Hlavní stránka Hardware Multimedia, zvuk, TV Úvaha: Ničíme sbíráním naši historii?
Úvaha: Ničíme sbíráním naši historii?
autor: Michal Rybka , publikováno 10.3.2013
Úvaha: Ničíme sbíráním naši historii?

Nesnáším ty okamžiky, kdy mi pod rukama umře ještě před chvílí funkční počítač. Tiché pohřbení neúspěšného pokusu o opravu je asi běžný denní chleba servisáka, jenomže tam umře stroj relativně nový a snadno nahraditelný. Když vám vyhoří třicet let starý unikát, je to tristní. A někdy je to škoda nenahraditelná.


Rovněž vím o člověku, který přišel o velmi pěknou sbírku starých Applů prostě proto, že hledal vhodné místo pro jejich levné uložení – a to nalezl v Karlíně, tedy přesněji řečeno v Karlíně před záplavami. Když přišla voda, už se nebylo do sklepních prostor možné dostat – a když byla voda konečně odčerpána, byly Apply definitivně zničené. Čistit bahno a odrezovat je práce pro bohatě dotovaný archeologický tým, ne pro jednotlivce, takže opět všechno skončilo v recyklaci. Prostě nebylo možné ty stroje opravovat jednotlivě, navíc byly pravděpodobně všechny mrtvé, tudíž pro svého majitele bezcenné. Záplava a následující zaplnění vnitřku stroje kalem, rzí a plísní je pro moderní počítač téměř naprostá zkáza.

Úvaha: Ničíme sbíráním naši historii?

Vždycky, když vidím velkou sbírku či muzeum, tak mě na jednu stranu těší to úsilí, které je za sbíráním skryto, zároveň mě ale děsí obavy o její budoucí osud. Hodně soukromých muzeí časem přestává fungovat – a to nejlepší, co se pak může stát, je rozprodání sbírky soukromým sběratelům. To zachrání alespoň pěkné kusy, i když budou patrně nekompletní. Ostatně jsem už koupil jeden stroj, který podle štítku patřil německému počítačovému muzeu – samotný, bez boxu, bez trafa, bez software, bez manuálů. Je pravděpodobné, že původní akvizice byla kompletní a nebo alespoň výrazně kompletnější, než to, co jsem koupil. Jenomže pro uchování v depozitu je jednodušší zbavit se „věcí navíc“, tedy traf, příslušenství, kabeláže a dokumentace.

Zůstane jen samotný artefakt, ztrácí se to, čemu archeologové říkají „kontext nálezu“: Přicházíte o informace o tom, co je ta věc zač, jak je stará, kdo ji používal, k čemu se používala. Už ji nemůžete bezpečně zapnout, protože nevíte jak ji připojit, nemáte originální napáječ a v podstatě ani nevíte, jak ji bezpečně připojit.

Úvaha: Ničíme sbíráním naši historii?

Smutnou pravdou je, že řada firem v minulosti z cenových důvodů kašlala na standardy, prostě počítala s tím, že si od nich koupíte počítač, sestavíte ho dle návodu a až „morálně zastará“, tak se ho zbavíte. Proto bylo zbytečné dokumentovat věci jako zapojení konektorů, protože o to se měl zajímat jenom autorizovaný servis. Úplně typický byl v tomhle Commodore, který recykloval zásoby součástek a často navíc používal součástky méně kvalitní a nebo pro různé stroje stejné, byť jinak zapojené.



 
Komentáře naleznete na konci poslední kapitoly.
204 čtenářů navrhlo autorovi prémii: 94.8Kč Prémie tohoto článku jsou již uzavřené, děkujeme za váš zájem.
Tento web používá k poskytování služeb soubory cookie.