Deset 64GB karet microSD: rychlost v mobilu s Androidem
Seznam kapitol
Minulý týden jsme pro vás otestovali 4 SD karty a 10 MicroSD karet v PC pomocí čteček paměťových karet Kingston a Sandisk. Poté jsme se rozhodli vyzkoušet stejné MicroSD karty v mobilních telefonech. Bude i v nich znát nějaký významný rozdíl ve výkonu? Do jaké míry dokáže mobil rychlejší karty využít? A do jaké míry má tedy smysl připlácet?
U předchozího testu paměťových karet jsem strávil doslova desítky hodin. Stál mě pár probdělých nocí plných restartů, opakovaného testování a nekonečného měnění paměťových karet, tvorby screenshotů a jejich následných úprav. Všechny karty prošly celkem dvěma stovkami testů.
Po vydání článku jsem upřímně měl testování paměťových karet plné zuby a byl jsem rád, že mám tento lehce kontraproduktivní kšeft konečně za sebou. Při jeho zpětném pročítání mne však napadlo, že i přes veškerou preciznost a opakované testování jsem nevyzkoušel všechny MicroSD karty z praktického hlediska v zařízeních, pro které je koupí drtivá většina z vás – v mobilních telefonech.
Jelikož mám daleko do Michala Viewegha, který by byl s jistotou schopen o kartách sepsat román o pěti stech stránkách, jenž by rozplakal armádu lidských inkubátorů vegetujících na dětském hřišti, dovolil jsem si z předchozího článku převzít kromě informací o značení i úvodní charakteristiky paměťovek. Pojďme se tedy podívat na použitou metodu a mobilní telefony, ve kterých jsme testovali.
Testovací mobil a metoda testování
Nejprve jsem vyzkoušel redakční mobilní telefon Asus Zenfone 3 Max. Telefon s displejem o úhlopříčce 5,2 palců a rozlišením 1280 × 720 je poháněn čtyřjádrovým procesorem Mediatek, obsahuje 2 GB operační paměti, 32 GB úložného prostoru a obsahuje slot, který je schopný najednou pojmout dvě SIM karty společně s paměťovou kartou. Na první pohled vypadá telefon díky svému celokovovému tělu velice bytelně, velmi precizně je zpracovaný i samotný slot pro karty. Říkal jsem si, že pro test je telefon jako stvořený. K mému překvapení ale rychlosti čtení a zápisu ani v jednom případě nepřesáhly hranici 25 MB/s. Pravdou je, že karty byly nastaveny na externí zařízení. V kombinaci s interní pamětí, což je možnost podmíněná formátováním, kterou lze nastavit, by zřejmě bylo možné vidět nárůst výkonu, ale výsledky testů by ukazovaly na kombo flash paměti a interní paměti. Proto jsem od testování na tomto mobilu upustil.
Řekl jsem si, že toto testování je ideální příležitostí k upgradu mého mobilního telefonu a jako správný fanda telefonů čínského výrobce Xiaomi jsem zakoupil model Xiaomi Redmi Note 4x Global. Tento ďábel v kovovém těle obsahuje osmijádrový procesor Qualcom Snapdragon, 3 GB RAM, interní úložiště 32 GB (levnější varianta) a Full HD Displej. Se stejnou výdrží baterie 4100 mAh přitom stojí podstatně méně než jeho konkurent. Po chvilce testování jsem uznal, že tento mobilní telefon dokáže karty jakž takž vyždímat. K veškerým testům jsem tedy posléze použil výhradně tento telefon.
Testovací software
K otestování karet jsem se rozhodl použít tři programy volně stažitelné z obchodu play. Tím prvním byl program A1 SD Bench, který slouží k testování rychlosti čtení a zápisu na paměťovou kartu. Testy lze dělat buď jednoduše, strohým zápisem a následným čtením, nebo si můžete testování zkomplikovat zápisem, následným restartem a přečtením souboru.
Ke stejnému testu slouží i software Zoltána Pallagiho s názvem SD Card Test, který je schopen otestovat čtení a zápis souborů o definované velikosti a množství, ne však menší než 1 MB. V testech jsem použil defaultní nastavení, které sleduje rychlost čtení a zápisu jednoho souboru o velikosti 4000 MB.
Posledním, lehce komplexnějším programem, byl Androbench. Ten kromě rychlosti sekvenčního čtení a zápisu velkých souborů testuje též náhodné čtení a zápis o velikosti 4 KB, jehož výsledky nám sdělí, jakou rychlostí lze se soubory pracovat, změří ale i počet IOPS (počet vstupních a výstupních operací za sekundu). Poslední série testů v tomto software spočívá ve vkládání, aktualizaci a mazání záznamů v databázi SQLite – hojně využívané právě programátory Androidu. Dá se říct, že 80% zapisovaného trafficu na platformě Android souvisí s SQLite. Výsledkem jsou jakési QPS – queries per second (tedy požadavky za sekundu), které jsou v tomto softwaru však udávány za různý časový úsek. Výsledky v grafech tedy vznikly vydělením naměřeného výsledku časem.
Pokud jste nečetli test paměťových karet před týdnem, tak si určitě projděte kapitolu pojednávající o vývoji karet SD napříč časem, vysvětlení jejich značení a rozdíly v rychlostech čtení a zápisu u jednotlivých standardů.