Asus RAIDR Express – ohromující SSD na PCI-E kartě | Kapitola 10
Seznam kapitol
Skončí brzy doba 2,5" SATA SSD v našich stolních PC? Pokud ano, je Asus RAIDR Express ukázka toho, jak by mohla evoluce rychlých domácích pevných disků jednou vypadat. Krásné ROG provedení, plno funkcí + možností využití... A navíc výtečný výkon, se kterým vévodí tabulkám s naměřenými hodnotami!
Praktické testy s Windows 7 jsem s postupem času z měření vypustil. Výsledky jsou totiž u všech aktuálních SSD v podstatě shodné, a proto bych se s grafy každý test pouze opakoval. Navíc jsem měřil bootování systému i s postem základní desky, kterou jsem časem upgradoval. Nabootování samotných Windows 7 zabere se skoro každým SSD tak málo času (maximálně 15 sekund), že je jeho testování zbytečné.
To samé je i v případě instalace Windows 7 a jejich částí. S posledními testovanými SSD jsem se dostával na stále stejné hodnoty, kdy byl celkový čas celé instalace v rozmezí pár vteřin 10 minut a 30 sekund. Navíc byl tento test pro reálné využití velmi nerelevantní.
„Nejdůležitější není, jaký SSD si koupíte, ale že si vůbec nějaký koupíte.“
Uvedená věta shrnuje to, proč jsou praktické testy zanedbatelné vzhledem k reálnému využití. Rozdíl totiž není mezi tím, zda si koupíte ten či onen SSD o dané velikosti, ale že si vůbec nějaký místo běžného plotnového disku na operační systém pořídíte. Svižnost systému a rychlost jeho práce se rázem změní opravdu výrazně.
I přes vysvětlení výše, které by mělo všem čtenářům stačit a měli by ho pochopit, jsem do recenzí zařadil dva praktické testy. Na nich budu testovat všechny další SSD. Prvním je načítání mnoha aplikací po startu operačního systému, druhým načítání levelu ve hře Crysis 2.
Po nainstalování operačního systému Windows 7 Home Premium 64bit jsem nahrál všechny důležité ovladače, programy pro každodenní využití a hru Crysis 2. Následně jsem vytvořil bitovou kopii, kterou nahrávám na čisté SSD po Secure Erase. Načítání aplikací testuji po třetím restartu takto nahrané bitové kopie, kdy se načtou všechny ovladače systému, a nic tak neovlivňuje načítání programů po spuštění OS.
Po startu systému se na plochu otevírá přibližně 20 programů, jejichž spouštěcí soubory jsem jednoduše zkopíroval do složky Startup (Po startu). Čas měřím stopkami od načtení plochy až po otevření posledního programu. Měření stopkami nemusí být zcela přesné a o pár desetin může uletět, proto ho provádím minimálně třikrát a do grafu počítám průměrnou hodnotu.
Výsledky jsou u jednotlivých SSD velmi podobné a rozdíly se vždy u daného SSD vejdou do jedné sekundy. Celkové průměrné výsledky tak lze brát jako reálné. Rozdíly vidět jsou, ale na to, kolik se načítá aplikací (viz obrázek), je to reálně nepoznatelné. Při běžném startu se tolik programů nenahrává, ač u starších OS, které uživateli běží rok či déle, může být souborů načítaných v pozadí také hodně.
RAIDR podává v tomto testu nejlepší výsledek a vlastně se ani nic jiného čekat nedalo. Dva řadiče se velmi snaží a alespoň o dvě desetinky poráží druhý Intel 520. Do porovnání nedávám výsledek plotnového disku Seagate Barracuda 1 TB (ST1000DM003), který byl 65 sekund, na čemž je vidět, že vzhledem ke svému mechanickému založení více požadavků najednou neumí.
Druhým a pro někoho o něco praktičtějším testem může být načítání levelu ve hře Crysis 2 s patchem 1.9 bez UltraHD textur a opravené teselace. Zde měřím opět stopkami od chvíle kliknutí na „Pokračovat ve hře“ až po načtení zaměřovače ve hře.
Načítá se level hned na začátku hry, kdy máme ještě zbraň bez nábojů. Načtení checkpointu je po přeskočení velké díry před otevřením dveří, za kterými poprvé uvidíme aktuální stav New Yorku a také své první dvě oběti v podobě vojáků v parku. Zde je měření ještě přesnější a u jednotlivých SSD jsou výsledky přibližně do půl sekundy stejné. To znamená, že rozdíl mezi prvním a posledním SSD je mimo chybu měření a jedná se opravdu o rozdíl ve výkonu načítání této hry.
Zde si RAIDR už nevede v běžném zapojení nejlépe ze všech, ale rozdíly jsou opět minimální. Zkusil jsem však změřit rychlost načtení z RAMDisku, což je jedna z možných funkcí dodávaná spolu s RAIDERem, a tam byl výsledek nejlepší ze všech, nicméně opět spíše v rámci chyby měření. Více o RAMDisku v další kapitole.
Zapojení RAID 0 vs. RAID 1
Při představení čipů použitých v RAIDRu jsem se zmínil i o možnosti nastavení RAIDu 1 (mirror) oproti RAIDu 0, který je nastaven defaultně. RAID 0 není obecně RAID, protože neobsahuje žádné redundantní informace, a proto neposkytuje datům žádnou ochranu, nicméně pro spojení svou řadičů SandForce (a tím i jejich NAND pamětí) do jednoho disku se hodí ideálně. Oproti tomu RAID 1 zrcadlí stejná data na oba řadiče a jimi obhospodařované paměti, takže vznikne jeden SSD o velikosti 120 GB.
Výsledky v porovnání RAID 0 (nalevo) a RAID 1 (napravo) jsou velmi zajímavé. V sekvenčních rychlostech je při čtení lepší RAID 1, ale ztrácí v zápisu, což si ale vynahrazuje při zápis 4kB souborů. Lepší je RAID 1 i při čtení velké fronty dat a naopak u ní ztrácí v zápisu. A nakonec přístupová doba je v obou případech lepší u RAIDu 1. Připomíná vám to něco? Ano, výrazně se to podobá porovnání zapojení RAIDRu jako primárního a sekundárního disku.
Hezké je také porovnání stability rychlostí čtení a zápisu pro RAID 0 (nahoře) a RAID 1 (dole). RAID 1 má výrazně stabilnější obě křivky, protože využívá toho, že se na obě SSD části RAIDRu zapisují stejná data. Vidíme tak, že pokud dáme dva SSD do RAID 1 (a ten funguje), tak je plynulost čtení a zápisu sekvenčních souborů velmi podobná plotnovým diskům.
Toto porovnání nemá nějaký hlubší význam, ale je to taková zajímavost, kterou jsem musel vyzkoušet, když jsem zjistil, že se RAIDR dá nastavit i do RAID 1.
Komentáře naleznete na konci poslední kapitoly.
