Výkon SSD disku proti klasickým HDD v reálném provozu | Kapitola 8

I když známe skvělá čísla výkonu a rychlosti SSD disků z předchozích kapitol, není odpověď na otázku "Koupit či nekoupit?" jednoduchá. Vše má své pro a proti a u SSD disků je kompromisů a věcí na které si dát pozor vícero. Pojďme se podívat na nejdůležitější aspekty SSD disků a jejich potenciálně problémová místa.

i Zdroj: PCTuning.cz

Životnost

U SSD disků je udáván maximální počet přepsání buněk před jejich nevratným zničením. Zde je také diametrální rozdíl mezi disky se SLC a MLC čipy, o rozdílech mezi těmito čipy si přečtěte zde. U levnějších MLC čipů je udávána životnost od 1000 - 10 000 zápisu do stejné stránky. U čipů SLC je to až desetinásobek - 100 000 zápisů. I kdybyste zapsali celou kapacitu disku každý den (což není tak nemožné), disk by byl zničen až za několik let. Dnešní moderní disky už tímto problémem ale netrpí, díky funkci wear levelling je každodenní zátěž rozprostřena automaticky do všech částí disku a životnost se tím mnohonásobně prodlužuje. Pokud si dnes koupíte nějaký z nových disků, vydrží vám při běžném používání minimálně 5 let.

Snižování výkonu s používáním

Tuhle aféru si jistě pamatuje každý, šlo o degradaci výkonu u prvních SSD disků Intelu. Tento problém se obecně nevyhnul také prvním diskům s kontrolérem JMicron a dalším. O co šlo? Buňky v SSD čipu jsou řazeny v 4kB stránkách v 512kB bloku. Pokud chcete data číst, lze číst od velikosti 4kB nahoru vždy vše, mazat šel ale pouze celý blok. Operační systémy ale většinou data přímo nemažou, ale jen označí buňky jako smazané. Data v nich ale stále zůstávají, jen jsou označená jako neplatná. Tím se v mnoha 512kB blocích zkrátka za čas používání nahromadí spousta fragmentů starých dat, když pak přijde požadavek na zápis souboru, je problém - je nutno smazat celý 512kB blok. Ten se tedy celý načte do cache, doplní se požadovaná data a opět zapíše na své místo. Právě tato operace nad plnými bloky trvá déle než zápis do prázdného bloku a razantně prodlužuje zápis. Proto se problém týkal jen zápisu, čtení zůstalo stejně rychlé. Nutno ale říci, že takto to výrobci učinili záměrně, čím méně skutečného mazání a zápisu do bloků, tím delší životnost buněk! Bohužel veřejnost si žádala změnu, i za cenu snížení životností disků.

Dnes je tento problém již téměř vyřešen. Nové řadiče Indilix jsou vybaveny funkcí Garbage Collection, kontroléry Intel a další využívají funkci TRIM. V prvním případě kontrolér disku ve chvílích menšího zatížení kontroluje obsah bloků a neplatné maže, čímž se docílí stejného efektu jako TRIM u konkurence. Příkaz TRIM je součástí přímo Windows 7 (do Vista a XP se dá přidat, jen u Intel disků) a s novým firmwarem už funguje i u všech SSD disků Intel X25. Jde o to, že systém pouze neoznačí data v blocích jako neplatná, ale skutečně je smaže (a zkrátí životnost buněk). Problém se snižováním výkonu by měl být tedy vyřešen, snad se časem neobjeví nějaký další. Problém snižování výkonu ale stále můžete zaznamenat u všech disků, častěji pod operačními systémy jinými než Windows 7. Pak je nutné projít procedurou kompletního vymazání disku a tu opakovat čas od času. Podívejte se na tabulku ze serveru Anandtech:

i Zdroj: PCTuning.cz

Je vidět, že disky zkrátka stále degradují a čas od času vyžadují "oživit". Tuhle situaci ale na serveru Anandtech pouze simulovali, při běžném používání nemusí vůbec nastat. Pokud nebudete svůj SSD používat na maximum jeho kapacity, tento problém výrazně oddálíte. Také nová verze TRIM firmware od Intel (vyšel před pár dny, Anandtech testoval bez tohoto firmware) by měla opět tento nežádoucí efekt lépe ošetřit.

Kapacita - zatím kompromis

Zde je největší "bolístka" SSD disků, jsou stále vzhledem ke své kapacitě extrémně drahé za jeden GB. Pro Windows 7 nelze doporučit nic menšího než 64GB, pokud si brousíte zuby na levné 40GB disky chtěl bych vás donutit ještě o tom zapřemýšlet. Instalace systému Windows 7, ovladačů a nejnutnějších programů, včetně pagefile.sys zabere zhruba 30GB. Přidáte li nějakou hru, fotografie a nějaké video, jste na konci a to je velký problém.

SSD disk totiž potřebuje ke své správné činnosti nějakou kapacitu volnou, kam se ukládají nová data a kde si kontrolér odkládá data pro svou potřebu a potřeby optimalizačních technologií. Zkrátka aby se SSD disk nezpomaloval a byl stále svěží je nutné na něm udržet alespoň 5-10 procent volných bloků. Díky tomu je kapacita každého moderního SSD disku o toto procento nižší než udává štítek na disku. Nicméně je doporučeno ponechat alespoň 20 procent zbylé kapacity volné a k dispozici řadiči disku, pokud se tak nestane, přijde degradace výkonu (Random Write) dříve. Nikdy nenechte svůj SSD disk téměř plný, brzy zjistíte, že výkon mohl klesnout.

Pokud chcete SSD disk, kupujte až od 64GB a více, nebudete litovat a časem mi dáte za pravdu. Já osobně jsem si osadil SSD disk jako systémový + nějaký nejčastěji používaný software + jedna, dvě hry. Další hry a data ponechávám stále na RAID poli ze dvou mechanických disků Western Digital. To vidím jako ideální řešení.

Cena

Je jisté, že SSD disky jsou drahé. První disk o kterém bych jako SSD do svého počítače vůbec uvažoval je Kingston SSDNow V 64GB za 2890 Kč s DPH. Tento disk se pokusím brzy sehnat a doplnit s ním naše měření. Pokud chcete rychlejší kousek, který se nezalekne ani drahých disků od Intel, nabízí se dnes testovaný Kingston SSDNow V+ 64GB za 3980 Kč s DPH. V případě, že uvažujete o kapacitách nad 80GB, je voleb už více. Kolem 5500 Kč s DPH začínají Intel X25-M a nebo jeho ekvivalent od Kingston, za tuto cenu ale můžete už mít Kingston SSDNow V 128GB. Zde záleží na preferencích značky a hlavně obsahu vaší peněženky.

Rychlé disky v dostatečnou kapacitou začínají někdy kolem 7000 Kč s DPH, luxus představují OCZ Vertex a Summit disky. Pro nejnáročnější jsou zde i řady OCZ Vertex EX a mnohé další. Nejbrutálnější disky výkonově i kapacitně si můžete zaplatit i 30 000 Kč s DPH. Kdyby vám ani to nestačilo, lze si pořídit PCI Express monstrum v rozmezí 30 000 - 200 000 Kč s DPH.