OCZ Vector – výkonné SSD s řadičem vlastní výroby | Kapitola 8
Seznam kapitol
Společnost OCZ představila nový SSD Vector, ve kterém tepe první řadič z vlastní výroby a nástupce legendy – Indilinx Barefoot 3. Výrobce také poprvé vsadil na delší testování před vydáním a i to mělo zajistit bezproblémový chod a zároveň vysoký výkon bez nutnosti vydávat po měsíci opravný firmware. Povedlo se to?
Sekvenční testy
Rychlosti přenosu dat v sekvenčních testech by měly být vůbec ty nejvyšší ze všech. Přenáší se velké soubory v řádech jednotek až desítek megabajt. U AS SSD Benchmarku se testují soubory o velikosti 16 MB, v Anvil Pro o velikosti 4 MB. Rozdíl zde nastává pouze v tom, zda se testují komprimovatelné či nekomprimovatelné soubory. Řadiči Marvell z disků Intel 510, Crucial M4 či Corsair Performance Pro je to jedno, novému Indilinx Barefoot 3 také, SandForce modelům ne.
AS SSD Benchmark testuje nekomprimovatelná data, což je vidět na zápisu modelů SSD s řadiči SandForce. Zápis těchto dat je tedy oproti specifikačním rychlostem o poznání horší, ale na druhou stranu jsou stále na špici s těmi nejlepšími (což se však netýká SSD s asynchronními NAND flash, které v aktuálním testu neukazuji).
Pokud podáme diskům se SandForce řadičem komprimovatelná data, je výkon rázem tam, kde má dle specifikací (resp. podle marketingu) být. O něco nižší výsledky než specifikační rychlosti mohou být ovlivněny například nainstalovaným operačním systémem, použitým základním ovladačem msahci.sys nebo testováním na AMD platformě, ovšem ani na jiných serverech se s čistými disky a sestavou Intel nedostaly s rychlostmi v tomto testu o moc výše. S komprimovatelnými daty si SSD se SandForce řadičem poradí mnohem lépe, což je vidět i v grafu.
Test sekvenčních rychlostí v Anvil Pro opět ukazuji při 46% komprimovatelnosti, což je něco mezi předchozími dvěma testy. Při běžném použití bývají větší soubory povětšinou v nekomprimovatelných formátech (videa, fotky, instalačky), a proto zde řadiče SandForce ztrácí. Barefoot 3 nerozlišuje komprimovatenost dat, jasně vítězí, předvádí stabilní výkon, ač má čtení rychlejší než zápis.
Důležitost sekvenčních testů SSD: sekvenční rychlosti přenosu dat jsou pro výkon SSD minimálně důležité. Při běžné činnosti na počítači nepotřebujeme, aby se velké soubory přehrávaly rychlostí 500 MB/s, protože takové soubory s podstatě nepřenášíme. I při instalaci se nenahrávají v 95 procentech tak velké soubory, které jsou testovány v sekvenčních testech, nahrávají se převážně ty malé, o kterých byly předchozí dvě kapitoly.
Počet operací za sekundu (IOPS)
Testy počtu operací za sekundu by byly jsou vlastně takovým opakováním výsledků testů malých i velkých souborů. Čím jsou totiž disky s danou velikostí souborů rychlejší v MB/s, tím zvládnou více operací s takto velkými soubory za sekundu. Velmi jednoduše se to počítá se soubory o velikosti v MB, kdy se počet IOPS rovná podílu rychlosti a velikosti souboru. Musíme samozřejmě počítat i s tím, že MB není 1000 kB, aby byly výsledky přesné.
Slyšel jsem už od několika uživatelů, že u SSD jsou důležitější počty IOPS než přenosové rychlosti. To je samozřejmě pohled špatný. Výrobci by mohli klidně psát, že výkon disku při čtení 4kB souborů je 50 MB/s, ale ono nějakých 13 tisíc IOPS vypadá přeci jen lépe. Takže se z toho zase nesmí dělat moc velká hlava, protože 50 tisíc IOPS je hodně, ale přeci jen je to „pouze“ okolo 200 MB/s, ač u 4kB souborů, navíc třeba ve frontě QD32. Opět pouze příklad marketingu, kdy máme být uchváceni velkými čísly.
Důvod, proč mají SSD disky takový výkon v IOPS při dávkování souborů je ten, že v běžném testu dostávají soubory po jednom, a když ho zpracují, dostanou další. V testu Anvil Pro QD16 dostanou najednou 16 souborů a dokud je nezpracují, nedostanou další. SSD diskům to jde výrazně rychleji, protože funkce NCQ rozděluje soubory podle toho, jak to disk stíhá. Jak jsem napsal již v předchozích kapitolách, měření výkonu ve frontách větších než QD5 je pro běžné uživatele nepotřebné, protože taková situace nenastane.
Pro marketing výrobců je to však živná půda. A když se vrátíme zpátky a zrekapitulujeme si, o čem jsou hlavní specifikační hodnoty, zjistíme, že o ničem. Sekvenční rychlosti nejsou to, co od SSD potřebujeme, ač v určitých chvílích pomoci mohou. Vector má jako jeden z mála SSD ve specifikacích, že umí přenášet 4kB data rychlostí přes 100 tisíc IOPS, jenže kdy...při nereálném testu QD32 v CrystalDiskMarku. Graf s hodnotami IOPS tedy už uvádím pouze jeden z Anvil Pro při přenášení 4kB souborů ve frontě QD16. Komentář není potřeba, je to jen zajímavost.
Přístupová doba
Čím menší soubor, tím rychlejší přístupová doba. SSD disky reagují extrémně rychle, u plotnových disků si počkáme, než se k něčemu dopracují. Vidět je to samozřejmě nejvíce při běžném využívání. S SSD diskem zapneme prohlížeč a hned můžeme psát adresu, u plotnového disku načítání chvíli trvá.
Přístupová doba pro čtení i pro zápis malých souborů je rozdílná podle testu a jeho měření. Hodnoty, které jsou uváděny ve specifikacích najdeme nejčastěji ve výsledcích programu AS SSD Benchmark. Opět je nejdůležitější přístupová doba u čtení. Chceme si pustit třeba prohlížeč a právě přístupová doba nejvíc ovlivní to, jak rychle se nám načte. Odezva systému je také přímo závislá na přístupové době.
U těchto testů je potřeba brát v úvahu, že testuji na částečně zaplněném SSD, což přístupové doby zvyšuje. U některých SSD více (s asynchronními NAND flash), u některých méně. Zajímavé je ve výsledcích to, že co program, to různé hodnoty.
Napsat, co je správně, nejde. Bohužel nevím, jaký program měří jakým způsobem a zda je to správně, nebo ne. I tak ale nemusíme propadat depresi. Sice se zdá, že zřejmě přesné a validní hodnoty nezískáme, ale musíme si uvědomit, že se bavíme o desetinách a setinách milisekundy. To znamená o desetitisícinách a statisícinách sekundy.
Komentáře naleznete na konci poslední kapitoly.
