Asus RAIDR Express – ohromující SSD na PCI-E kartě | Kapitola 6
Seznam kapitol
Skončí brzy doba 2,5" SATA SSD v našich stolních PC? Pokud ano, je Asus RAIDR Express ukázka toho, jak by mohla evoluce rychlých domácích pevných disků jednou vypadat. Krásné ROG provedení, plno funkcí + možností využití... A navíc výtečný výkon, se kterým vévodí tabulkám s naměřenými hodnotami!
V aktuálních recenzích porovnávám SSD disky podle jejich datové velikosti. Rozdělení je jasné – první skupina je do 128 GB, druhá nad 128 GB. Důvodem je hlavně to, že větší SSD umí více využít prokládání dat (interleaving), které způsobuje vyšší rychlost hlavně u větších souborů, což podrobně vysvětluji v technologických článcích (zde a zde). Do grafů v dnešním testu jsem vybral aktuálně prodávaná a otestovaná 240GB SSD.
Ač stavím prioritu stále na testování velikostí do 128 GB, nedávají mi výrobci občas na výběr, a proto beru i větší modely. Při aktuální nejčastější ceně 240 a 256GB SSD okolo pěti tisíc korun i s DPH jsme se však dostali do doby, kdy nebude problém testovat takto velká SSD jako hlavní, protože jejich cena klesla na hladinu, na které byly ještě nedávno poloviční modely. V dnešním porovnání se objeví:
Starší testované modely, které se už neprodávají, do testů zařazovat až na možné výjimky na porovnání nebudu. Samozřejmostí je ale porovnání s posledními testovanými modely. K nim patří Kingston HyperX 3K, Intel 335 a OCZ Vector, nechybí však ani starší, ale stále prodávaný model Intel 520.
Ač jsem v předchozí kapitole (stejně jako u všech ostatních testovaných SSD) ukazoval jen výsledky s nainstalovaným operačním systémem, při testování RAIDRu jsem zjistil, že výsledky jsou poměrně nízké a neodpovídají tomu, čeho by měl dosahovat. Proto jsem nabootoval z jiného disku a udělal tím RAIDR sekundárním diskem. Překvapením bylo, že hodnoty se najednou výrazně zvýšily, a to jediná změna bylo opravdu jen zapojení jako primární / sekundární. K důvodu proč je tomu tak, jsem se nedopátral, nicméně jsem RAIDR otestoval i ve zmíněném sekundárním zapojení, při kterém jsou již čísla výrazně lepší. V grafech jsou pak obě možnosti barevně rozděleny. V tomto směru bohužel není možné porovnání s jinými recenzemi po internetu, protože všude testují SSD jako sekundární, což je sice rychlejší, jednodušší, ale pak se nemusí přijít na takovéto speciální chování produktu.
Testy malých souborů rozděluji na jednoduché, s dávkováním jednotlivých datových souborů postupně (Queue Depth 1 = QD1), a testy s frontou požadavků, tedy s dávkováním datových souborů najednou (Queue Depth 2 a více). V mnoha benchmarcích také testuji, jak si umí SSD poradit s různou úrovní komprimovatelnosti dat. Pro začátek se podívejme na výkon u nejmenších souborů.
Pro test rychlosti přenosu nejmenších souborů používám AS SSD Benchmark, kde vycházím z propočtu dosažených IOPS v testu 512B. Výsledek stačí vydělit číslem 2048, tedy počtem 512B souborů v megabajtu. Rychlost přenosu dat u takto malých souborů je po přepočtu rovna přístupové době SSD. Čím vyšší rychlost, tím rychlejší přístupová doba. Pokud se výrobci chlubí přístupovými dobami, používají nejčastěji hodnoty právě z toho programu.
Rychlost přenosu takto malých souborů je u RAIDRu slušná. Nedá se čekat, že by dva čipy SandForce zrychlily přístupovou dobu oproti jednomu, ale vzhledem k tomu, že je oproti starším SandForce SSD použit nový firmware, který je obecně zpomalil, je hlavně čtení o hodně lepší než u kvalitních a výkonných Kingston HyperX 3K nebo Intel 520. Rozdíl mezi primárním a sekundárním zapojením sice je, ale ne nijak velký. Vidíme však lepší výsledky při sekundárním zapojení v zápisu, které se projeví i dále.
Důležitost testu 512 bajtových souborů:
výkon disků u takto malých souborů je poměrně důležitý, měří se na nich nejrychlejší přístupová doba. Pokud vidíme ve specifikacích informaci o přístupové době k datům, bere se přístup právě přes takto malé soubory. Jedná se spíše o testy svižnosti SSD a každý testovací nástroj bohužel měří jiným způsobem. Rozdíly jsou také v tom, jak zaplněné je SSD. To je však už otázka dalších funkcí, hardwaru (řadiče a cache) a firmwaru.
AS SSD měří výsledky s nekomprimovatelnými soubory a ukazuje průměrné hodnoty z několika měření. Naopak v CrystalDiskMarku se ukazují nejvyšší hodnoty z několika měření a data beru z testu maximálně komprimovatelných dat. A nakonec test Anvil Pro ukazuje průměr mezi oběma měřeními, protože výsledky beru z testu 46% (Applications), který testuje data s 46procentní nekomprimovatelností.
Po kliknutí na každý z grafů se vám zobrazí celkový obrázek všech podobných testů pro porovnání na jedné obrazovce.
Rozdíl ve výsledcích RAIDRu je u těchto nejdůležitějších souborů při různém zapojení do systému extrémní. Zmínit musím, ač to počítám při takovém zjištění při testování za samozřejmost, že jsem operační systém na RAIDRu přeinstaloval, a to hned dvakrát, abych vyloučil nějakou chybu aktuální instalace, udělal jsem Secure Erase, vyzkoušel hned několik Marvell ovladačů, které se však podle Asusu ani nemusí instalovat. Ani výměna systémových diskových ovladačů msahci nepomohla. Pokusů prostě bylo hodně, ale žádný nevedl k tomu, proč se tato výkonová anomálie vyskytuje.
Obecně je to však u 4Kb souborů jen hra s čísly. Ač si můžeme spočítat, že rozdíl mezi rychlost 15 a 20 MB/s je 25 procent, reálně není rozdíl žádný. To je potřeba mít na paměti. O výsledku rozhoduje mnoho okolností od komponent v sestavě, ovladačů až po různé zaplnění SSD při využití. Aktuálně není hrdlem v počítačích SSD, takže reálně můžete mít tak akorát pocit, že máte v počítači to nejlepší, pokud si to dle testů pořídíte.
Důležitost testů 4kB souborů:
testy rychlosti přenosu 4kB souborů nás zajímají u SSD disků nejvíce – jsou nejdůležitější. Většina souborů, se kterými operační systém pracuje, je právě v této nebo okolo této velikosti. Nekoukejte proto na sekvenční rychlosti ve specifikacích a nevybírejte SSD podle nich, je to nesmysl. Hlavní je u pevného disku rychlost práce s malými soubory.Komentáře naleznete na konci poslední kapitoly.
