Řadič Everest v exkluzivním testu SSD OCZ Octane | Kapitola 9
Seznam kapitol
Do obchodů v Česku se v posledních týdnech dostalo nové SSD uložiště OCZ Octane. Novinka je řízena řadičem Indilinx Everest, který se snaží obnovit zašlou slávu svého předchůdce Indilinx Barefoot. SSD se prodává ve dvou variantách: pro rozhraní SATA 2.0 a pro SATA 3.0. My se dnes exkluzivně podíváme na rychlejší typ o velikosti 512 GB.
Testy počtu operací za sekundu jsou vlastně takovým opakováním výsledků testů malých i velkých souborů. Čím jsou totiž disky s danou velikostí souborů rychlejší v MB/s, tím zvládnou více operací s takto velkými soubory za sekundu. Velmi jednoduše se to počítá se soubory o velikosti v MB, kdy se počet IOPS rovná podílu rychlosti a velikosti souboru. Musíme samozřejmě počítat i s tím, že MB není 1000 kB, aby byly výsledky přesné. Slyšel jsem už od několika uživatelů, že u SSD jsou důležitější počty IOPS než přenosové rychlosti. To je samozřejmě pohled špatný. Výrobci by mohli klidně psát, že výkon disku při čtení 4kB souborů je 50 MB/s, ale ono nějakých 13 tisíc IOPS vypadá přeci jen lépe. Takže se z toho zase nesmí dělat moc velká hlava, protože 50 tisíc IOPS je hodně, ale přeci jen je to „pouze“ okolo 200 MB/s, ač u 4kB souborů.
Důvod, proč mají SSD disky takový výkon při dávkování souborů je ten, že v běžném testu dostávají soubory po jednom, a když ho zpracují, dostanou další. Zde dostanou hromadu 64 souborů najednou a dokud je nezpracují, nedostanou další. SSD diskům to jde výrazně rychleji, protože funkce NCQ rozděluje soubory podle toho, jak to disk stíhá. Jak jsem napsal již v předchozích kapitolách, měření výkonu ve frontách větších než QD5 je pro běžné uživatele nepotřebné, protože taková situace nenastane.