Hlavní stránka Hardware Multimedia, zvuk, TV Úvaha: Jak těžké je dnes koupit si klávesnici
Úvaha: Jak těžké je dnes koupit si klávesnici
autor: Michal Rybka , publikováno 20.12.2013
Úvaha: Jak těžké je dnes koupit si klávesnici

Bylo mi řečeno, že mám napsat něco vánočního, něco optimistického. Tím nemohu bohužel sloužit, protože zvláště letošní stav předvánočního trhu mi přináší jednoduše deprese. A ani moje snaha pořídit si novou klávesnici nepatří mezi ty nejveselejší – to, co se nám dnes nabízí na trhu, je docela bída. Takže kterou?


Ale i když se klávesnice nestala obětí pokusů na uživatelích, stále s ní stejně nemusíte být spokojeni. Problém s klávesnicemi je v tom, že jejich hodnocení je podobně jako jiných periferií, které jsou v přímém kontaktu s uživatelem, velice subjektivní. Zatímco u procesorů, grafik a pamětí je množné porovnat objektivně jejich výkon a seřadit je do žebříčku, u periferií je hodnocení subjektivní. Někdo má rád neutrální podání zvuku, jiný basy. Někdo má rád přesně zobrazené barvy, jiný je má radši cinknuté do teplejších či studenějších. Úplně to samé je i u kláves: Někdo má rád měkký chod, jiný radši cvakání, někomu vyhovuje mělký, jinému hluboký chod, další zase chce co nejnižší odpor při psaní. Velikost kláves, jejich rozmístění, ergonomický či naopak klasický tvar – to všechno si každý hodnotí po svém. Následující klávesnicová odyssea tedy nepopisuje objektivní kvalitu či nekvalitu, ale spíše soupis historek, na které jsem coby stařec na lovu na svou ideální klávesnici narazil.

Moje první volba patřila mechanickým herním klávesnicím od Logitechu. Tak za prvé, herní klávesnice od Logitechu se obvykle dobře programují a jejich ovládací software nezlobí. Za druhé, mechanické klávesnice mám rád a to někdy od roku 1984, kdy jsem objevil suprózní špičkové megavymazlené klávesnice IBM, které byly tak těžké, že bys jimi chlapa zabil, dalo se do nich bušit jak do mechanického psacího stroje a vydržely funkční desítky let. Fungují v podstatě dodnes, stačí konvertor AT->PS/2 a potom PS/2->USB. Mimochodem je velmi zajímavé, že moderní mechanické klávesnice jsou těžké potvory, stejně jako byly ty od IBM. Souvisí to asi s tím, že hráči asi nemají rádi, když jim lehká klávesnice při hraní tančí na stole jako baletka v Labutím jezeře.

Úvaha: Jak těžké je dnes koupit si klávesnici

Logitech G710+

První volba, Logitech G710+, teoreticky vyhovovala: Má 6 makrovatelných kláves, tradiční rozmístění kláves a volitelnou opěrku. Problém je ale v tom, že i když se mi na ni docela dobře hrálo, opravdu špatně se mi na ní psalo. Překlepy, překlepy, překlepy. Jak je to možné? Tehdy jsem ještě netušil, že za tím budou spínače, konkrétně Cherry MX Brown a s přesvědčením, že tohle je klávesnice pro „nepsavce“, jsem šel do jiné značky, konkrétně do Razeru.

Úvaha: Jak těžké je dnes koupit si klávesnici

Cherry MX Brown [zdroj]

Jak strašnou chybu jsem udělal! Za prvé, na Razeru BlackWidow 2013 se mi psalo podobně špatně, měl sice „cvakací“ klávesnici, ale pořád tam byl nějaký problém. To, co mě ale naprosto konsternovalo, byl nový, neotřelý a zcela šokujícím způsobem podaný koncept ovladačů. Myslíte si, že myš a nebo klávesnice je něco, co si připojíte k počítači a ono to funguje, popřípadě u těch nabušenějších zařízení si ještě nainstalujete driver? Něco takového? Razer si to nemyslí. Razer si myslí, že současnost je cloudová, takže vám dodají magický software Synapse 2.0, který si vynutí, abyste si udělali login na americkém serveru Razeru v Americe. Synapse 2.0 se trvale přihlašuje do clousu a automaticky vám z stahuje firmware a uploaduje na něj makra a další nastavení. Je to tak jednoduché, stačí se po každém startu počítače nalogovat do Synapse, být trvale online a všechno se samo synchronizuje.



 
Komentáře naleznete na konci poslední kapitoly.
138 čtenářů navrhlo autorovi prémii: 65Kč Prémie tohoto článku jsou již uzavřené, děkujeme za váš zájem.
Tento web používá k poskytování služeb soubory cookie.