Asus RAIDR Express – ohromující SSD na PCI-E kartě | Kapitola 2
Seznam kapitol
Skončí brzy doba 2,5" SATA SSD v našich stolních PC? Pokud ano, je Asus RAIDR Express ukázka toho, jak by mohla evoluce rychlých domácích pevných disků jednou vypadat. Krásné ROG provedení, plno funkcí + možností využití... A navíc výtečný výkon, se kterým vévodí tabulkám s naměřenými hodnotami!
Balení a příslušenství
Dnes se nejdříve podíváme na balení a samotnou kartu a až poté si představíme použité technologie. V tomto případě je totiž na rozdíl od běžného 2,5" SSD lepší vše nejdříve vidět a poté až řešit, k čemu to slouží.
Na testování jsem dostal Asus ROG RAIDR ve větší verzi 240 GB. Vyrábět se pak má také menší 120 GB model. Oba typy jsou ve stejné krabici a vlastně vše až na datovou velikost je naprosto stejné.
Krabice vypadá z obrázků větší, než doopravdy je, na druhou stranu není zase tak malá, jakou známe z běžných SSD. Její rozměry jsou 22 × 18 × 5,5 centimetru. Protože se jedná o produkt ze série Republic of Gamers, na provedení se rozhodně nešetřilo, a proto je přední část obalu jako tradičně odklápěcí a drží malým suchým zipem.
V průhledném okénku vidíme, co na nás uvnitř čeká. Krásná SSD karta z herní série, prostě skvělý zážitek, a to jsme se ještě nedostali dovnitř. Na vnitřní straně po odklopení a také na zadní straně najdeme popis technologií, které RAIDR má. Je to poměrně stručná a jasná ukázka, co se dá od karty čekat. S kartou můžeme využít program RAMDisk, kdy uděláme z přebytečné a zatím stále poměrně levné RAM paměti rychlou cache na nejčastěji používané programy. Lze využít i funkci HybriDisk, což je využití SSD jako cache pro datově mnohem větší plotnový disk. O tom všem ale až dále podrobně v článku.
Proti poškození je karta chráněna dobře. Ze všech stran je velká šíře černého kartonu. Vše vypadá velmi luxusně, z toho ovšem také vyplývá, že cena nebude úplně nízká. Na to už jsme ale u ROG produktů také zvyklí – nikdy to není žádný low-end pro všechny.
Uvnitř balení není o moc víc než samotná karta. Najdeme ještě uživatelskou příručku, kde je vše nutné k použití velmi dobře popsáno. Na přiloženém CD pak najedeme programy a ovladače, které je vhodné nebo možné po instalaci použít. Na obrázku nemám ještě samolepku ve tvaru kytarového trsátka, kterou jsem našel až při balení produktu zpět. Jedná se však o hezkou záležitost třeba k nalepení na počítač, který SSD kartu obsahuje.
Asus ROG RAIDR 240 GB
Karta sama o sobě nese prvky všech ROG produktů – černé provedení s červenými prvky. Velikost je jednoslotová. Výrobce upozorňuje hlavně na fakt, že kovový kryt, který je v různých podobách z obou stran, není jen na krásu, ale působí také jako prevence proti elektromagnetickému rušení, a chrání tak celkovou stabilitu karty. V neposlední řadě pak také působí jako rozvaděč tepla pro pasivní řešení chlazení a zabraňuje elektrickému zkratu.
Vrchní perforace s logem ROG a její červené lemování jsou opravdu povedené. Způsobí ve vás přesně to, co mají: „To je krása, to musím ve svém PC mít!“ Ale budu se opakovat, když zmíním, že takto působí všech ROG produkty a nezbývá než pogratulovat Asusu – design spojený s funkčností je na jedničku.
Z viditelných prvků mimo kryt je důležitý přepínač v čele karty. Jedná se o funkci DuoMode. Ta zajišťuje chod karty ve starším Legacy módu stejně jako v relativně nově používané variantě UEFI. Starší Legacy má výhodu v tom, že funguje na v podstatě všech základních deskách, ale neumí pracovat s novou ochranou Microsoft Secure Boot (u Windows 8) a načítání komponent po startu počítače je delší.
UEFI varianta načítá komponenty rychleji a umí Secure Boot. Naopak ji neumí využít některé starší základní desky. V obou případech umožňuje RAIDR instalaci Windows a jejich bootování. Před zavedením OS si tak jednoduše zvolíte, jakou variantu chcete nastavit a přepínačem přepnout na správný BIOS, který se k tomu má použít. Při aktivaci UEFI módu se pro jistotu rozsvítí i dioda.
Poslední zajímavost viditelná bez sundání krytu po instalaci do počítače je červený nápis RAIDR na boku karty. To jen ztvrzuje exkluzivitu ROG designu zvoleného pro tuto kartu. Karta při zapojení do Gigabyte 990FX-UD7 s černým PCB nevypadá vůbec špatně, když se pak přidá k některé základní desce a třeba i grafice ze série ROG, je dojem z celku maximální.
Asus ROG RAIDR 240 GB – vnitřní část
To nejlepší z technologického hlediska přichází po sundání kovového krytu z obou stran. Nejdříve je potřeba odšroubovat zadní plech, kterým se zároveň povolí i přední kryt. Na zadní straně vidíme osm 16GB 19nm MLC NAND flash čipů Toshiba. Podobné (8GB), ač s vlastním logem po zakoupení celých waferů najdeme i v minule testovaném SSD Kingston V300.
Na vrchní straně vidíme vedle NAND čipů celkem solidní pasivní chladič s vrchním žebrováním. Ten slouží k chlazení tří hlavních čipů, které se na PCB nachází. Obecně si nejsem jist, zda je potřeba tak velkého chladiče, ale podle PCB to vypadá na skloubení naddimenzovaného chlazení vzhledem k rozložení komponent na PCB (layoutu). Okolo čipů totiž moc místa není, a proto by uchycení dvou menších pasivů mohlo omezit další prvky.
Čtyři další šroubky od pasivu pryč a už vidíme, co se pod ním a spojovací teplovodivou pastou nachází. Jsou to dva řadiče LSI SandForce SF-2281, z nichž každý pracuje se čtyřmi NAND flash čipy na každé straně. Vedle pravého řadiče SandForce vidíme menší čip Marvell.
Marvell 88SE9230 je řadič, který spojuje oba SandForce řadiče do RAIDu. Primární nastavení je RAID 0, ale dá se přenastavit i na RAID 1 (mirror), nicméně to moc výkonu nepřinese, ve většině případů právě naopak. Více opět dále v článku v testech. Čip od Marvellu umí také funkci HyperDuo, což je jedna z mnoha technologií propojení pevného plotnového disku a SSD, na který se cachují nejpoužívanější (hot) data. A protože jedna z možností použití RAIDRu je právě jako SSD cache, uvidíme, zda je využita právě tato funkce přes Marvell čip.
Posledním zajímavým čipem na lehký rozbor je NAND flash paměť Toshiba. Tento čip se na PCB z obou stran vyskytuje šestnáctkrát a každý má proto velikost 16 GB. Označení typu NAND flash je TH58TEG, zbytek písmen a čísel už jsou hodnoty, které se s každou šarží mění.
Z historie testů SSD víme (nebo z předchozí recenze Kingston V300), že Toshiba vyrábí Toggle-Mode NAND čipy, které jsou asynchronní (nemá to nic s asynchronními NAND čipy pro rozhraní ONFi) a mají nyní výrobní proces pouhých 19 nm. Zde pak narážíme na fakt, že Asus uvádí, že osazeny jsou čipy „Toshiba 19nm 16K page Size MLC Sync-NAND flash“, nicméně Toggle-Mode čipy jsou asynchronní, což má mimo jiné za následek nižší uváděnou spotřebu než synchronní (a výkonově podobné) ONFi NAND flash.
Když jsem se zeptal, proč jsou NAND čipy Toogle-Mode označeny jako „Sync-NAND“, dostal jsem odpověď:
„Toshiba calls synchronized chips “toggle”, and asynchronized chips “legacy”.“
V překladu to znamená, že Toshiba nazývá synchronizované čipy jako „toggle“ a asynchronizované jako „legacy“. Na stránkách Toshiby jsou však její toggle-mode čipy označovány jako asynchronní, přičemž právě tento fakt je vysvětlován jako výhoda proti synchronním NAND flash hlavně v nižší spotřebě. A teď si tedy máme vybrat. Naštěstí to není tak úplně důležité, jak to kdo nazývá, stačí nám fakt, že mají tyto čipy velmi podobné rychlosti jako ONFi synchronní typy. Se zmenšeným výrobním procesem mají nové NAND už 16kB velikost stránky, což by také mělo pomáhat jejich rychlosti.
Komentáře naleznete na konci poslední kapitoly.
