Asus RAIDR Express – ohromující SSD na PCI-E kartě | Kapitola 8
Seznam kapitol
Skončí brzy doba 2,5" SATA SSD v našich stolních PC? Pokud ano, je Asus RAIDR Express ukázka toho, jak by mohla evoluce rychlých domácích pevných disků jednou vypadat. Krásné ROG provedení, plno funkcí + možností využití... A navíc výtečný výkon, se kterým vévodí tabulkám s naměřenými hodnotami!
Sekvenční testy
Rychlosti přenosu dat v sekvenčních testech by měly být vůbec ty nejvyšší ze všech. Přenáší se velké soubory v řádech jednotek až desítek megabajt. U AS SSD Benchmarku se testují soubory o velikosti 16 MB, v Anvil Pro o velikosti 4 MB. Rozdíl zde nastává pouze v tom, zda se testují komprimovatelné či nekomprimovatelné soubory. Řadiči Marvell z disků Intel 510, Crucial M4 či Corsair Performance Pro je to jedno, novému Indilinx Barefoot 3 také, SandForce modelům ne, nicméně v RAID 0 už se srovnávají s ostatními.
AS SSD Benchmark testuje nekomprimovatelná data, což je vidět na zápisu modelů SSD s řadiči SandForce. Zápis těchto dat je oproti specifikačním rychlostem o poznání horší. Pokud se však řadič zdvojí jako u RAIDRu, už to není vůbec špatné. Očekávaně to v obou kategoriích stačí na první místo, ale výsledek sekundárního zapojení je opět výrazně lepší.
Pokud podáme diskům se SandForce řadičem komprimovatelná data, je výkon rázem tam, kde má dle specifikací (resp. podle marketingu) být. To platí i zde u jednočipových SSD, ale RAIDR se i přesto nepřibližuje 800MB/s, jak je ve specifikaci.
Test sekvenčních rychlostí v Anvil Pro opět ukazuji při 46% komprimovatelnosti, což je něco mezi předchozími dvěma testy. Při běžném použití bývají větší soubory povětšinou v nekomprimovatelných formátech (videa, fotky, instalačky), a proto zde řadiče SandForce ztrácí. Ne však v zapojení RAID 0, kdy jsou výsledky stabilní a v tomto testu velmi vysoké.
Abych viděl maximální hodnoty, kterých lze na mé sestavě dosáhnout, pustil jsem v sekundárním zapojení program ATTO Disk Benchmark:
V ATTO už se hodnoty pro čtení blíží 800 MB/s, takže reálné to na sestavě Intel zcela jistě bude, ale běžně budou a jsou hodnoty kolem a přes 700 MB/s.
Důležitost sekvenčních testů SSD: sekvenční rychlosti přenosu dat jsou pro výkon SSD málo důležité. Při běžné činnosti na počítači nepotřebujeme, aby se velké soubory přehrávaly rychlostí 500 MB/s, protože takové soubory s podstatě nepřenášíme. I při instalaci se nenahrávají v 95 procentech tak velké soubory, které jsou testovány v sekvenčních testech, nahrávají se převážně ty malé, o kterých byly předchozí dvě kapitoly.
Počet operací za sekundu (IOPS)
Testy počtu operací za sekundu by byly jsou vlastně takovým opakováním výsledků testů malých i velkých souborů. Čím jsou totiž disky s danou velikostí souborů rychlejší v MB/s, tím zvládnou více operací s takto velkými soubory za sekundu. Velmi jednoduše se to počítá se soubory o velikosti v MB, kdy se počet IOPS rovná podílu rychlosti a velikosti souboru. Musíme samozřejmě počítat i s tím, že MB není 1000 kB, aby byly výsledky přesné.
Slyšel jsem už od několika uživatelů, že u SSD jsou důležitější počty IOPS než přenosové rychlosti. To je samozřejmě pohled špatný. Výrobci by mohli klidně psát, že výkon disku při čtení 4kB souborů je 50 MB/s, ale ono nějakých 13 tisíc IOPS vypadá přeci jen lépe. Takže se z toho zase nesmí dělat moc velká hlava, protože 50 tisíc IOPS je hodně, ale přeci jen je to „pouze“ okolo 200 MB/s, ač u 4kB souborů, navíc třeba ve frontě QD32. Opět pouze příklad marketingu, kdy máme být uchváceni velkými čísly.
Důvod, proč mají SSD disky takový výkon v IOPS při dávkování souborů je ten, že v běžném testu dostávají soubory po jednom, a když ho zpracují, dostanou další. V testu Anvil Pro QD16 dostanou najednou 16 souborů a dokud je nezpracují, nedostanou další. SSD diskům to jde výrazně rychleji, protože funkce NCQ rozděluje soubory podle toho, jak to disk stíhá. Jak jsem napsal již v předchozích kapitolách, měření výkonu ve frontách větších než QD5 je pro běžné uživatele nepotřebné, protože taková situace nenastane.
Pro marketing výrobců je to však živná půda. A když se vrátíme zpátky a zrekapitulujeme si, o čem jsou hlavní specifikační hodnoty, zjistíme, že o ničem. Sekvenční rychlosti nejsou to, co od SSD potřebujeme, ač v určitých chvílích pomoci mohou. Vector má jako jeden z mála SSD ve specifikacích, že umí přenášet 4kB data rychlostí přes 100 tisíc IOPS, jenže kdy... při nereálném testu QD32 v CrystalDiskMarku. Graf s hodnotami IOPS tedy už uvádím pouze jeden z Anvil Pro při přenášení 4kB souborů ve frontě QD16. Komentář není potřeba, je to jen zajímavost.
RAIDR v testech datových front nepodává nejlepší výsledky a nemile překvapil v sekundárním zapojení i v Anvil Pro QD16. Opakovaně jsem naměřil velmi nízkou hodnotu při zápisu. Důvod jsem nezjistil, nicméně ihned po přebootování na primární disk jsem opět naměřil maximální čísla v zápisu okolo 70 tisíc IOPS.
Přístupová doba
Čím menší soubor, tím rychlejší přístupová doba. SSD disky reagují extrémně rychle, u plotnových disků si počkáme, než se k něčemu dopracují. Vidět je to samozřejmě nejvíce při běžném využívání. S SSD diskem zapneme prohlížeč a hned můžeme psát adresu, u plotnového disku načítání chvíli trvá.
Přístupová doba pro čtení i pro zápis malých souborů je rozdílná podle testu a jeho měření. Hodnoty, které jsou uváděny ve specifikacích najdeme nejčastěji ve výsledcích programu AS SSD Benchmark. Opět je nejdůležitější přístupová doba u čtení. Chceme si pustit třeba prohlížeč a právě přístupová doba nejvíc ovlivní to, jak rychle se nám načte. Odezva systému je také přímo závislá na přístupové době.
U těchto testů je potřeba brát v úvahu, že testuji na částečně zaplněném SSD, což přístupové doby zvyšuje. U některých SSD více (s asynchronními NAND flash), u některých méně. Zajímavé je ve výsledcích to, že co program, to různé hodnoty. Napsat, co je správně, nejde. Bohužel nevím, jaký program měří jakým způsobem a zda je to správně, nebo ne. I tak ale nemusíme propadat depresi. Sice se zdá, že zřejmě přesné a validní hodnoty nezískáme, ale musíme si uvědomit, že se bavíme o desetinách a setinách milisekundy. To znamená o desetitisícinách a statisícinách sekundy.
Sekundárně zapojený RAIDR dává mnohem lepší přístupovou dobu při zápisu, ve čtení jsou pak měření v podstatě stejná. Obecně se pak mezi všemi posledními SSD se SandForce řadičem řadí k tomu lepšímu průměru.
Komentáře naleznete na konci poslední kapitoly.
