Po představení skříní Damier V5000 od Thermaltake a Vento 3600 od Asusu, které vyvolávají poměrně dost rozporuplné reakce co se jejich designu týče, tu máme opět něco mimo rámec běžných křivek. Sice nejde o model od výrobce tak zvučného jména jako ti před chvíli zmiňovaní, nicméně to jej předem nijak nezahanbuje. Každý má možnost ukázat, co umí (v tomto případě spíše jak komu jeho designérský počin sedne do oka). Je mi opět předem jasné, že v dnes představované skříni najde zalíbení opravdu jen málokdo. To ne z toho důvodu, že by byla špatná, nebo nějak nepovedená, ale proto, že zkrátka vkus máme každý jiný a jde tedy o individuální záležitost. A ještě aby to nebylo málo, tato skříň je ztvárněna opravdu dost nevšedním způsobem. To ale nechme už na posouzení každého z nás a pojďme se na ni podívat z blízka.

Ještě pro informaci doplním pro ty, kteří nevědí, odkud se označení této skříně vzalo. Musíme zabrousit do řecké mytologie, kde Chimaera bylo stvoření složené ze 3 různých zvířat a to konkrétně ze lva (tělo), kozy (druhá hlava na hřbetě za lví hlavou) a z hada (namísto ocasu). Toto stvoření chrlící oheň devastovalo zemi, dokud nebylo zabito hrdinou jménem Bellerophon s pomocí jeho okřídleného koně (Pegasus). Proto je tato skříň ztvárněna takovým způsobem, že by měla připomínat příšeru. To bychom měli k názvu, vraťme se však zpět do reality.

Na krabici naleznete na zadní straně výčet "vychytávek" a na přední straně je skříň vyobrazena v celé své kráse. Po jejím otevření a odstranění krycích prvků se nám naskytne konečně pohled na skříň takovou, jakou ji konstruktéři z Foxconnu stvořili.

Myslím, že snad každého musí zaujmout zpracování čelní masky, která je z umělé hmoty a je provedena takovým způsobem, že by měla připomínat hlavu zvířete. Tento dojem zde vytváří výrazné rohy po stranách, dvě průhledné výplně znázorňující oči (za nimi se nalézají červené LEDky, takže v případě zapnutí počítače svítí) a do třetice ve spodní části kovová mřížka, za níž se skrývají výstupní konektory a z designerského hlediska zastupují zvířecí tlamu s výraznými zuby.

Zde máte pohled přímo zepředu a zezadu, aby byly křivky jasně viditelné. Tmavě modrá část je pokryta 2mm silnou vrstvou čirého plastu, takže se ve finále dost leskne. Skrývá v sobě čtyři 5.25" a dvě 3.5" pozice, které jsou opatřeny klasickými rovnými krytkami, na kterých jsou ještě nacvaknuty další krytky tak, aby zapadly do designu skříně. V případě umístění mechaniky namísto prázdné šachty tak ale dojde k poměrně výraznému narušení designu a i křivek, které jej tvoří. Vrchní modré krytky nejsou rovné, ale jsou na bocích vyvýšené, takže osazením mechaniky vznikne jakýsi ostrý přechod (respektive prohlubeň), což nevypadá esteticky zrovna nejlépe. Vcelku nepříjemným faktem je zde to, že na skříni nenajdete tlačítko Reset.

Při pohledu na zadní část je zřejmé, že skříň je již standardně vybavena zdrojem. O jeho parametrech se zmíním později. Dále je zde vidět perforace pro ventilátor o průměru 12cm, který jak uvidíte na dalších fotkách, je ve výbavě též. Zadní stěna je společně s vrchní připevněna ke kostře skříně nýty, takže je nelze oddělat.

Obě bočnice jsou ztvárněny tak, že na nich pokračují linie z čelní masky (z fotky je ale zřejmé, že přechod z čelní masky na bočnici není zrovna nejjemnější a jsou zde patrné rozdíly ve ztvárnění těchto linií - což je v podstatě sice jen detail, ale když už si tato skříň na designu zakládá, mělo by to být vypilováno do nejmenších detailů) a pokračují tak v nastoleném designu. Levá bočnice je navíc opatřena oknem z čirého plastu, takže je vidět do útrob skříně, což se hodí zejména vezmeme-li v potaz, že mezi příslušenství patří i modře svítící katoda. Mě osobně se ztvárnění tohoto okna zamlouvá a jak uvidíte na fotkách dále, tak s osvětleným vnitřkem to vypadá celkem slušně. K otevření bočnice je třeba jen odšroubovat dva šrouby s velkou hlavičkou pro ruční manipulaci (není třeba šroubovák), poté uvolnit západku v zadní části uchopením za její madlo, bočnici posunout směrem dozadu a po uvolnění z drážek odejmout.

V levé bočnici patrná perforace, pod kterou se skrývá zelená plastová trubka opatřená protiprachovou síťkou přivádějící čerstvý vzduch do prostoru k chladiči procesoru. Toto výrobce označuje jako "3GHz Air Duct". Účinnost je však bez nějakého dalšího zásahu silně závislá na použitém chladiči procesoru, ale o tom až později.

Když už byla řeč o čelní masce a jejím ztvárnění, podívejme se pod ní. Co se stane, když tento "tvor" svou masku odloží? Uvidíme mu do hloubi duše a spatříme jeho pravé já? Toť otázka. Nicméně v tomto případě chladného kovu a plastické hmoty spatříme rozmístění jednotlivých prvků v přední části skříně. Lze spatřit 3 červené LEDky, přičemž díky tomu, že jsou ve finále kryty průhlednými plastovými krytkami, je možné je jednoduše vyměnit za LEDky jiné barvy.

Kovové výplně prázdných 5.25" pozic jsou naštěstí nacvakávací a tak v tomto případě nepotřebujete dalšího nástroje (v některých případech jiných skříní drží opravdu na fest). Pouze kovová výplň jedné 3.5" pozice je zde po stranách přichycena "napevno" a je třeba v případě potřeby použít síly k jejímu uvolnění. Jakmile však skříň vybavíte a uvedete do provozu, tak se těmito aspekty samozřejmě už nebudete mít potřebu nadále zabývat.

V dolní části se nacházejí za kovovou mřížkou následující konektory: 4x USB 2.0, 1x IEEE1394, výstup pro sluchátka a vstup pro mikrofon. Všechny kablíky vedoucí od těchto konektorů jsou stíněné, což je důležité zejména pro vysokorychlostní rozhraní typu USB 2.0. Navíc jsou dostatečně dlouhé, aby dosáhly kamkoli po celé skříní. Abychom náhled na zevnějšek završili, neopomeneme ani tlapy, na kterých vše stojí a jež ztvárněním zapadají do designu skříně (vypadají totiž jako drápy)

- pro zvětšení klikněte -

Vzhledem k výšce skříně je rozpětí naprosto dostačující a nemůže se tak stát, že by skříň měla tendenci se převracet. Jak je z obrázku patrné, tak vnitřní strana nožek je opatřena ozubením, takže když pohybujete jednou z nich, pohybuje se zároveň ta na opačné straně (pro detailisty co musí mít vše symetricky je to plus, jinak jde jen o zajímavost). V přední části je vidět dostatek prostoru pro přívod čerstvého vzduchu do nitra skříně.

Zevnějšek je jedna věc a přestože si v tomto případě na něm někdo vyřádil, mnohem důležitější je samozřejmě pohled dovnitř. Konstrukce je zde ocelová, což vzhledem k nenáročné pořizovací ceně není žádné překvapení. Po prvním odstranění bočnice se vám naskytne následující pohled:

Uvnitř spatříte přichycenou již zmiňovanou modře svítící katodu, s manuálem a potřebnými náležitostmi pro montáž mechanik.

Po odstranění příslušenství se vám tak konečně naskytne pohled do prázdné skříně a máte tak již příležitost zkoumat klady a zápory její konstrukce. Myslím, že to co zaujme na první pohled je ztvárnění diskového koše. Proto se pojďme podívat nejdříve právě na něj.

- pro zvětšení klikněte myší -

Diskový koš je směrován takovým způsobem, že kabely od nainstalovaných disků nemohou překážet rozšiřujícím přídavným kartám (nebo spíše rozměrnějším grafickým kartám). Ostatně o umístění pevných disků řekne vše předchozí obrázek.

Na dně skříně naleznete jakási dvě madla, která jsou určena k nasazení na pevné disky. Díky tomu by tak měla být manipulace s nimi jednodušší. Ovšem všechno má svá "ale".

Uchycení pevných disků je zde vyřešeno takovým způsobem, že je do jejich postranních závitů zašroubována čtveřice (po každé straně dva) šroubků s plochou hlavičkou, které naleznete umístěné hned pod diskovým košem, což je zřejmé z následujícího obrázku. Je nutné použít právě tyto šroubky, jelikož rozměry hlavičky musí odpovídat požadavkům. Posléze se totiž pevný disk zasune do příslušné pozice v diskovém koši a hlavička šroubku tak tvoří výstupek procházející celou drážkou na jejímž konci se nachází železná západka, která způsobí, že po jejímž přejetí hlavičkou šroubku dojde k zacvaknutí a pevný disk se tak upevní.

Podobná západka je i v přední části, nicméně ta je zde z umělé hmoty a jedna její strana je dost rozšířena směrem dopředu z koše ven. Díky tomu tak můžete na předchozí fotce vidět velké umělohmotné packy, jejichž stisknutím se přední západky uvolní a disk drží už jen ty zadní, které bohužel nijak uvolnit nejdou.

V případě potřeby vyjmutí disku nutné zatlačit na přední packu a posléze disk silou vytrhnout, aby hlavičky dvou zadních šroubků přejely západku směrem k nám. Proto je zde ono madlo, díky kterému tak můžete za disk opravdu vzít a vyškubnout ho. Nicméně nutné množství síly je pro zacházení s diskem na můj vkus příliš velké. Jeden náš nejmenovaný autor za disk vzal takovým způsobem, že disk vyrval a jelikož to neodhadnul, disk posléze vyklouzl celý a protože držel jen madlo (které je opatřeno po stranách klouby), tak mu zadní část disku spadla dolů a narazila do přední nohy. Pokud už víte co lze čekat, není to tak hrozné a lze s disky s jistou dávkou odhadu obstojně manipulovat. Zkrátka a dobře je tento pokus o originalitu však značným mínusem. Dále je zde třeba říct, že jsou zde madla a šroubky pouze pro dva pevné disky.

V části osazené volnými šroubky je jakási železná úchytka připomínající ztvárnění pojistky od granátu. Její vytrhnutí zde však není doprovázeno výbuchem, ale uvolněním několika železných kolejniček s kterými se dnes lze setkat u většiny počítačových skříní. Jsou zde 4 kolejničky pro 5.25" a dvě pro 3.5" mechaniky.

Když už byla řeč o kolejničkách, tak na předcházejícím obrázku můžete vidět způsob uchycení mechanik. Jakmile dojde k posunu za určitou mez, západka zacvakne, přičemž k jejímu uvolnění je třeba jen mírně zatlačit na umělou hmotou osazený konec. Zde tedy systému uchycení nelze nic vytknout jako v případě pevných disků.

Pokračujme dále v obhlídce. Jak již bylo řečeno, tak zadní část je vybavena ventilátorem značky Foxconn o průměru 120mm a výšce 25mm. Konkrétně se jedná o model PV122512L (0.20A). Jeho umístění je hned pod zdrojem (přičemž provoz jeho ventilátoru lze označit jako tichý a tedy bezproblémový) a slouží tak k odsávání teplého vzduchu od procesoru ze skříně ven. Ventilátor je vybaven příjemně dlouhou trojicí kablíků (takže dosáhnou k jakémukoli konektoru na základní desce ať už se nachází kdekoli), což naznačuje možnost monitorování otáček (1600rpm).

Parametry zdroje Hipro HP-P450WP (max. total output 400W)
+3.3 V	+5 V	+12 V	-12 V	+5 Vsb
25 A	32 A	19 A	0.8 A	2 A

Dále tu máme systém uchycování přídavných karet. Ten je zde opět řešen bezšroubkovou cestou. Předcházející dvojice obrázku znázorňuje stav při upevnění a při uvolnění. Je to sice rychlé a spolehlivé (jde o kovovou část, umělou hmotou jsou opatřeny jen úchyty pro lepší manipulaci), ale menší nevýhodu zde je to, že se povolují všechny pozice naráz. Je to sice rychlé, ale v případě plného osazení různými brackety je to celkem nepraktické, jelikož právě ty mají tendenci padat.

Rozhodně je třeba zmínit usazování základní desky. Plechovou stěnu, ne kterou se základní deska připevňuje, je totiž možné v případě potřeby jednoduše vyjmout a desku si tak nasadit mimo konstrukci skříně, což je rozhodně plus. Stačí k tomu jen přitáhnout směrem k sobě plechovou část pod umělohmotným madlem zelené barvy na pravé straně, posunout plochu pro desku směrem doprava, aby se uvolnily kovové packy a posléze celou tuto část vyjmout.

K upevnění základní desky navíc nepotřebujete žádné šroubky, stačí jen nasadit. Ovšem pokud si myslíte, že když stačí jen nasadit, tak deska nebude ve finále moc držet a může se uvolnit, jste na omylu. Když se na onu stěnu podíváte, spatříte 6 stojánků v pravé části, které jsou svým ztvárněním odlišné od těch 3 vlevo. Na těch 6 vpravo desku bez problému posadíte (mají pevný, neměnný houbovitý tvar - hlavičku mají širší než tělo), ale posléze musíte vynaložit poměrně dost síly k tomu, aby zbývající 3 stojánky v levé části pasovaly do náležitých otvorů.

Zkrátka musíte na desku ze strany pořádně zatlačit, aby se vám to povedlo (zkoušel jsem více různých desek a u všech se stejným výsledkem samozřejmě). Pokud tak uděláte a pozice levých stojánků bude odpovídat otvorům v desce, stačí z vrchu trochu zatlačit, aby se o něco širší stojánky zúžily a mohly projít skrz (mají opět houbovitý tvar, nicméně jejich tělo je složené ze 4 částí o trojúhelníkovém půdorysu, jejichž stlačením k sobě dojde k zúžení). A díky tomu, že i tyto stojánky v levé části mají houbovitý tvar, tak nemůže dojít k samovolnému uvolnění. Jednak se hlavičky po protlačení skrze otvory opět rozšíří a jednak je zde dost značný podélný tlak ze strany desky, nikoli zespodu či z vrchu, díky čemuž je deska náležitě ukotvená za stojánky v pravé části, ze kterých byste ji díky podélnému tlaku desku neuvolnili, ani kdybyste ji zespodu sebevíce páčili (pokud nebereme v potaz desktruktivní metody samozřejmě).

Sice poněkud krkolomný popis, ale myslím že svůj účel splní. Osobně mi přijde tato snaha o bezšroubkovou montáž za každou cenu jako ne zrovna ideální trend. U základní desky bych přece jen raději viděl klasické šroubky namísto nějakého tlačení na desku, aby si konečně už sedla.

Po průzkumu exteriéru a interiéru je na řadě skříň konečně osadit komponenty. Také nezapomeneme na vybavení v podobě modře svítící katody. Následuje slet několika záběrů na různé stavy, přičemž kliknutím si je lze zvětšit.

- pro zvětšení klikněte -

- pro zvětšení klikněte -

- pro zvětšení klikněte -

- pro zvětšení klikněte -

- pro zvětšení klikněte -

Po náhledech je na místě několik komentářů. Například modře svítící katodu nelze umístit jiným způsobem, než jak jsem ve finále provedl. Jinde na ni zkrátka není místo. Na druhou stranu na dně skříně se jí evidentně zde líbí nejvíce a nepůsobí nijak rušivě. Výsledný dojem je ve spojení s průhlednou bočnicí (aspoň podle mého úsudku) kladný. V reálu to vypadá ve tmě ještě poněkud lépe než na fotkách, jelikož vyfotit adekvátně jasný zdroj světla v naprosté tmě tak, aby nebylo nic zkreslené (zejména rozptyl světla) je celkem problém.

Vypínání katody je zde vyřešeno dvoupolohovým přepínačem vyvedeným do zadní části skříně na kovovou záslepku v prostoru pro rozšiřující karty. Katoda je na obou stranách vybavena klouby se samolepícím povrchem, takže její připevnění je velice snadnou záležitostí.

Jak už bylo naznačeno v úvodu, tak jsem u této skříně provedl sérii teplotních testů v různých konfiguracích. Předně jsem zvolil 3 stavy podle zátěže. První je při nečinnosti (idle), druhá je po 15-ti minutovém zatížení procesoru pomocí programu Prime95 a třetí je po projetí 5 testů Mother Nature (3DMark03) hned za sebou. Mezi jednotlivými stavy jsem navíc nechával nějaký čas k tomu, aby se teploty dostaly opět na své normální hodnoty při nečinnosti. Jelikož je tato skříň vybavena jedním 12cm ventilátorem v zadní části, provedl jsem testy, kdy jednou byl zapnut a posléze vypnut. Pro ilustraci jsem měřil i teplotní rozdíly otevřené a zavřené skříně (v obou případech též s vypnutým a zapnutým ventilátorem). Testy probíhaly v místnosti s teplotou vzduchu 24°C.

K zjišťování teplot jsem využil interní čidla použitých komponent ve spojení s programy PC Probe (teplota procesoru a základní desky) a RivaTuner (grafická karta - teplota jádra a okolí).

Jak vidíte, zvolil jsem pro účely teplotních testů sestavu založenou na procesoru Intel Pentium 4 s jádrem Prescott 2M. A to z toho důvodu, že pro zjištění schopností daného produktu je třeba mu pořádně zatopit (v této souvislosti opravdu výstižný výraz) a proto jsem nepoužil například Athlon 64 s jádrem Winchester, jelikož ten se zdaleka tolik nezahřívá a v podstatě s ním by žádná skříň neměla problémy. S Prescottem je to ale samozřejmě situace zcela jiná. Nejprve se na výsledky testů podíváme formou tabulek:

*červeně - došlo ke zvýšení otáček ventilátoru chladiče procesoru z 2150 na 3600rpm

Po tabulkách se podíváme na výsledky zpracované formou grafů, takže budou lépe vidět rozdíly. Barevné odlišení odpovídá stavu skříně. Modře jsou výsledky při zavřené skříni a žlutě při otevřené.

Testy ukázaly, že v této skříni (v zavřeném stavu samozřejmě) je třeba mít zadní ventilátor odsávající vzduch z prostoru kolem procesoru zapnutý, jinak se postupně vzduch uvnitř skříně zahřeje takovým způsobem, že se rapidně zvedne teplota všech komponent. Grafy ostatně mluví samy za sebe. Při otevřené skříni jsou rozdíly samozřejmě mnohem nižší, nicméně pokud chcete skříň provozovat zavřenou (což se samozřejmě očekává), tak zkrátka o vypnutí zadního ventilátoru ani nepřemýšlejte. Navíc pokud byl zadní ventilátor vypnut, tak v testech použitý boxovaný chladič procesoru zvýšil po chvíli provozu při zátěži otáčky z 2150 na 3600rpm, což s sebou přineslo rapidní zvýšení produkovaného hluku, ale na druhou stranu se díky tomu přestala konečně zvedat teplota. Dalo by se říci, že se Chimaera tak proměnila v teplo sálající a hlučící bestii.

Výsledky to jsou vcelku logické a pokud si říkáte, proč byste onen zadní ventilátor vypínali, tak odpověď je taková, že je dost hlučný. Osobně bych jej vyměnil za nějaký jiný typ s nižšími otáčkami a byl by klid (sice by nebyl třeba tolik účinný, ale svou práci by zastal, jelikož odsávání vzduchu ze skříně ven je zkrátka, zejména při osazení procesorem Pentium 4 s jádrem Prescott, potřebné).

A pokud jde o nasávací trubku v bočnici skříně? V našem případě boxovaného chladiče neměla téměř žádný vliv, jelikož mezi ventilátorem chladiče procesoru a vnitřního okraje trubky byla 4cm mezera, díky čemuž lopatky nabíraly vzduch z prostoru kolem sebe a nedocházelo téměř k žádnému sání skrz (zkoušel jsem přikládat i tenký papír, na kterém by byla míra sání poznat nejlépe a ten reagoval přitáhnutím až když byl těsně nad sacími otvory, které jsou mimo jiné dost poddimenzované - jsou dost malé). S jiným (hlavně vyšším) chladičem by to bylo o něco lepší.

Nicméně tuto trubku je možné proměnit na velice schopný windtunel, přičemž aby se dalo mluvit o fungujícím windtunelu, tak aby plnil svou funkci, je třeba ho dovést až přímo k ventilátoru, aby byl lopatkami vzduch nabírán pouze skrze něj (takže je vhodné jej nějak připevnit a utěsnit). V takovém případě by výsledky byly zcela o něčem jiném a nedocházelo by k tak rapidnímu zahřívání vzduchu kolem procesoru. Nebo je možné osadit zakončení této trubky zevnitř 80mm ventilátorem, avšak standardně na to není uzpůsobena. Nebo ji oddělat a ventilátor přišroubovat místo ní.

Chlazení pevných disků je též kapitola sama pro sebe. Kolikrát bývá právě tato oblast velmi zanedbávána, přestože pevný disk (respektive data na něm uložená) je tím hlavním, na co by se nemělo zapomínat (samozřejmě že zde nejsou takové nároky jako u procesoru, ale permanentně přehřátý disk ve finále může časem opravdu nemile překvapit). Zde je chlazení disků vyřešeno pouze takovým způsobem, že se spoléhá na nasávání čerstvého vzduchu přední částí skříně směrem dovnitř. Ovšem nějaký ventilátor poblíž (ideální by byl o velkém průměru při nízkých otáčkách), který by byl namířen přímo na diskový koš by samozřejmě byl vhodnější variantou.

Teplota pevných disků

Pro zjištění jak jsou na tom s teplotou pevné disky, když poblíž nemají žádný ventilátor, jsem provedl dvojí měření i v tomto směru. Jednou jsem nechal systém běžet (půl hodiny) se zapnutým 12cm ventilátorem, poté jsem odstranil bočnici a ihned změřil infračerveným teploměrem teplotu bočních stěn pevných disků. Posléze jsem nechal systém běžet stejnou dobu s vypnutým 12cm ventilátorem a provedl stejné měření (nutno podotknout, že uvnitř skříně byl v tomto stavu vzduch opravdu poněkud více teplejší, než by bylo zdrávo - i bočnice byly značně zahřáté).

První disk Seagate Barracuda 7200.7 40GB byl při testech umístěn odspodu v druhé pozici a disk Seagate Barracuda 7200.8 250GB SATA byl umístěn v nejvyšší pozici, takže mezi oběma disky byla jedna pozice zcela volná. Mějte však na paměti, že disky nebyly během těchto testů nijak zatěžovány, takže v takovém případě by byla jejich teplota ještě o poznání vyšší a v případě vypnutého zadního ventilátoru by se jednalo o hodnoty přinejmenším "nezdravé". Pokud byl však ventilátor zapnut, bylo po problému. Z těchto testů je však důležitý teplotní rozdíl při vypnutém a zapnutém ventilátoru, který je ve finále dost znatelný.

Jako plus se jeví vyřešená cirkulace vzduchu kolem chladiče procesoru, jelikož pro přísun čerstvého je v bočnici nasávací trubka, kterou je možné proměnit nějakou tou úpravou na schopný windtunel a pro odsávání z tohoto prostoru pryč ze skříně ven je v zadní části umístěn 120mm ventilátor. Tato myšlenka je dobrá, ale její provedení není v tomto případě zrovna nejvhodnější.

Pokud jde o funkci windtunelu, tak bude třeba nějakým způsobem nasávací trubku prodloužit a konec nástavce napasovat na horní část chladiče procesoru, aby bylo zabezpečeno nasávání skrze tunel a nikoli z okolí kolem chladiče (jinak totiž jeho efektivita rapidně klesá). Navíc tu máme chladiče s jinak orientovaným ventilátorem či s jeho větším průměrem a v takovém případě to už značně komplikuje montáž, respektive správné využití windtunelu. Je škoda, že mezi příslušenstvím již nejsou nějaké "redukce" pro rozdílné velikosti nebo ohebné klouby pro jiné umístění ventilátoru. Nápad opravdu dobrý, ale pokud se spolehnete jen na toto výchozí provedení, které k chladiči procesoru nedoléhá, účinek nebude takový, jaký by mohl být.

Dále pokud jde o 12cm ventilátor v zadní části skříně, tak jeho účinnost je dobrá, nicméně je celkem dost hlučný (1600rpm) a osobně mi jeho provoz, pokud jsem zrovna neposlouchal hudbu nebo něco podobného, trochu vadil. Vyměnil bych jej za jiný typ s nižšími otáčkami, přestože účinek byl nejspíše trochu nižší (za tichý provoz tato obměna rozhodně podle mého stojí).

Co se týče konstrukce skříně jako takové, tak je zejména vhodné brát na paměti nepříliš zdařile provedené usazování (a také "chlazení") pevných disků. Vychytávka v podobě odnímatelné části pro základní desku je zcela jistě kladem, nicméně v této souvislosti je zde nutné pamatovat zase na způsob uchycování základní desky, který je pro změnu záporem. Bezšroubkové uchycování přídavných karet je zde vyřešeno mechanismem upevňující a povolující všechny karty (či brackety) naráz, což je sice rychlé, ale v případě mnoha bracketů, které je třeba před uchycením přidržovat na svém místě, to zase představuje menší komplikaci.

Hodnocení ztvárnění skříně pokud jde o design je dost individuální záležitost a proto nechám tento aspekt už čistě jen na vás. Napovídající obrázky, podle kterých si můžete udělat představu, zde máte, takže záleží už jen na vašem vkusu. Jen nezapomeňte, že mezi příslušenství patří modře svítící katoda, která po instalaci udělá z Chimaery opět něco trochu jiného. Mě osobně se pak v takovém stavu dost zamlouvala, ale jak jsem již psal... toto závisí již pouze na vašem vkusu. Vaše názory můžete směrovat do diskuze pod článkem. Po minulém případu v podobě "vysavače" jsem nyní na odezvu celkem zvědav, jelikož zde máme opět něco "extra".

Je tedy pouze na vás, zda investujete do atypického provedení, jelikož toto jen tak někde nenajdete. Rozhodně je to skříň, která dokáže přitáhnout pozornost. 

Další články v kategorii

• Chieftronic G1: herní skříň v podání designérů Chieftec
• Fractal Design Define S2 Vision: první skříň švédů s RGB LED
• SilentiumPC Signum SG1 TG – ATX skříň pro masy v testu
• SilverStone PS15 – pohledná skříň mATX v testu
• Test Fractal Design Meshify S2: Největší skříň ve své řadě