen zcela výjimečně po zaplnění většiny dostupné kapacity disku, nebo v případě vysoké úrovně fragmentace disku. Mnohem častěji bude disk provozován podle scénáře simulovaného kopírováním mezi oddíly M a N.
Komentáře naleznete na konci poslední kapitoly.
